Někdy před dvaceti lety jsem v Andách na pomezí Chile a Argentiny navštívil hrob svého horolezeckého druha, který tam tragicky zahynul. Na tisícikilometrovou cestu zpátky do argentinského vnitrozemí jsem chytil celodenní autostop s jihoamerickým řidičem - novinářem, který měl dokonce zkušenosti z nedávného pobytu v Československu. Události roku 1989 ho zaujaly tak dalece, že si prostudoval vývoj Československa včetně souvislostí s děním v Evropě od počátku 20. století. Otevřel jsem mu tehdy své srdce a vyříkal své naděje na rychlý nástup demokracie, které on tlumil na základě svých znalostí z vývoje států Jižní Ameriky, které nazval "banánové republiky". Nedávno, s dvacetiletým časovým odstupem, jsem objevil svoje zápisky z této cesty. Mnohé z rozhovoru s novinářem jsem si vybavil a zrekapituloval a jeho myšlenky pokládám za tak zajímavé, že jsem z nich stvořil fejeton, který vám nabízím k přečtení a snad i zamyšlení.

Především na moje optimistické názory, že do tehdy se rodící demokracie přeneseme osvědčené zákony jak z okolních evropských států, tak zkušenosti z předchozí doby tzv. první republiky, se novinář jen usmíval a považoval je za naivní. Říkal, že následovat vzory třeba sousedního Německa či Švýcarska nebo i vzdálených USA bude sice velice lákavá představa, ale podle jeho zkušeností z počátků jiných republik neuskutečnitelná. Spíše se ukáže, že slovo demokracie se stane jakýmsi zaklínadlem stavu, kdy každý bude moci svobodně říkat, co chce, včetně publikace jakkoliv adresné kritiky, ale to bude nakonec všechno, protože z toho nikdo neudělá žádné závěry, ani nevyvodí trestní ani jinou odpovědnost. Nakonec to kromě bulváru přestane kohokoliv zajímat a všechna pozornost se posléze soustředí na peníze a snahu o jejich co nejrychlejší nabytí. Morálka demokracie se stane téměř prázdným pojmem, nadšení lidí z nastalých změn poměrů se vytratí a nastoupí zdlouhavý proces demokratizace. Podobně to probíhalo u států Jižní Ameriky, které přes počáteční stav tzv. "banánových republik" dospěly k jisté vyváženosti až po určité době, a touto fází vývoje musí nejspíš projít jakýkoli stát přecházející od totalitního zřízení k demokracii.

Nastupující demokracie nás podle novináře v mnoha ohledech zklame, protože převládne chamtivost nad slušností. Například po dlouhá léta u vás bolševici ruinovali kostely, které používali jako skladiště. Demokracie je vrátí k původnímu účelu, ale mohou se stát terčem vykradačů a zahraničních překupníků se starožitnostmi, bezplatné sportovní kluby a dětské zájmové kroužky se stanou nástrojem zisku a za zájmovou činnost a kulturu vůbec se začne tvrdě platit. Opěvované nízké činže za socializmu se ocitnou předmětem vykořisťování a časem přesáhnou možnosti průměrných důchodců, továrny převedené do soukromých rukou nebudou sloužit jen ke svému rozvoji, ale stanou se nástrojem prospěchářství, kdy bude jejich vybavení rozprodáno a bezcenné či zruinované budovy navráceny státu. Historie ukazuje, že na nastupující demokracii budou především parazitovat všichni ti, kteří chtějí zbohatnout, protože demagogickou ideologii komunizmu nahradí obdobně zhoubná ideologie peněz a lživá ideologie politických kampaní mocichtivých politických stran. Původně zatracovaná vedoucí úloha jedné komunistické strany bude nahrazena vnitřně propojenou vedoucí úlohou všech politických stran, které jsou pravě u koryta anebo o ně usilují, ačkoliv navenek budou spolu soupeřit.

Stejně jako za komunizmu, kdy se kontrola financí dělala přes rozhodování politických špiček, se v nastávajícím vývoji u nás asi nic moc nezmění, protože peníze opět budou přerozdělovat politici, kteří budou ze zákulisí ovládaní mocnou buržoazií nového typu, a spolu s navzájem propojenými státními představiteli, kteří se bez ohledu k politické příslušnosti "plíživě" sjednotí pod vidinou společného zisku, byť navenek hrají hru vládnoucích a opozičních stran. V komunistické totalitě se odehrávaly drastické procesy zastrašující a likvidující politicky nepohodlné konkurenty. Patrně nedojde k jejich potrestání a tito kdysi nemilosrdní prominenti komunizmu většinou dožijí pod záštitou tučných důchodů, protože v banánové republice to prostě jinak nejde. Ve vaší nastupující a financemi ovládané demokracii nespravedlivé procesy nejspíš nevymizí, jen se nahradí různými způsoby finančního zastrašování všech nepohodlných kritiků a konkurentů, a to i z vlastních řad, protože i demokracie si za jistých podmínek, známých z důkladně zhodnocených zkušeností států Jižní Ameriky, může vytvořit mechanizmy, kde je možné všechno, a to právě pod nadvládou peněz a jejich vlivu na advokacii i soudnictví, protože každý se dá nějak koupit, buď ideologicky, nebo finančně. Takový vývoj bude záviset na vytvořeném povědomí morálky společnosti, jehož trend určí svým příkladem a svou bezúhonností nebo také zaprodaností právě nastupující politici. Pokud se budou na rozdíl od komunistických zvyklostí pravidelně vyměňovat, budete mít šanci rychlejší demokratizace, ale zkušenost napovídá, že i vy si budete muset projít trpkým obdobím banánové republiky dosahující až dvou desetiletí, kdy komunistické zlozvyky přežijí a dřívější výběr neschopných politiků, z kdysi široké základny strany, nahradí dosazování stejně neschopných a možná ještě neschopnějších politiků, teď ale z úzkého okruhu nemnoha straníků. V zájmu zachování svých výhod si tito politici budou vzájemně podporovat se snahou zajištění kontinuity moci.

