Kardinál Vlk, jak je citován v uvedeném článku, prohlásil toto: „Dnes, kdy se bojuje zbraněmi duchovními, které Evropa nemá a muslimové jsou jimi dokonale vyzbrojeni, je pád Evropy hrozící.“

Vyprávěl mi někdo o své kamarádce, která pojala za manžela britsko-pákistánského muslima, sympatického, hezkého a pracovitého muže. Když se jí kamarádi před svatbou ptali, jak se vyrovnává s islámem, tedy se svou chystanou konversí, prohlásila prý, že jí vepřové nikdy nechutnalo, tak nemá s islámem nejmenší problém. Redukce souboje kultur na kulinářskou otázku mě dodnes nepřestala fascinovat.

Znám jednoho věřícího, praktikujícího křesťana, který s vážným, až trochu zasmušilým výrazem prohlašuje, že islám stejně křesťanství pohltí a je to jen otázkou krátkého času. Ostatně je to dle něj jedno, neboť věří také jako křesťané v jednoho Boha a Ježíše mají v úctě. Proč dosud nekonvertoval, to nevím. Musím se ho při nejbližší příležitosti zeptat.

Jsou tyto postoje mezi konverzí a resignací výsledkem ostrých břitů duchovních zbraní světového islámu?

V následujícím chci toto tema uchopit subjektivně. Slibuji, že nebudu dohledávat informace v knihách ani na internetu, když se nyní pokusím si jako trochu sečtělý neodborník v oblastech duchovních uvědomit, jakéže vlastně ty obávané duchovní zbraně islámu jsou.

Musím nejdříve vzpomenout na muslimy, které jsem ve svém životě potkal. Bydlení s Jemencem Arefem na kolejích pro mne svého času bylo příjemným zážitkem. Duchovním věcem se příliš nevěnoval. Měl raději děvčata a alkoholu se taky nevyhýbal. V Koránu si nečetl, jen se zmínil, že mu ho dala na cestu maminka, která se bála, že by se mohl odrodit. Pákistánec Hasan obří postavy byl obecně přijímaným maskotem koleje a rekordmanem v konzumaci piva. Všichni litovali, že se mu nepodařilo složit jinou zkoušku než z marxismu a musel školu po několika letech opustit. Zase nic duchovního, nepočítám-li Hasanovy rvačky v hospodě, do kterých se pouštěl, když se někdo nehezky vyjadřoval o socialismu. Byltě zapáleným komunistou. Muslimem ovšem taky.

Zbývá jen bližší kontakt s jednou rodinou ze Sarajeva. Válkou zasažení lidé. Pokud jim islám pomohl se vyrovnat s traumaty, nezmínili se o tom. Což může být pochopitelné, šlo by přece o vnitřní, intimní záležitosti. Jenže ani tady není tedy pramen znalostí a zkušeností, po kterých se nyní pídím.

Vlastně je tu ještě známý směnárník původem ze Sýrie. Svoji kukaň měl zevnitř polepenou citáty z koránu. Jenže když jsem se ho kdysi na něco ohledně islámu zeptal, začal mluvit o politice.

Islám je podobně jako křesťanství náboženstvím usilujícím o expanzi. Je jednou z povinností muslima islám šířit. Už mě v životě atakovalo mnoho zástupců církví a sekt hlásících se ke křesťanství. Taky dva hinduisté Hare Kršna. Ale ani jeden muslim, který by mne chtěl získat pro svou víru. Nebo mi prostě jen vysvětlit, v čem že ta jejich víra je dokonalejší. Nemohu si pomoci, ale duchovně islám není slyšet. Mám zkušenost, jistě subjektivní, to zdůrazňuji, že islám je pro mne duchovně němý. (Nechci mluvit o literatuře. Že si mohu i v českých překladech najít úžasné texty súfistů, je sice výborné, ale není ta aktivitou současných muslimů samotných).

Muslimem je ten, který věří v jednoho Boha, Alláha. (Což není arabsky nic jiného, než Bůh. I kvůli tomuto slovu se jen tak mimochodem nyní lidé perou. Ne kvůli Bohu, ale kvůli slovu. V Malajsii. Aby prý malajsijští křesťané nepoužívali slova Alláh, když mluví o Bohu. Tamější muslimové pochopitelně smějí. Křesťané ne. To znamená, že asi bude v Malajsii část obyvatel, která nebude smět vyslovovat a psát jedno slovo. Nejspíš na to vydají vyhlášku… A pak že jsou naše vlády originální!) Dále má muslim náboženské povinnosti. Musí se pravidelně modlit, dodržovat půst v ramadánu, dávat almužnu, čili platit něco jako náboženskou sociální daň. Taky by měl putovat do Mekky. Ještě něco, ale slíbil jsem, že nebudu dohledávat, tak mě doplňte někdo jiný. Nemohu si vzpomenout. Říká se tomu sloupy víry. Pak je řada dalších pravidel, ta už snad nemají takovou závaznost. Nejspíš tam bude patřit i ten alkohol.

Možná, že právě v tom je ta moc islámu. Bůh jakoby říká: Chci, abyste byli dobří a čistí. Ale protože vás znám, vy lidi, nebudu vám ukládat závazně víc, než je každý schopen splnit. Takže? Modlitba, pouť, almužna… atd., viz výše.

Takže zatímco se křesťané, hlavně v minulosti, trápili tím, zda jsou pro Boha dost dobří, vyčítali si hříchy, snažili se je odčiňovat, vykupovat atd., tak dnešní muslim může být klidný. Ať asketa nebo požitkář, dodržuji-li těch pár základních pravidel, mám ráj zajištěn. Tam jsou prý ty hurisky, ale to znám jen z Karla Maye.

Je možné, že tím je islám opravdu pro část konvertitů přitažlivý. Dělej tohle a ničím jiným se netrap, dostaneš se do ráje.

Třeba i proto islám tak sílí v oblastech, které pro něj nejsou tradiční.

Jenže já tam pořád nenacházím žádnou vysoce kvalitní duchovní výzbroj. Opakuji, pokud ji islám má, tak ji má zatrápeně dobře utajenou. Asi až tak dobře utajenou, že ji nepoužívá. Pokud by šli vojáci do bitvy a nevytáhli zbraně, pravděpodobně by nevyhráli. Pokud vítězí (jestli vítězí), pak to asi nebude těmi zbraněmi. Utajenými. Ale soupeřem.

Takže souhrnem: Dovoluji si nesouhlasit s panem kardinálem v citovaném bodě. Duchovní zbraně islámu, které tento ukazuje, jsou nedokonalé. Je-li úspěšný, je to nejspíše i proto, že Evropě její duchovní zbraně zrezly. Nebo je nemá, nebo je nepoužívá.

Taky bych byl rád, kdyby tomu bylo jinak. Jako pan kardinál. Předpokládám.

A jsem přesvědčen, že to s tím taky souvisí:

Kde je zástup produchovnělých islámských autorit, které se opakovaně a hlasitě nechávají slyšet, že vraždit nevinné lidi je sprosté ? A že odvolávat se při vraždění na islám je rouhání? Že ti, kteří na něčem takovém spolupracují, mají být stiženi pohrdáním a odsouzením?

Pochybuji o vysoké duchovní úrovni populace, která mlčí k nevinným obětem nebo k tomu dokonce dává souhlas.

Víte, já vlastně nevěřím, že je málo muslimů, kteří nesouhlasí například se sebevražednými atentáty. Jen bych chtěl, aby byli více slyšet. Ať třeba hrozivě haraší zbraněmi. Těmi duchovními!