Jen stěží si lze představit dva tak fatálně disjunktivní pojmy jako sport na straně jedné a alkohol na straně druhé.

Přesto spolu koexistují v téměř harmonické symbióze.

Jako dostatečně ilustrativní příklad výborně poslouží například naše hokejová reprezentace.

Jejím oficiálním partnerem, to jest samozřejmě sponzorem, byl a stále ještě je známý tuzemský pivovar, jehož logo je zvěčněno nejenom na webových stránkách Českého svazu ledního hokeje, ale v případě menších turnajů dokonce i na dresech hráčů národního týmu. Reklamu na tento produkt pak vysílá zcela bez uzardění i veřejnoprávní televize.

Ovšem pozor! Aby zde nedošlo k omylu.

Vše záleží na tom, zda jako správní Češi chápete, že pivo není žádný alkohol!

Že jde o kulturní a historické dědictví a vysoce hodnotný a rovněž symbolický obraz naší národní identity, proslulé hrdosti a vlastenectví!

Bohužel tuto epopej o přízračné subkultuře zlatavého moku neshledávám pravdivou, nebo řekněme pravdivou maximálně tak z poloviny. Není to popravdě vůbec nic příjemného, protože tím okamžikem se ocitám jednoznačně v minoritě a určitém druhu společenské izolace. Nicméně bez ohledu na onu neustále proklamovanou kulturnost a slavnou pivní historii na pozadí udatných skutků lehce přiopilých reků národa českého zůstává dle mého soudu neoddiskutovatelnou reálií, že pivo (až na výjimky) je tekutinou, jež alkohol zkrátka obsahuje. Tečka.

A na propojení sportu s alkoholem nahlížím jako na něco navýsost nezdravého.

Především si představuji, jak zejména malí diváci musí při sledování svých sportovních idolů časem nevyhnutelně dospět k závěru, že sportovat minimálně bez piva je těžce out.

Úplně postačí, když zavítáte (s covidem v zádech je to nyní o něco složitější, ale tradice se nepochybně brzy vrátí) například na jakýkoliv fotbalový zápas a můžete v hledišti sledovat sedící (či ležící) početnou diasporu diváků, kteří se natolik intenzivně posilňují pivem, že se pro ně dění na hřišti posléze stává víceméně okrajovou záležitostí.

Ale čemu se divit, když hlavním sponzorem takového klubu je pivovar! Jeho výrobek proto na stadionu „teče proudem“ - a to vše, jak často breptají sportovní činovníci, když jsou v úzkých, má velkou zásluhu na skvělé sportovní atmosféře v hledišti.

Je to smutné, ale za dobrý peníz lze zkrátka dosáhnouti čehokoliv. Nejvyšší česká hokejová či fotbalová liga se ochotně přejmenují například na Staropramen extraligu nebo Gambrinus ligu.

Hokejová reprezentace si pro změnu zvolí jako hlavního sponzora nejznámější tuzemský pivovar, fotbalová jakbysmet.

A veřejnoprávní televize nazve kupříkladu celoroční soutěž pro diváky “Radegast index” - a takto bych mohl pokračovat dál.

Slogany sponzorujících pivovarů pak ještě pokrytecky vyzývají reklamou zpitomělé fanoušky, aby toho piva, které tyto koncerny vyrábějí, rozhodně nevypili zbytečně mnoho.

Kupodivu to nějak nefunguje...

Ale nejsme v tom sami. Jestliže Pilsner Urquell je aktuálně hlavním partnerem, a tedy i sponzorem české národní hokejové reprezentace, například pivovar Krušovice byl zase oficiálním sponzorem celého mistrovství světa v Bratislavě v roce 2019!

Ani Mezinárodní hokejová federace se tedy sponzoringu se stopou alkoholického odéru nijak nebrání.

Ale kulturně uvědomělými pivovary výčet zdaleka nekončí.

Reklama na alkohol, navzdory slibům politiků po metanolové aféře, běží v Česku vesele dál, takže v hlavním vysílacím čase na ČT Sport vám během sportovního přenosu mimo jiné poradí třeba i s výběrem toho nejchutnějšího rumu.

Opravdu cenný vzkaz pro děti a teenagery, přilepené k obrazovce. Milé děti, alkohol ke sportu samozřejmě patří, vy ho ale rozhodně nepijte a hlavně sportujte! Příklady táhnou. Bohužel opačným směrem, než bychom potřebovali.

Víte například, páni poslanci, že alkohol konzumují ve velkém už dvanáctiletí? Že alkohol je droga, která nenávratně ničí naše játra a hlavně mozkové buňky vhodné k alespoň občasnému přemýšlení či zachování dobré paměti, kde namísto pověstného okna existují pevné dveře?

A víte také, že na alkoholu až překvapivě rychle vzniká celoživotní závislost, které se mimochodem zbavujete podstatně hůř, než například v případě zlořečených cigaret.

Když jste s kouřením, páni zákonodárci, tak nekompromisně zametli, proč tedy ne i s alkoholem? Vždyť šlo o původní návrh téhož zákona!

Nepředpokládal ani prohibici, ani neopodstatněné restrikce, nýbrž jen rozumná, pragmatická omezení.

Například aby byl jako leckde jinde v zahraničí alkohol prodáván pouze ve speciálních obchodech.

Vždyť flašku vodky dnes koupíte u každé benzínky a sortiment je tak přepestrý, že si ještě můžete zvolit mezi třemi značkami!

Proč nezakážete plošně reklamu na alkohol stejně jako na cigarety?

A proč podstatně nezvýšíte daňové zatížení výrobců alkoholu?

Nic z toho není na pořadu dne. A proč? Ne, nikoliv proto, že jsou na obzoru volby. Alkohol má u nás zkrátka zcela výsadní postavení (jako jednotka kulturní gramotnosti) a sáhnout lidem speciálně na pivní mok, to by mohlo znamenat nejeden zlomený politický vaz.

Aktuální nárůst cen lze po pravdě svést na všeobecné zdražení komodit, jako jsou voda či elektrická energie, na inflaci nebo na všudypřítomně na covid.

Politikům se netřeba obávat odvety voličů. Proto budou dál nečinně přihlížet a kochat se pocitem příslušnosti k té zemi krásné, zemi jediné, s tak báječně vysokou konzumaci čistého lihu na hlavu.

Když zvážíme všechna pro a proti, v Česku je konzumace alkoholu svého druhu vlastně cosi jako legitimní veřejný zájem! Už zbývá jenom zakotvit v Ústavě jeho vedoucí úlohu...