Především nastane zásadní přerozdělení bohatství národa z přijatelných 20 % těch, kteří vlastní 80 % majetku, na daleko ostřejší roztřídění, kdy vlastnictví se soustředí jen u několika procent obyvatel, což, jak ukazuje historie, může v dlouhém horizontu vývoje vést jednou až k sociální nestabilitě. V touze po rychlém zbohatnutí se narychlo zvolení politici soustředí na překotné přerozdělovaní majetku a zcela vědomě (nebo alespoň částečně) opominou zákonitosti, které by mohly tyto privatizační procesy objektivizovat a legalizovat. Tím zřejmě vyloučíte jakoukoliv alternativní cestu jisté návaznosti na vaše prosperující socialistické podniky a zemědělská družstva a uvolní se místo pro stěžejní vliv vybraných funkcionářů, spřátelených gangů a nastrčených figur. To asi ovlivní jak vaše státní podniky, tak i zkolektivizované farmy, byť kdysi násilně ustavené, nicméně dnes docela prosperující. Stačí si připomenout, že v únoru 1948 došlo u vás k obdobně zásadní změně, protože nastal principiální přesun nejen moci, ale i majetku, nicméně majetek zůstal v rukách českého státu. Teď u vás nastane divoká hra i o uchování tzv. rodinného stříbra, tj. ziskových státních podniků, bank a kooperací, které se stanou předmětem odstátnění s tendencí co největšího přechodu majetku do soukromých rukou. Tím ale nastane žeň možností nejen jak majetek vyzískat, ale i jak ho vyvést do ciziny, ať už přímo nebo nepřímo, s následným ožebračením republiky, ať už prostřednictvím vychytralých podnikatelů, spekulantů nebo i nastrčených prostředníků. Rozkrádání a korupce tak věhlasná za předchozího socializmu, může tak u nás nabrat nevídané obrátky a místo původně rozkradených čokolád mohou zmizet celé čokoládovny. Není od věci si představit, že za nedůstojnou osobní provizi mohou nejrůznější činitelé rozprodat i zisk přinášející podniky, tj. vaše prosperující pivovary, cukrovary, nástrojovny, železárny a třeba i banky a pojišťovny zahraničním vlastníkům, kteří nebudou mít zájem o jejich další prosperitu, ale především budou chtít je odstranit jako schopné konkurenty, a to i za cenu jejich zničení. A i když je zachovají, poteče jejich další zisk mimo republiku a jejich původní cena zaplacená nabyvateli se zpětně zaplatí už za několik málo let. Ani z takto utržených financí nemusí státu jako takovému moc zůstat, peníze se umějí rozplynout v jakémsi neidentifikovatelném a obvykle trestně nepostihnutelném nenávratnu a všechna zamýšlená a chvályhodná předsevzetí použít je pro blaho občanů, tj.pro zajištění běhu státu a zabezpečení starobních důchodců, se nenaplní. Stát prostě jen zchudne bez jakékoliv osobní odpovědnosti těch, kteří to zapříčinili.

Až se za nějakých 20 let podíváme nazpět, můžeme inventarizovat vaše vývojové plusy a mínusy. Jestli se váš národní dluh nezvýšil více než desetinásobně, jestli ještě nějaký majetek zůstal v rukou státu, jestli nějakého politika doopravdy odsoudili za rozkrádání státního majetku a jestli nějakého soudce postavili mimo službu za křivé rozhodování či cílené zdržování průchodu práva. Pokud převládnou plusy nad mínusy, pak si směle můžeme říct, že jste už z plenek banánové republiky vyrostli. Pokud korupční kauzy na účet státu nepřesáhly hodnotu částky 5 miliard Kč, kdysi zaplacenou za sovětskou okupaci, budeme si moci říct, že jste měli štěstí na celkem seriózní politiky a taky že máte oprávněnou naději na už ustálenou prosperitu. V opačném extrémním, krachem zavánějícím případu známém z některých jihoamerických republik, kdyby se váš dluh vyšplhal až na nějaký zcela závratný stonásobek tehdejší hodnoty dvacet miliard, budeme si muset zodpovědět otázku, jestli vaše vlády zúročily tyto peníze pro vaše dobro a jestli jiné vlády, třeba pod praporem jiného politického režimu, by nevyužily takto vynaložené či promrhané peníze lépe.

Dokončení zítra

Autor je emeritni badatel a doktor honoris causa