Do českých škol má být podle LN uveden nový předmět, etická výchova. Důvody, které tomu vedou, jsou myslím zjevné: množí se případy hrubého chování a násilí mezi žáky i mezi žáky a učiteli (např. znásilňování spolužaček a učitelek během výuky). Lze doufat, že etika tu může pomoci. S etikou se ovšem musí opatrně – proto nebude zpočátku samostatným předmětem, nýbrž jen předmětem pomocným, a to pouze na základních školách. Pak se uvidí.

Vzniká otázka, co to vlastně etika je. Podle pana Špačka, někdejšího mluvčího exprezidenta Havla, jde o nauku o morálce a mravnosti, a do toho se vejde prakticky všechno. Článek pak uvádí příklady: chápání starostí jiných lidí, prosociálnost, přijímání cizího úspěchu bez závisti atp. Podle ředitelky odborného učiliště obchodu a služeb je etika jedním z nejdůležitějších prvků zejména ve službách a v gastronomii. Odborníci ovšem tvrdí, že bez pomoci rodiny nemá výuka naději na úspěch a problém je, že rodina by často výchovu potřebovala taky jako sůl.

Přiznám se, že mám velký problém s tím, morálku, kterou generuje věda, si vůbec představit. Pod morálkou lze totiž chápat v zásadě dvojí:

Za prvé, soubor pravidel chování v dané době a v dané společnosti obvyklých (např. že není vhodné během slavnostního oběda hlasitě vypouštět větry, abych zůstal v oboru gastronomie). Leč abych nebagatizoval: jde o něco, co se považuje za náležité, protože to dělají všichni. Např. před několika tisíci lety se naši předkové navzájem požírali. A abychom nechodili tak daleko: před 65 lety bylo ve střední Evropě náležité okrádat miliony lidí a vyhánět je z jejich domovů. Podstatné pro stoupence tohoto pojetí morálky je, že tenkrát to dělali všichni, a proto to bylo morální. Dnes bychom to ovšem už nedělali (jídla máme zaplať Pán Bůh dost a okrást a vyhnat už není koho, a navíc bychom při podobném pokusu mohli tentokrát dostat nařezáno). Morálka v tomto pojetí je, jak vidno, proměnlivá podobně jako pravidla fotbalu, hokeje nebo basketbalu. Učebnice bude nutno velmi často přepisovat.

Za druhé, soubor příkazů a rozkazů, které platí od věčnosti po věčnost, a které udílí autorita, jíž nelze a není radno odmlouvat: z nich plyne např., že člověk má milovat bližního jako sebe, že i nepřítel je bližní a že svému bratru má člověk odpustit ne jednou, ne sedmkrát, ale sedmdesát sedmkrát. Proto mj. požírat své bližní, okrádat je a vyhánět je z domovů není špatné teprve teď, ale odjakživa.

Problém je, že se to nedá vědecky dokázat, musí se tomu věřit. Etika v tomto pojetí není žádná věda a neplyne z našich návyků, naopak, velmi často s nimi koliduje.

Co s tím? Jakýsi krok správným směrem udělali už před sedmnácti lety na Slovensku, když umožnili dětem, aby si vybraly mezi etickou výchovou a výukou náboženství (přičemž náboženstvím se ovšem nerozumí hinduismus či wahhábismus). Zbývá už jen přijít na to, že to první bez toho druhého je směšná marnost.

Lidovky.cz 21.dubna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.