Průzkum veřejného mínění na toto téma („Uveďte, prosím, jak celkově hodnotíte přínos následujících politických osobností pro rozvoj naší země, oblastí nebo resortů, ve kterých působí nebo působili“) uspořádal STEM. Dal respondentům vybrat ze seznamu 28 osobností (kritéria výběru nejsou jasná, najdeme tu oba prezidenty, skoro všechny premiéry – kromě Čalfy, ovšem - , řadu dalších potentátů; v relativní nepřízni jsou předsedové PS a Senátu). Pořadí přínosných není příliš překvapivé. První místa obsadili prezidenti (prezident je přínosný už tím, že je, to je jakási preferenční konstanta). Havel skončil o 6% před Klausem, na Hradě se budou zlobit. Pro vítěze je to ovšem jakási náplast za těch nevím kolik Nobelových cen, které mu unikly, a příště (předpokládám, že průzkum bude konán každoročně) může být pořadí obrácené.

Taky není jasné, jak by se daly zásluhy oceněných konkretizovat. Havel se zasloužil o sametový průběh naší revoluce a usiloval, abychom se vyhnuli některým chybám buržoazní demokracie (viz Občanské fórum, které nebylo pro straníky, ale pro všechny). Klaus postavil naši demokracii na spolehlivý základ systému politických stran tradičního typu. Zdá se, že tímto způsobem je možné oba jmenované ocenit, ale nemůže to udělat jeden subjekt. Na druhé straně je pravda, že se podařilo uskutečnit obojí, přesněji z každého kousek. Totéž se dá ovšem pojmout i škarohlídsky a tvrdit, že se první z přínosných pokusil vybudovat politický systém, postavený na nikým nevolených elitách a politických strukturách mimořádně vhodných k manipulaci (univerzální politická strana skládající se pouze z aparátu), a druhý mu ho obratně vytuneloval a zprivatizoval v ODS. Nad těmito protikladnými hodnoceními bude nutné vztyčit nějakou syntézu. Pak bude možné, aby STEM z vládního pověření sestavoval žebříček každoročně, vítězové se evidovali, a jednou za deset let by pak Parlament ČT vybral z deseti vítězů toho nejpřínosnějšího a vydal svůj oblíbený zákon „zasloužil se o stát“ (pokud by někdo vyhrál dvakrát po sobě, podruhé už jeho přínosnost uzákoněna nebude).

Možná ještě zajímavější je druhý, vedlejší výstup průzkumu: totiž kolik adeptů největší přínosnosti si už nikdo nepamatuje. Je vyjádřena rovněž percentuálně. Formuje se tu jakási hvězdná pěchota české politiky, které vévodí Pavel Mertlík (zřejmě se na seznamu octl právě z toho důvodu), Jan Stráský (bylo to už dávno!), Hana Marvanová (respondent se nemá o co opřít). A také Pavel Tigrid. Vzhledem zejména k tomu poslednímu bych řekl, že patřit sem není zase až tak velká hanba. Možná že i pro politiku platí: důležité není zvítězit(zvlášť v anketách STEM), ale zúčastnit se.

lidovky.cz 29. prosince 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.