Nejprve pro případné diskutující. Nejsem katolík. Považuji se za křesťana, ale, jak by řekl Mistr Jan, jsem u víře vlažný. Snažím se žít podle křesťanských zásad. Se střídavým úspěchem. Kostely navštěvuji, jen abych se pokochal jejich krásou a odkazem předků nebo vyslechl nějaký koncert, který je, v těchto promodlených prostorách tak nějak jiný. Na tomto světě se pohybuji již přes sedmdesát let, dívám se kolem sebe, něco jsem zažil a něco vyslechl od pamětníků.

Původně jsem chtěl reagovat na článek pana Andrleho Kněz, který přes les viděl do budoucnosti z 10. října t.r. Doporučuji. Nejsem ovšem člověk pera, a tak k napsání něčeho mě musí něco opravdu nadzvednout. Ovšem to mne dostatečně nenabudilo. Že musím reagovat, jsem se rozhodl, když jsem se doslechl a na internetu vyslechl násilné ukončení pořadu s panem Dominikem Dukou. To, že někdo ukončí dnes pořad proto, že host začne negativně mluvit o rudých praporech s hvězdou a vercajkem, bych nevěřil, kdybych to neslyšel na vlastní uši. Skalp moderátorky samozřejmě nežádám, ale bylo by dobré, kdyby ji někdo poučil o tom, co sama nezažila. O předvolební agitaci se samozřejmě nejednalo a rozčilení pana arcibiskupa naprosto chápu.

Majetek má být církvi vrácen. Proč? Aby mohla vyvíjet nějakou činnost mimo té pastorační. Na to nějaké peníze potřebuje. A tady jsem u víry. Věřím, že na svém majetku budou dobře hospodařit pomocí dobrých správců. A myslím, že si je dovedou vybrat. Že bude rozhodovat odbornost a ne, jako je to na příklad u Lesů české republiky, příslušnost k politickým stranám a jánabráchismus. V to vkládám svou naději. Jistě se ptáte proč. Sloužil jsem s dvěma hajnými, kteří byli zaměstnáni v církevních lesích. Každý jinde. Oba to byli neznabozi, ale dobří a svědomití lesníci. Oba shodně vyprávěli, že jim službu v církevních lesích ostatní kolegové záviděli. Služba jako řemen. Z té dobré služby však vyplývalo, že se na těchto statcích vzorově hospodařilo. Ovšem měli lepší platy než jejich kolegové jinde a slušně se s nimi zacházelo. S nimi i s dělníky, kteří tam chodili pracovat raději než jinam. Další moje setkání s církví, tentokrát protestantskou, bylo, když pan farář si vzal pod ochraná křídla rodinu politického vězně, konkrétně rodinu novináře RNDr. Josefa Veverky. Byl vězněn jak za nacistů, tak i za bolševiků. S jeho dcerou jsem se setkal letos při odhalení pamnětní desky jejímu otci a ona, po více než padesáti letech, vzpomínala na sobotní shromáždění evangelické mládeže, kde spolu se sestrami prožívala radostné chvíle s ostatní mládeži. Jinde se od nich lidé mnohdy odtahovali. Inu, padesátá léta. To se stýkat s rodinou politického vězně nebyla žádná sranda.

V roce 1964 jsem nastoupil službu v městečku, kde byl domov důchodců a ještě tam sloužily řádové sestry. Takový malý klášter měly dole ve městě, a tak jsem je potkával, když cupitaly do kopce za svým posláním. Zdravil jsem je a ony odpovídaly vždy s milým úsměvem. Žena mého šéfa tam k nim chodila a vyprávěla o jejich zahrádce, kde krom květin a trošky zeleniny hlavně pěstovaly bylinky pro své svěřence. Někdy v druhé polovině šedesávých let musely odejít. Všichni toho litovali. Hlavně civilní zaměstnanci onoho domova. Obětavou práci řádových sester nemohl nikdo nahradit. Krom svého šéfa tam nahoře, měly jen starosti o své svěřence.

Věřím, že církve, zejména ta katolická, která bude mít na restitucích největší podíl, budou na navráceném majetku dobře hospodařit a výnosy budou používat nejen na opravy a zvelebování kostelů, ale i na sociální činnost. Je to v jejich zájmu. Vzrostla by tím jejich prestiž i u bezvěrců. Zaměstnaly by lidi a vybudováním sociálních zařízení, třeba hospiců, by ulevily státním zařízením. Také by mohly zvednout naši potravinovou soběstačnost. Naše zemědělství spolu s potravinářským průmyslem se našim vládám spolu s EU, k radosti zejména Frantíků, Holanďanů a Poláků, podařilo téměř zlikvidovat. A to, že potraviny jsou ze strategických surovin těmi nejstrategičtějšími, by mělo být jasné všem, kteří dohlédnou dál, než na regály supermarketů.

V to skládám svou naději. Mohu se samozřejmě mýlit, ale pak by církve ztratily i poslední zbytek respektu, který v této ateistické zemi mají. V tom případě dobře jim tak.

No a trochu té křesťanské lásky, která v titulku chybí, by mezi lidmi také neškodilo.