Určitý typ lidí trpí ostychem před vstupem do knihkupectví. Cítí se tam nesví. Podezírají prodavače, že na nich poznají díry ve vzdělání, jako jsou v úsměvu vidět díry v zubech. Takový člověk si myslí: Vejdu a prodavač se mě zeptá, cože, vy jste nečetl posledního Neffa? Koukejte vypadnout, vy pitomče! No tak dobře, TAK velký pitomec na světě asi není, který by si toto myslel, nicméně vědecky se tvářící výzkumy ukazují ve vzácné shodě, bez ohledu na čas a místo zkoumání, že určitá fobie existuje.

Ostatně, chápu ji. Trpím podobnou fobií před vstupem do obchodu se „zvukovými nosiči“, už se neříká gramodeskami. Vyznačuju se dosti značným hluchem, nepoznám od sebe dur a moll, nicméně hudbu poslouchám moc rád, zvláště pak osmnácté a devatenácté století a jazz. Ale nějak se ostýchám do gramoobchodu vejít. Nejde to tak daleko, že bych do podobného obchodu nikdy nevstoupil, a pokud jsem tam vystoupil, nikdy na mně nepoznali ignoranci a nevyprovodili mě posměšnými výkřiky. Nicméně, není mi tam volno.

Jistě v tom nejsem sám. Naštěstí existuje řešení pro lidi trpící ostychem prvního i druhého druhu. Jsou to výprodejové obchody, označované jako Levné knihy. Prodávají se tam i zvukové nosiče a filmy na DVD i videokazetách, ale také hračky a všelijaké cetky. Některé tyhle obchody jsou aranžované jako běžná knihkupectví, ale někde se s tím nemažou a knihy jsou vystavené ve štosech na kartonech rozložených po zemi.

Můjtytondo, to jsou knihy! Dají se tu najít obrazové publikace, je tu obrovský výběr historické literatury a je tu samozřejmě i beletrie. Člověk by čekal beletristický šunt. Ten tu taky je, ovšem převažuje seriózní literatura, mnohdy za pár šupů, poměřováno penězi. Tenhle řetězec dokonce i knihy vydává a nabízí za směšně nízké ceny výběry toho nejlepšího ze světové i domácí literatury. Pustil se i do vydávání filmů na DVD. Právě nedávná návštěva oddělení DVD v takovém obchodě mě přiměla k napsání tohoto sloupku. Jsou tam desítky , možná stovky titulů toho nejlepšího, co se natočilo od padesátých let nahoru. Jednotná cena - devětadevadesát korun. Některé ty filmy jsem viděl před desítkami let, jiné nikdy. A zase ten pocit ostychu, možná trochu studu. Říkám si, teď je to možné, teď máš příležitost, kup si Chaplinova Kida, kdy jsi ho viděl naposled, o Godardově Pohrdání jsi jen slyšel, je ti líto stovky? Jenže takových příležitostí jsou tu stovky a musel bych utratit majlant a vyhradit si půl roku na filmový promítací maraton, abych to všechno zkouknul.

Tak jsem si aspoň odnesl (po zaplacení) Kurosawův Krvavý trůn. Spolu s ním dobrý pocit, že aspoň mám příležitost se sem vrátit. A taky dobrý pocit, že se někdo stará doslova nezištně o kulturu. Na těchto filmech se firma nezahojí, o tom si nedělám iluze.

Jakož si nedělám iluze o odezvě této ušlechtilé iniciativy. Když se podíváme na webovou stránku Levných knih, tak zjistíme, že v podstatě největší úspěch mají slabomyslné indiánky produkce NDR a Rumunska, ve kterých se děti učily nenávisti k „bílému otci ve Wahingtonu“ a k Američanům jako takovým. Že se učily úspěšně, o tom svědčí postoj populace k protiraketovému systému a radaru v Brdech, ale to je téma na jindy.