V Babišových Lidových novinách lobbuje Hana Marvanová za „svobodu médiím“ (Zestátnit televizi? Naopak!, LN 17. 5.). Odmítá představy prezidenta Zemana o zestátnění České televize (Zemanův nápad je pobuřující hloupost, od níž se mohou snadno odrazit lidé s návrhy srovnatelně nemravnými, jen hůře rozpoznatelnými) a navrhuje v duchu představ a návrhů platformy Svobodu médiím, na níž se podílí, aby se nezávislost ČT a ČRo na vládě a politicích posílila. Jejich rady nemá napříště volit Poslanecká sněmovna, ale „v souladu s původním smyslem zákona“ (existuje nějaká metoda na rozkrývání „původních smyslů zákonů“? Není to jen vyčůraná demagogie?) budou členové rady jmenováni na základě přímé nominace významnými a respektovaným i organizacemi, které představují široké názorové spektrum, včetně politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně.

Tento návrh paní Marvanové míří proti svobodě veřejnoprávních médií podobně jako ten Zemanův, i když v obráceném gardu. V každém civilizovaném demokratickém státě je jedinou spolehlivou zárukou politické a názorové nezávislosti včetně dodržování občanských práv a svobod (např. svobody projevu) systém politických stran zastoupených v parlamentu na základě svobodných voleb. Tím se vytváří jediný jakž takž spolehlivý prostor pro „široké názorové spektrum“ a názorovou pluralitu. Tím, že se do něho samy vecpou „významné a respektované organizace“ – jak se pozná, že respektované? respektované samy sebou? –, otvírá se prostor pro libovůli danou drzostí a špičatými lokty těch, jejichž skutečným, i když nepřiznaným cílem je naopak „široké názorové spektrum“ pořádně přiškrtit ve svůj prospěch. Je to velmi potutelný (krásné české slovo!) návrh na to, jak nahradit legitimitu demokratických politických institucí, která se měří kvantitativními, formálními měřítky (počet hlasů ve volbách) – zdůrazňuji, že nejde o legitimitu v tom smyslu, kdo má mít pravdu, o pravdě jistě nerozhoduje počet hlasů, ale kdo a v jakém poměru je způsobilý hlídat prostor svobody v demokratické společnosti - před různými vyčůranými samozvanci, kteří by si ho rádi upravili k obrazu svému.

To, s čím paní Marvanová a spol. přicházejí, je stará obehraná písnička, motto Velké Protikorupční Revoluce: je třeba přistřihnout křidýlka politikům a vytvořit prostor pro „obyčejné lidi“, co makají a nekradou (primus inter pares je mezi nimi Andrej Babiš, v jehož listě paní Marvanová za svůj nápad lobbuje). Pro politiky má být v mediálním ráji paní Marvanové, jestli tomu rozumím, taky jakýsi výběh, asi podobný jako kdysi v Občanském fóru prvních polistopadových měsíců. Neboť strany jsou pro straníky, „výrazné a respektované organizace“ jsou pro všechny.

18. května 2016; psáno pro Svobodné fórum