Fotoreportér Jan Šibík odchází se slušnou mediální pompou po dvaceti letech z časopisu Reflex. Od včerejšího rána je toho plný internet - mj. ČTK (a tedy i České noviny), Lidovky.cz, iDnes.cz, Aktuálně.cz. Trochu panu Šibíkovi závidím: když jsem před pár dny po dvaceti letech ukončil spolupráci s Mladou frontou Dnes a Lidovými novinami (nebyl jsem tam zaměstnán, ale psal jsem tam vcelku pravidelně), žádný z těch serverů necítil potřebu si toho všimnout, ačkoli zprávu četce jsem poslal. Jistě, nejsem tak známý jako pan Šibík, a navíc neměl jsem nejspíš ty pravé důvody.

Pan Šibík totiž odchází jednak kvůli tomu, že časopis pod vedením současného šéfredaktora Pavla Šafra neměl dostatečný zájem o jeho fotoreportáže. To ale ještě není všechno: panu Šibíkovi navíc vadí míra bulvarizace Reflexu, která v poslední době přesáhla únosnou hranici, a další změny.

Co jsou ty další změny, pan Šibík nespecifikoval. Jistě taky není sám, komu na Reflexu a na Šafrovi něco vadí. Tak například supernova české mediální a politické oblohy, Andrej Babiš. Reflex a jeho internetová odnož, Reflex.cz, o něm psaly v posledním půlroce způsobem, který se zpočátku vymykal celorepublikovému průměru trochu, zatímco nyní se mu již vymyká maximálně. Panu Babišovi se to moc nelíbilo, reagoval podrážděně: např. na předvolebních mítincích a v televizních pořadech označoval Šafra za psychopata a opřen o publicistu Jana Macháčka a Sabinu Slonkovou, která se šťastnou shodou okolností nyní stává šéfredaktorkou Babišovy Mladé fronty Dnes, o něm tvrdil, že kdysi cenzuroval ty, kdo psali kriticky o Václavu Klausovi.

Ze zprávy ČTK vyplývá, že agentura usilovně shání vydavatele Reflexu, firmy Ringier Axel Springer, s žádostí o stanovisko. Zároveň ČTK přičinlivě upozorňuje, že "současný šéfredaktor Pavel Šafr" se letos rozloučil s dalšími dvěma fotografy, Stanislavem Krupařem a Tomášem Tesařem. Pro člověka jako já, který v téhle zemi žije už přes sedmdesát let, je celkem jasné, odkud vítr fouká.

V posledním roce se u nás lavinovitě rozbíhají dalekosáhlé politické změny, provázené změnami v mediální sféře, jež se týkají vlastnictví médií a následně všeho ostatního. Případ Šibík do nich docela zapadá. Aby bylo úplně jasno: vůbec by mi nevadilo, kdyby pan Šibík prostě nesouhlasil s tím, že ho šéfredaktor Reflexu podle jeho názoru omezuje v jeho profesní činnosti, a na protest proti tomu ukončil jakoukoli spolupráci s časopisem. Nikdo by nemohl nic namítat - a upřímně řečeno, nikdo by si toho taky nejspíš vůbec nevšiml. Pan Šibík však měl nutkavou potřebu do toho zaplést spojení Šafr – bulvarizace (a nespecifikované další změny během Šafrova působení v Reflexu). Ačkoli pobýval poslední dobou na Filipínách, nemůžu uvěřit, že by nevěděl, jak je takové spojení atraktivní a proč.

A na závěr osobní poznámka: je velmi neradostné žít v zemi a v době, kde a kdy se úsilí o reglementaci médií prosazuje pod heslem boje proti bulvarizaci a snaha o reglementaci politiky pod heslem boje proti korupci.

Bubínek Revolver Revue, 28. listopadu 2013