Koncem března se jako každoročně setkáme s jedním z "moudrých" rozhodnutí Bruselu. I když t.zv. letní čas není vynálezem EU, jeho současná podoba je závazně určena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2000/84/EC. Nařízením vrchnosti budu tedy opět vstávat za tmy, neboť šestá hodina ranní udeří již v pět. A mně to kupodivu vadí, neboť nerad vstávám za tmy, a věřím, že to vadí i mnohým dalším. Zajisté, přežijeme to, ale proč tohle musíme podstupovat?

Osobně mám vždy asi čtrnáct dní trochu rozházenou životosprávu. Zřejmě s pokročilým věkem jsem (a asi nejen já) "háklivější" na různá vybočení ze zaběhaného režimu.

Co je však horší a o čem jsem se opakovaně přesvědčil – velké problémy mají četné malé děti, jež chodí do školky. A to jak s posunem vstávání, tak se spánkem po obědě a usínáním večer.

Právní řád, který zakazuje rodičům naplácat zlobivému dítěti zadek, nařizuje traumatizovat tytéž děti a potažmo i jejich rodiče a prarodiče. Kdo nikdy nevedl mrzuté a ubrečené mrně, vytržené předčasně ze spánku do školky, pro toho mám doporučení. Zajděte se příští úterý 2.4.2013 ráno za tmy, kolem šeté (páté SEČ) podívat před školku. Bude vám těch prcků, kteří to špatně nesou, líto.

Přitom již léta mnozí důvěryhodní experti uvádějí, že změny času nepřinášejí žádnou energetickou úsporu. Troufám si tvrdit, že při rozvoji dotované fotovoltaiky (další dobro Bruselu) je efekt záporný. Ranní špička nastává v době, kdy dotovaná fotovoltaika v temnotě ještě nepracuje.

Vyrostl jsem v době hlubokého bolševismu a nemohu zapomenout na hesla typu:"Poručíme větru, dešti". Že to vše skončilo krachem, si snad ještě většina z nás pamatuje.

Naše vrchnost je ambicióznější. Poroučí už větru, dešti i času a zamýšlí poroučet rovněž klimatu.

Kupředu levá, zpátky ni krok, bylo v refrénu jakéhosi bolševického hitu, který zněl z rádia v dobách mého dětství každou chvíli.

Komunistický režim skutečně neuměl přiznat chybu a cokoliv odvolat. Uměl však na některé své výmysly tiše zapomenout nebo označit dočasného vůdce (obvykle po jeho smrti) za zločince a negovat část toho, co se dělo v jeho režii.

Tuhle, byť za bolševika velmi omezenou, schopnost režimu korigovat svá chybná rozhodnutí, EU zjevně naprosto postrádá.

Kdo nevěří, nechť si přečte knihu britských historiků Christophera Bookera a Richarda Northa "Skryté dějiny evropské integrace".

Jedním ze základních postulátů tvůrců EU je: "Zpátky ni krok!" Cokoliv bylo kdy vyhlášeno, je neodvolatelné.

Zná někdo z čtenářů případ, kdy EU uznala omyl a opravila své rozhodnutí? Já ne. Zde se nanejvýš udělují vyjímiky. Někdy a někomu.

Je to zkrátka takový náš vylepšený Sojuz něrušimyj.