aneb Dámy, nepřehánějte

V magazínu OnaDnes č. 34/2017, na jehož titulní straně stojí „Nejčtenější ženský časopis v ČR“, se Eva Tichá pustila do tématu internetové anonymity a s ní spojené vulgarity. Tichá tuto otázku pojala opět jako genderový problém.

Boj žen za svá práva má bohatou historii. Díky ženskému boji za rovnoprávnost s muži se postavení ženy ve společnosti za posledních sto let proměnilo k nepoznání. Přesto, anebo právě proto, jak se postavení ženy ve společnosti zlepšilo, se ženy pokoušejí některé problémy feminizovat výrazněji, než by jim slušelo. Očekávají zřejmě, že tím dosáhnou opět nějakého „průlomového“ řešení, které změní svět k nepoznání.

Článek Evy Tiché nazvaný V síti urážek se zabývá anonymními vzkazy po internetu ať už v diskusích pod články či blogy, nebo sprostými maily na adresu známých osobností, například ze sportovního světa.

Z Analýzy genderově podmíněného kybernásilí v ČR autorka cituje: Podle posledních statistik je problém násilí na ženách vnímán jako vzrůstající fenomén, který má celosvětový dosah. Do sociálních sítí je v tuto chvíli zapojeno 76 procent populace žen a většina z nich (73 procent) má zkušenost s násilím v on-line prostoru.

Tichá pak dává prostor Michaele Svatošové z Gender Studies. Podle ní se dají vysledovat jisté odlišnosti. Jakmile v on-line prostoru zveřejní názor žena, fakta nikoho nezajímají a debata se stáčí od podstaty problému k osobním útokům. Převažují připomínky zaměřené nikoliv na obsah, ale komentáře sexistické a znevažující jejich kompetenci vyjadřovat se k veřejným a politickým tématům, komentáře na jejich vzhled či reprodukční roli.

S tímto generalizujícím tvrzením nemohu osobně vůbec souhlasit. Sem tam do diskusí pod články, a to konkrétně na blogu iDnes.cz, nahlédnu (pod články žen i mužů) a žádný zásadní rozdíl v kvalitě diskusí nepozoruji. Někdy se autor či autorka pouští do diskuse pod svými články a ani tam žádný zásadní rozdíl nepozoruji.

Zdá se mi naopak, že dnešní mladé ženy jsou ve svých projevech i názorech skutečně mnohem více sebevědomé, než byly moje vrstevnice před čtyřiceti lety. Tehdy byla doopravdy jiná doba, i komunistický režim dbal na genderovou vyváženost a po kombajnistovi s rekordem jsme se z televizních novin dověděli i o úspěšných dojičkách, které nadojí hektolitry kvalitního mléka. Popravdě se ale Novotného a později ani Husákův režim na názory kombajnéra ani dojičky neptal. Názory byly ostatně jasné a byly uvedeny na první straně Rudého práva.

Od listopadu 1989 se česká společnost proměnila, podle mého názoru k lepšímu. Jestliže ještě moje žena řešila v osmdesátých letech minulého století, jestli sežene maso a jestli budou na vánoce pomeranče a banány, dnes je všeho nadbytek. Ostatně právě takový stav jsme si v Česku za komunistů přáli. Technický pokrok, a internet zvlášť, přinesl pro mou generaci naprosto nepředstavitelné změny. Pokud znám jazyk, mohu se zapojit do prakticky libovolné internetové sítě a dopisovat si doslova s celým světem. Nedávno jsem četl o tom, jak nějaká česká mladá žena vylákala na základě známosti po internetu z nějakého tuším staršího Nora statisíce korun, které jí posílal a ona je prohrávala v automatech. Tak to by se za mých mladých let opravdu stát nemohlo.

Ano, internet má bezpochyby i velká rizika, ale ta čekají na muže i ženy troufám si tvrdit v přibližně stejné míře. To, že se najdou lidé, kteří dokáží známým sportovcům posílat vulgární maily s výhrůžkami, není výlučná záležitost sportovkyň. V „mužské“ diskusi existuje například velmi často používaná metoda „zájmu“ o duševní zdraví diskutéra, takže se pánové posílají do Bohnic či Kosmonos, dle libosti. Protože jsou diskuse svou povahou anonymní, mohou si tam někteří nevyrovnaní jedinci skutečně léčit své mindráky. Ale to platí pro ženy i muže rovným dílem.

Po legalizaci pornografie na Západě se dlouho tvrdilo, že pornografie přinesla snížení počtu sexuálních útoků na ženy. Nyní je pornografie volně dostupná na internetu, je jí opět „nadbytek“ a o jejím příznivém jevu na nižší počet sexuálně motivovaných deliktů se už dávno nehovoří. Možná, že když si některý „takydiskutér“ uleví sprostými nadávkami na internetu, že si tak vybije svou agresivitu a v reálu se pak chová „lépe“.

Mezi postavením mužů a žen v našem státě už nejsou zdaleka takové rozdíly, jaké si ještě já pamatuji ze svého dětství. Jde podle mého názoru o to, abychom se neutápěli ve stereotypech a stále nelíčili ženy jako málo sebevědomé chudinky, na které čeká ve světě jen samé nebezpečí. Na druhou stranu je docela zásadní i otázka, zdali rovnoprávnost naprostá a ideální mezi mužem a ženou není jen bláznivou chimérou genderových analytiků. Osobně bych byl nerad, kdyby i u nás ženy odmítaly být jako první vpuštěny do dveří a považovaly by to za „sexistické“.