Ke dni, v němž se připomínají zločiny komunismu, přispěl svou troškou do mlýna i Josef Skála, místopředseda strany, jež ony zločiny páchala.

Redaktor Alan Hejma z rádia Impuls si jej jako hosta pozval ve výroční den, kdy byla popravena Milada Horáková. I když zvát do médií členy strany, která má v názvu ideologii projevující se třídním bojem a třídní nenávistí, je poněkud nevkusné, je docela užitečné si vyslechnout názory člověka, který kandidoval na předsedu.

Užaslý posluchač se dozví některé neuvěřitelné věci, které si dovoluji shrnout do následujících bodů:

1. Násilí, prováděné komunisty prakticky ihned po válce, bylo dáno tlakem protistrany, která měla připravené jaderné pumy ke svržení na Prahu. Protože v té době ještě SSSR nedisponoval podobně rozsáhlým jaderným arzenálem, museli „hoši zvláštního ražení“ poněkud přitvrdit. Je jen škoda, proč soudruh Skála neuvedl podrobnosti, čím ohrožovaly stát ševcovské dílny či řádové sestry v klášterech. Rovněž nijak nekomentoval ony desítky tisíc vězňů v lágrech.

2. Soudruh Skála uvádí, že výrazným skokem bylo přemístění děveček z maštalí do bytových jednotek. Uvádí dojemný příběh, jak se nádeník budil ráno v maštali s pokálenou hlavou. Bohužel, opět neuvedl aspoň náznakem, že toto bylo možné jen za provedení krádeže (tedy odejmutí půdy, hospodářských budov, dobytka a strojů jejím právoplatným vlastníkům). Na rozdíl od soudruha Skály si pamatuji vyprávění starších lidí o dřině na polích JZD, kde se musel odpracovat určitý počet jednotek, aby si člověk aspoň cosi vydělal. Ony rozesmáté tváře družstevníků byly jen na plakátech, realita byla stejná, nová byla jen hesla.

3. Na dotaz, proč se válkou rozbité Německo postavilo na nohy mnohem rychleji a do současného stavu než relativně netknutá ČSR, uvádí soudruh Skála ony legendární obyvatele Wall Streetu. Že nám byla nabídnuta stejná šance v podobě Marshallova plánu, ale my ji hrdě (tedy na příkaz Moskvy) odmítli, už soudruh Skála nedodal.

4. Soudruh Skála uvedl, že onen nepoměr mezi rozvinutým Západem a zaostalým Východem byl dán větší obětí ze strany SSSR než západních spojenců v průběhu války. Opět taktně vynechal roky 1939 až 1941, kdy Stalin i Hitler byli ve své agresi vůči jiným zemím naprosto stejně založení. To, že padlých vojáků Rudé armády byl tak obrovský počet, bylo dáno posouzením hodnoty života. Ten ruský - z pohledu velitele - nestál za nic.

5: Odpovědi na otázku, proč tedy z onoho kapitalistického pekla neutíkali do socialistického ráje statisíce vykořisťovaných, ale že proud byl spíše opačný, se soudruh Skála vyhnul.

6. Největší šok přichází na závěr, kdy soudruh Skála sdělil informaci, že stranický předseda Milouš Jakeš jezdil do Moskvy přesvědčovat Gorbačova, aby stáhl svá vojska z okupovaného Československa. Nejspíše se tuto informaci podařilo až do dnešních dnů utajit, neboť představa, že by ji legendární brepta nikde a nikdy neřekl, je v rovině sci-fi.

Bohužel, soudruh Skála nedostal některé další dotazy. Proč třeba chodí někteří jeho spolustraníci každoročně lkát na hrob člověka, který podepisoval rozsudky smrti nejen svých bývalých satrapů (kde to bylo aspoň trochu historicky spravedlivé), ale i zcela nevinných lidí, kteří měli jen jiné názory. Proč do posledních dnů vládnutí pronásledovala StB jinak smýšlející občany. Proč byla naše země oplocena dráty a při pokusu o jejich překonání byl odvážlivec zabit.

Soudruh Skála se snaží být lidový a bodrý. Je jiný, než rigidní stalinisté. Nicméně památná věta „Nikdy nic nevěř komunistům“ pro něj platí dvojnásobně.