Nebojte se, nebude následovat další z nespočetných tirád o soutěži Big Brother. Bude to ještě mnohem horší. To, co schválil minulý týden Evropský parlament, už není hra na Velkého bratra. To je Velký bratr sám.

Jde o směrnici, podle níž musí evropští telekomunikační operátoři uchovávat záznamy telefonního či internetového spojení uchovávat až 24 měsíců. Vlády členských zemí schválily tuto inovací prý v rámci společného boje s terorismem. Podle uchovaných záznamů se lze prý lépe dopátrat mezinárodně působících zločineckých organizací.

Důležité je ono „vlády členských zemí“. Směrnice EP je totiž velmi dramatickým zásahem do osobních práv a svobod a naši ústavní právníci by asi uměli lépe odpovědět, kterými přesně paragrafy koliduje například s ústavní Listinou základních práv a svobod. Pokud na tuto věc kývla naše vláda, znamená to, že otevřela dveře neústavnosti.

Ale k podstatě problému. „Uchování záznamů o telefonickém či internetovém spojení“ není nic jiného než špehování občana za jeho vlastní peníze. Bude vyvinut speciální policejní aparát, který bude z veřejných zdrojů odčerpávat nekonečné sumy zajišťující dvouletou archivaci nepředstavitelného množství dat. Sám tento úřad bude svůj význam a jeho postupné nabobtnávání obhajovat tím, že chrání občany EU před terorismem. Za tím účelem bude neustále muset vylepšovat své technické i personální zajištění, což bude polykat další a další pytle peněz. A to jen proto, aby EU měla další instituci na kontrolu nad svými poddanými.

O nic jiného totiž nejde a ve skutečnosti jít ani nemůže. Monitoring všech soukromých (a tedy jistě též v malém promile nelegálních) telefonátů a e-mailů povede k největšímu fízlování v dějinách. Takové by si nevymyslel ani Orwell. Občané budou hračkami v rukou několika bruselských úředníků, jimž se budou obrazně řečeno sbíhat data na pracovním stole. Stanou se zcela přehlednými a primitivně manipulovatelnými masami, Velký bratr nahlédne do jejich nejintimnějšího soukromí, bude znát jejich sexuální, náboženské, politické i všemožné jiné preference, které tím pádem bude umět dokonale uspokojit, čti: ovládnout. Bude zcela zničena jakákoli latentní opozice, faktická i jen myšlenková. Za teroristu nakonec bude označen každý, kdo se znelíbí bruselské vrchnosti. A s takovým bude také po zásluze naloženo.

Namítnete, že podobné perspektivy přece nemusejí nastat, bude-li se s technickými i právními možnostmi nakládat uvážlivě a rozumně. Jenomže kdo zaručí, že lidé, neboť právě oni budou mít ty možnosti, se budou chovat rozumně? Historie nás k velkému optimismu v tomto směru neopravňuje. Už sama možnost, že takové pravomoci někdo dostane, je důvodem k tomu zavřít tuto Pandořinu skříňku tak důkladně, jak jen lze.

Namítnete rovněž, že všechny tyto možnosti přece už technicky existují a jsou využívány. Ano, ale pouze zpravodajskými službami, tedy teoreticky v zákonem striktně odůvodněných případech. Jinými slovy: za mnohem větší přísnosti. Nová směrnice EP tyto možnosti dá do rukou vládám, operátorům a úředníkům. Tedy každému, kdo bude chtít. V tom je to nebezpečí.

Celá tato eskapáda může mít jediný pozitivní důsledek: Steven Spielberg podle ní může natočit dobrý film. Nejsem si ale ani trochu jist, že je to výhodný obchod.

Příznačné je, že s výjimkou několika stručných zpráv tato převratná událost nechala zcela v klidu naše média, jindy bijící tak srdnatě na poplach při jen nejnepatrnější zmínce o zkrácení lidských práv. Tuší někdo, proč nejsou novinové stránky plné komentářů varujících nás před chmurnou budoucností?

Psáno pro Česká média