Dlouho do noci jsem přemýšlel o tom, čeho jsme byli svědky 17. 11. 2014. Na Národní třídě, na Albertově. Bylo-li to ono příslovečné „A“, jaké bude „B“?

Nemůžeme se přece tvářit, že se nic nestalo. Tisíce lidí vyjádřily svoji nespokojenost. Nikoli s tím, že byl Miloš Zeman demokraticky zvolen, to žádný demokrat nemůže zpochybnit. Občané s červenými kartami v rukou nejsou srozuměni s tím, jak se demokraticky zvolený prezident ve veřejném prostoru chová. Zdá se, že pohár trpělivosti se naplnil.

Prezidentský úřad je to nejprestižnější, co republikánské zřízení má. Být prezidentem je v ČR nejvyšší pocta, vrchol Olympu. Hlava státu má bezpochyby nárok na přirozenou úctu. To je ale jedna strana mince. Morální povinností prezidenta je počínat si tak, aby sám majestát úřadu nedehonestoval. Činí-li tak, je nejen právem, ale i povinností občanů republiky vzít do rukou červené karty – a dát takovému prezidentovi hlasitě najevo, co si o něm myslí.

Přesně to se v den 25. výročí sametové revoluce stalo – a je to v pořádku.

Sledoval jsem s úžasem dění na Albertově. S jednou výjimkou jsem byl na účastníky shromáždění hrdý. (Tou výjimkou je házení vajec a jiných předmětů, zejména za situace, kdy kromě Miloše Zemana byli přítomni jeho vzácní hosté, prezidenti SR, SRN, Polska a Maďarska. Česká TV hlásila, že zasažen byl německý prezident Joachim Gauck. Jistěže nešťastnou náhodou. Přesto říkám: Byla to chyba, která se napříště nesmí opakovat. Vzpomínám na slova izraelského premiéra Šarona: Můžeme proti sobě pozvednout hlas, nikoli zbraň.)

Ocenil jsem, že protestující občané dokázali oddělit „zrno od plev“ – slova prezidentů Komorowského, Gaucka, Ádera a Sisky odměnili potleskem. Bylo bez jakýchkoli pochybností zřejmé, proti komu byl protest namířen.

Miloš Zeman nás svými postoji nutí řešit „schizofrenní dilema“. Kdybych mohl, zeptal bych se prezidentů přítomných na Albertově, co soudí o tom, že český prezident, který se s nimi jeden den shodne na prohlášení, že sankce proti Rusku za jeho agresi na Ukrajině jsou potřebné, jindy hlásá pravý opak a zaujímá jasné protisankční stanovisko. Jak důvěryhodný je takový partner?

Miloš Zeman ztratil hodně ze svého prognostického umu, pakliže nemalou část veřejnosti vyprovokoval, načež pozval čtyři prezidenty na pietu na Albertově – a myslel si, že k žádné občanské reakci nedojde. Pak se v přítomnosti vzácných hostů dočkal zasloužené ostudy. Zasel vítr a sklidil bouři.

Je jistě politováníhodné, když lidové shromáždění vypíská prezidenta, je-li přítomen a vede-li řeč při tak posvátné příležitosti, jakou je 17. listopad. Je-li ovšem tím prezidentem osobnost, která se svým chováním a vyjadřováním v očích nemalé části národa jako hlava státu zdiskreditovala, pak jinou odezvu ani čekat nelze. Kdyby lidé nereagovali na Zemanovy excesy, jež předvedl během svého působení na Hradě, znamenalo by to, že jsme étos sametové revoluce nadobro pohřbili. Význam 17. listopadu 2014 tkví v tom, že onen étos ještě není docela mrtev.

Co bude dál? Miloš Zeman přišel, viděl a slyšel. Míček je teď na jeho straně dvorce. Neočekávám, že by se omluvil, natož aby odstoupil. To spíš postaví svoji obhajobu na zdůraznění oné chyby, které se protestující dopustili, když vajíčkem zasáhli německého prezidenta. Nejspíš se nám dostane bonmoty zpestřeného poučení o tom, co je to demokracie.

Přesto nebyla akce s červenými kartami zbytečná. Ukázala, že si lidé nenechají všechno líbit. Že od přímo zvoleného prezidenta čekají jistou přidanou hodnotu – právě proto, že je přímo zvolený.

Moudrostí obdařený politik takový signál z podhradí nepřeslechne…

P.S. Zvláštní uznání zaslouží maďarský prezident. János Ádler vyzval přítomné k minutě ticha za oběti komunistických režimů. Lidé ochotně uposlechli – byl to jeden z nejpůsobivějších okamžiků. Protože pokud si někdo zaslouží naši vzpomínku a úctu, pak ti, kdo se stali obětí rudého teroru. O to větší zklamání mi připravil kanál ČT24, když v souhrnu z Albertova v 16 hodin iniciativu maďarského prezidenta vůbec nezmínil, ačkoli o projevech ostatních prezidentů referoval. 

Stejskal.estranky.cz