Používá-li někdo slovo „umírněný“, pak si musí být zcela vědom skutečnosti, že se jedná o něco, co je se základní „mírou“ poměřováno. Jestliže je něco „umírněného“, pak jistě existuje nějaká základní míra, ke které tento pojem vztahujeme. Z neformálního hlediska je míra zobecněním pojmů délky, obsahu, objemu nebo počtu (množství). Když si trochu pohrajeme s významy slov ve vztahu k islámu, pak v něm jistě můžeme považovat za základní jednotku termín „muslim“. Jestliže totiž skutečně existuje někdo jako „umírněný muslim“, musí být jeho přívlastek k něčemu vztažen, jinak by nemělo valného smyslu jej používat.

Muslimem je ten, kdo vyznává islám a drží se striktně Koránu se vším, co přináší. A ať to otáčí kdo chce kam a na jakoukoli stranu, Korán (ano, četl jsem ho a mám ho doma, stejně jako jiné náboženské knihy) zkrátka přímo nabádá k netoleranci čehokoli a kohokoli, kdo nesdílí víru v islám. Každý, kdo se od této náboženské cesty odchýlí a začne se nazývat „umírněným“, začal ve své podstatě jen pochybovat o islámu jako takovém (nebo má jiný cíl, viz závěr článku). I pro takové však Korán nabízí své řešení. Stačí se podívat do světa na fyzické útoky, které muslimové (pro mě ona základní „jednotka míry“) kupodivu páchají nejen na jinak věřících či nevěřících, ale dokonce i na svých vlastních „umírněných“ příslušnících.

Jestliže někdo použije sousloví „umírněný muslim“ nebo „umírněný islám“, je si bezesporu velmi dobře vědom, že bez těch přívlastků mají pojmy muslim, islám, ale zejména to, co představují, zcela jiný hodnotový význam. Nejsou prostě „umírnění“. Bez zajímavosti jistě není, že v rámci tažení za představení nám jejich mírumilovnosti nám předkládají právě takový přívlastek, který je veskrze vlastně pozitivní. Je-li něco „umírněného“, člověk má tak nějak přirozenou tendenci se toho méně obávat.

Jsem přesvědčen, že „umírněný muslim“ neexistuje. Buď někdo muslimem je se vším všudy, nebo si na muslima hraje, používajíce slovo „umírněný“ jen jako součást potřeby skrýt pravdu. Vlastně je tu ještě jedna varianta. A když tak nad tím přemýšlím, dost možná nejpravděpodobnější. Je to způsob, jak se nám dostat do přízně, ukotvit se díky naší menší ostražitosti v západní civilizaci a pak, při dosažení dostatečného počtu, zapomenout na přívlastky.

Už jste někdy slyšeli o „umírněném křesťanovi“, „umírněném katolíkovi“ nebo například „umírněném hinduistovi“ či „umírněném budhistovi“? Asi ne. Nemají to totiž zapotřebí. Nemají se proč a kam ve své víře „umírňovat“ ve vztahu k ostatním jinak věřícím či nevěřícím. Dovoluji si vám dnes závěrem předložit jeden rozhovor, který stojí za pečlivé zhlédnutí jak s ohledem na obsah, tak s ohledem na osobu, která byla ve studiu. Mimochodem, víte, proč je podle mě islám daleko horší než například komunismus? V komunismu víte, do čeho jdete. Jsou známá pravidla hry a nikdo je neskrývá. V islámu nám jen mažou med kolem huby. Proto je jeho plíživé nebezpečí pro mě daleko horší. Naplní-li islám cestou muslimů svou vizi světa a západní civilizace se tomu nebude aktivně a účinně bránit, bude obětí na nevinných lidech, tedy těch, kdo nevěří ve slova Proroka Mohameda, ve finále víc, než měl nacismus s komunismem dohromady.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora