Vzpomínám na začátek prosince 1989. Václav Klaus byl tehdy, před svým jmenováním ministrem financí ve vládě "národní jednoty" či "národního porozumění", širší veřejnosti naprosto neznámý. Zato Václav Havel byl již tehdy zcela nezpochybnitelným symbolem tzv. "sametové revoluce".

Býti symbolem ovšem ani zdaleka neznamená původce nebo dokonce vůdčí osobnost odporu vůči principu socialistického zřízení. Pokud bychom hledali jednu jedinou konkrétní osobu, kterou bychom označili jako původce událostí 17. listopadu, pak to nepochybně je ten člověk, který dal příkaz k masakru na Národní třídě, a pak hlavně Petr Uhl, který falzifikovanou informaci o smrti studenta Šmída předal Svobodné Evropě. Myslím, že StB měla Uhla naprosto přečteného a velmi pěkně jí zde posloužil jako "užitečný idiot".

Tvrdit, že Havel či Charta mají nějakou zásluhu na převratu z roku 1989, je naprostý nesmysl. Tucet let, od roku 1977 až do roku 1989 vydávala Charta svoje prohlášení a Havel spisoval svoje spisky a režimem to vůbec neotřáslo. Spíše naopak. Pomocí Charty, vzniklé buď v přímé režii StB, nebo alespoň za jejího detailního dohledu a instruování, zabil režim hned dvě mouchy jednou ranou. Měl všechny své kritiky pod jednou střechou a tím pádem se mu velmi zjednodušil dohled na ni a její řízení. Byl to nejspíše Ronald Reagan, který "uzbrojil SSSR", kdo byl původcem Listopadu 1989.

Filozofie Charty se velmi nápadně podobá dnešním proti-metanolovým opatřením. Protože, co by bylo nejlepší prevencí proti metanolu? Prostě nepít alkohol, stejně jako nejlepší prevencí proti nežádoucímu otěhotnění je nesouložit. A proti socialismu? Samozřejmě kapitalismus. Ale Charta nechtěla socializmus zničit, ona ho chtěla vylepšit, zdokonalit. Zbavit jedovatých metylalkoholových příměsí tak, aby pokud možno zbyl krásný, čistý, 100procentní etylalkoholový, zdravý neškodný socializmus.

Na rozdíl od těchto levicových snílků, snících o jakési třetí cestě podobné té z roku 1968, Václav Klaus socialismu nikdy nevěřil, socialismus nikdy nechtěl. Ale protože je realistou, žil v reálném socialismu život jakési šedivé myši, která režim příliš neprovokuje. Jen si tak někde v koutku chroustá svůj sýr a v rámci daných možností zpochybňuje samotné principy socialismu.

A v tom je celý Klausův problém. Byl natolik silnou osobností, že ač neměl absolutně žádné "zásluhy" z disentu (ostatně hlavní a vlastně i jedinou zásluhou disidentů bylo, že tak sebe označili, jinak také žádnou zvláštní činnost proti režimu nevyvíjeli), prosadil své myšlenky. Nebyl to populární Havel, který měl zpočátku skoro naprosto nezpochybnitelnou neformální moc a autoritu. Byl to Václav Klaus, v podřízeném postavení, kdo své myšlenky prosadil.

A zda je prosadil v zájmu či proti zájmu lidu tohoto státu, toť otázka. Jedni kupónovou privatizaci zcela zatratili. "Ztratili" v ní "desetitisíce až statisíce" korun. Ale zapomínají, že bez té privatizace by ty peníze vůbec neměli, že je ta privatizace pro ně vygenerovala tak, aby je Kocáb, Kožený a další "umělci" mohli ukrást. Jiní si zase za výnos z kupónovky koupili auto. Někdo ojeté, ti šťastnější nové. A tak by se dalo pokračovat do nekonečna a klást každý Klausův čin na misku vah.

To je ale úkol na celou knihu a nikoli krátký článek. Tak uvidíme, zda, až se "Václav II." odebere ke svému stvořiteli, se mu dostane alespoň z poloviny tak pompézního pohřbu (přes Karlův most mrtvolu vláčet netřeba) jako Václavu I. I když letiště to asi nebude. Ale, co třeba takový Mošnov? Je volný?

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem