Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Valencio odešel do koňského nebe
Byl posledním vítězem Velké z dob "před Železníkem" a v souvislosti s jeho jménem se bude dlouho vzpomínat nejenom na pardubický úspěch, ale také na spanilou jízdu při liverpoolské Velké národní steeplechasse, do jejíhož cíle se dostal jako jediný český kůň v historii liverpoolského dostihu. Na jeho počest bylo zvoleno i jméno Dostihové stáje Valencio ve Velkých Karlovicích.
Celý příběh Valencia začíná, kdy do Velkých Karlovic přijela z Ústí nad Labem klisna Vasilka. Čtyři roky úspěšně závodila, pak se zranila a jelikož patřila mezi dobré koně, všichni se těšili na její potomstvo. V roce 1977 přivedla na svět první ze tří zdravých hříbat. A málokdo tušil, že to, které dostalo jméno Valencio, bude šokovat všechny dostihové odborníky...
Otcem Valencia se stal irský hřebec Seal, importovaný z Anglie, který se v roce 1973 stal vítězem Čs. derby, což byla záruka, že jeho potomek se bude mít k světu. A Valencio takový byl - vzal si z rovinového otce a překážkové matky jen to nejlepší. Seal stál u Václava Chaloupky a když Vasilka rodila své hříbátko, pomáhal jí při tom. Pak nejednou svému konkurentovi Holčákovi v legraci předhodil, že nebýt jeho, kdoví, jestli by někdy velkokarlovická stáj měla svůj název Valencio a svého erbovního šampiona. Jenže každý, kdo se o koně alespoň trochu zajímá, dobře ví, že Valencia vychovali a ke špičkové formě přivedli až na Valašsku.
"Valencio byl vždy typický valašský odchovanec, ne rozmazlený, snědl, co se mu dalo, od mrkve přes chleba až po hašlerku," říká František Holčák, jeden z nejúspěšnějších českých trenérů koní. "Od malička žil na Valašsku a proto byl vždy houževnatý a plný energie. Když se zranil a nemohl už závodit, lidé z celé republiky pro něho posílali oves, aby mohl žít..."
Začínal svoji závodní kariéru rovinami, ale asi ho to nebavilo. Pak přešel na překážky a otevřela se před ním nadějná perspektiva. Úžasně rád skákal. Při jeho prvním startu ve Velké roku 1984 při skoku přes Velký Taxis spadla většina z šestnácti startujících koní. Spadl i Valencio.
Po startu, kdy koně čekalo tradičně jedenatřicet překážek na trati dlouhé 6900 metrů, se nejprve dostal do čela Borg ze Státního statku Brno. V jeho sedle byl amatér Zajko. Nevěděl, že svou velkou chvíli při Velké prožije později, právě v sedle Valencia. První tři skoky zvládlo celé pole perfektně. Až přišla čtvrtá překážka - Velký Taxisův příkop. Jako první skočil mohutný Erot, ale pak přišel šok.
Valencio s jezdcem amatérem Jiřím Vašutem najeli na Taxis z pravé strany, jak bylo domluveno s trenérem. Ve vzduchu při předlouhém šestimetrovém skoku šel kůň mírně šikmo a už během skoku se ve vzduchu srazil s Erotem. Ten se o něho vlastně jen otřel. Byl ale statnější než pouze 480 kg těžký Valencio, takže zatímco subtilnější Karlovický matador po absolvování skoku ztratil rovnováhu a upadl, Erot pokračoval dál. Na Valencia pak narazil Futbol, který také spadl a vyřídil tím Dukáta a ten další koně.
Hlediště zaúpělo - na zemi se válela změť koní a jezdců. Každý s napětím sledoval kdo se zvedle a kdo zůstane ležet. Brzy bylo jasné, že skončil Ursus, Dukát, Bolid, Polly Expres, Kapellan, Lysander, Borg, Linqua, Emanuel a také Valencio. V závodě zůstal jen ruský Erot, slušovický Jawan a pár dalších koní. Valencio sice vstal, ale kulhal. Natrhnul si sval na pravé přední noze a tím pro něj dostih skončil...
Dva roky se syn Vasilky vzpamatovával ze šoku i zranění. V Čechách se na něho zapomnělo. Pro mnohé proto bylo překvapením, když se objevil v Pardubicích na kvalifikaci na Velkou. V Ceně Koroka na 5100 metrů doběhl druhý. Ve Velké ho sedlal Karel Zajko, který už s Valenciem absolvoval úspěšně pět dostihů.
Slavný závod začíná, na čtyřicet tisíc lidí v hledišti sleduje Karla Zajka, jak za všechny jezdce skládá před pardubickou tribunou slib. Je 15 hodin a 32 minut a startér Jiří Šindler odmávl svou jedenadvacátou VP. Čtrnáct koní z 16 přihlášených vyvolává vzrušený šum tribun. A to už koně zatáčení k obávanému Taxisu.
Sázkaři myslí na své peníze, majitelé na koně a trenéři na svou přestiž. Jezdci zatím hledají nejvhodnější místo pro odraz ke skoku. Jedenáct koní si s Taxisem poradilo, k zemi jde Eskadra, Lítost a Lozorno. Ten padá na hlavu a láme si vaz. Za koňmi je třetina závodu a blíží se desátá překážka - nový anglický skok. Valencio je v čele. Holčák ví, že není excelentním skokanem, ale zásluhou své odvahy, vytrvalosti a síly se z něj stal šampion.
Vítěz Velké z roku 1984 Erot padá, ruský Gvardějsk zůstává stát a velký favorit Železník ztrácí svého jezdce Nováka. Přichází těžká oranice. Jako první se do ní pouští Valencio, Malba, Paramon, Orka a Festival. Vše jde této pětici dobře až po kamennou zídku, po níž následuje čtyři a půl metru široký hadí příkop. Valencio skáče vodu, jako by měl pod sebou valašský potůček. Paramon vychází z tempa a svého jezdce "vysype" do "haďáku". Padají další dva koně, což vyvádí Festivala, vítěze předchozího ročníku, z tempa. Skoro se zastavuje a pak skáče příkop z místa. Ztrácí podkovu a dál běží bez ní.
Na haďáku končí i Polly Expres. Malba a Orka pokračují, ale s dalekým odstupem od Valencia, který ukazuje záda Erotovi, Festivalovi, Gvardějskovi a Železníkovi - ten byl znovu nasednut. Definitivně osudným se mu stává Havlův skok. Zajko vytahuje bičík, aby Valencia upozornil, že nesmí "havlák" pokazit. Když si ho však přehazuje do druhé ruky, upadne mu na zem. Pokračuje tedy bez něj. Erot únavou padá na banální poslední proutěnce. Valencio vbíhá do cíle s náskokem 300 metrů. Verdikt zní: zadrženě daleko.
Ze čtrnácti koní doběhlo do cíle jen šest. Valencio zdolal trať za 10 minut, 39 vteřin a 2 desetiny. Byl o deset vteřin rychlejší než Erot, který zvítězil před dvěma roky. Po dostihu Valencio nepůsobil vůbec unaveným dojmem. Jako by cítil, že jeho vítězství je daleko nejcennější ze všech. Jen v roce 1986 byl v překážkových dostizích první, druhý, třetí, čtvrtý a nejhůř pátý.
Další významnou zkouškou pro Valencia byla účast na 149. Velké liverpoolské. Účast Valencia z Velkých Karlovic a Železníka ze Státního statku Světlá Hora měla sloužit k porovnání výkonnosti našich překážkových koní s nejlepšími koňmi Anglie. Tato účast však měla i stinnou stránku, a to skutečnost, že čeští vítězové dostanou pořádný handicap, což zaručovalo, že libry za dotace cizinci z ostrovů neodvezou. Rovněž pozdní odjezd koní do Anglie notně zmenšoval jejich šance na řádnou aklimatizaci.
Během tréninku vypadal Valencio dobře. Železníkova účast však byla zamítnuta pro podezření na infekční onemocnění. Valencio tedy zůstal osamocen a ze zahraničních koní startoval pouze on a jeden americký kůň. Valencio se jevil ve velmi dobré formě a měl předpoklady pro úspěšné dokončení dostihu.
A je tady den D. Na startu stojí 40 koní. Pole vyráží na dvě vražedná kola a Valencio nese celých 76 kg. Rychlost dostihu je obrovská, v prvním kole se zde běhá až 700 metrů za minutu. Raritou je fakt, že druhé kolo bývá ještě rychlejší - až 800 metrů za minutu. Končí první kolo a přestože koně cítí značnou únavu, tempo se zvyšuje. Koně tady nemohou prolézt překážkami, jak to dělají ve Velké pardubické. Překážky v Liverpoolu mají v základu pevné klády a kolem nich je živý plot, doplněný ještě chvojím. To vše tvoří zcela neproniknutelnou hráz.
Valencia stíhá na pětadvacáté překážce v druhém kole nešťastný pád. Způsobil ho volně běžící kůň bez jezdce, který mu zkřížil dráhu. Valencio musel zpomalit, ztratil rychlost a také sílu odskoku. Pak padá do příkopu. Pád přežil ve zdraví. Na rozdíl od jednoho z favoritů Velké národní Darka Ivyho. Ten padl kousek od Valencia a musel být utracen. Valencio byl však znovu nasednut, i když se vědělo, že stejně nebude v cíli klasifikován, protože podle anglických měřítek kůň na Velké národní padne jen tehdy, když je totálně unavený.
Proto nemá být jezdcem ani nucen, aby po pádu pokračoval v dostihu. Valenciovi ještě zbývalo evidentně hodně sil a tak překonal poslední překážku a se ztrátou 350 metrů za vítězem probíhá cílem Velké národní liverpoolské. Jako první český kůň v historii. A že absolvoval skutečně všechny překážky dostihu je jasné. Dráha v Aintree je tak uzavřená, že jinou cestou než přes překážky se kůň do cíle dostat nemůže.
Takový byl Valencio, vítěž 96. ročníku Velké Pardubické steeplechasse a zároveň jediný český kůň, který doběhl do cíle Velké liverpoolské. Vyrůstal v hříbárně u Jurečků v Miloňově, první roky svého důchodu trávil v u Marušky a Vítě Valchářových v Leskovém, později se ho ujal Rosťa Bukovjan z Halenkova, aby se nakonec usadil v tréninkové stáji na Sihle ve Velkých Karlovicích u Radka Holčáka, kde také dožil svůj úžasný život...
"Trojnásobný vitěz Velké liverpoolské se dožil třicítky, a když zemřel, postavili mu bronzový pomník na závodišti. Až jednou Valencio navždy opustí svůj dostihový svět a odejde do koňského nebíčka, mám pro něho schovaný krásný kámen, který mu dám na hrob i s vytesaným nápisem. Je to prostě můj partner..." řekl mi dojatě František Holčák, jehož koně, které trénoval, vyhráli stovky dostihů, mezi jiným též šestkrát Velkou pardubickou steeaplechasse.
Ukázka z knihy Břetislava Olšera Koně pro Františka Holčáka aneb (Ne)čas mezi taxisy
