aneb Pravda a láska zvítězila!

Jaký je tedy svět podle Klause?

Zjevně machiavellistický přístup k eticko-filosoficko-teologickému výroku "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" vede Klause do pasti vlastního výroku, prozrazuje o něm víc, než by si možná přál.

Arogantní prohlášení, že se tak již stalo, tedy že Pravda a láska již zvítězila, je výrokem muže chorobně se opájejícího svým vítězstvím. Pokládá svoji šikovnost, kterou miluje nade všechny principy (ať už jde o geniální zákulisní hry na Hradě nebo ukradenou propisku) za důkaz ctnosti. Výsledek voleb je pro něj mravním rozhřešením. Co je horší, je pro něj symbolem, že se mu konečně již podařilo zvítězit nad stínem, kterým je pronásledován, totiž Havlem.

Použití výroku v tento okamžik ukazuje nedostatek nejen soudnosti, ale i filosofického přesahu. Dá se to jednoduše prokázat: Pravda a láska musí zvítězit na lží a nenávistí je totiž o naději a povinnosti. Povinnosti směrem do budoucnosti. Ta velí snažit se konat, vždy znovu a znovu. Neumdlévat. Neřešit prohry a vítězství. A její naplnění zřejmě není v naplnění v rámci jednoho nebo několika lidských životů, možná není v naplnění ani politickými silami či reálným provozováním politického zřízení. Směřuje k transcendenci, duchovní oblasti, chcete-li přesahu (bez nutnosti institucionalizovaného náboženství, kterému se tak výtečně bránil Masaryk). Přesto je ta naděje na vítězství pravdy a lásky motorem pro konání i vytrvalost.

Velikost Havla není ani tak v jeho úřadě, dokonce ani v tom, čím této zemi přispěl nejvíce, tedy renomé ve světě. Jeho velikost je ve víře, že SLOVO je mocnější než zbraň, a ve víře, že Pravda a láska musí zvítězit v budoucnosti. Jeho velikost je však zejména v tom, že nepodlehl pokušení tvrdit, že je osobním důkazem již uskutečněného vítězství. Tento přesah Klausovi chybí.

Jeho arogantní výrok je zlý a implikuje vítězství dobra nad zlem, přičemž Klaus je přirozeně ten dobrý, tedy jeho kandidát je ten dobrý. Přitom by Klaus chtěl jistě zapomenout na blátomet, který se spolu se Zemanem rozhodli spustit a který sázel na tři jistoty u největší masy:

1) Cizák je nebezpečný, bude to účinné,

2) Zfalšujeme-li historii a označíme ho za přisluhovače Němců, nacistů, nebo dokonce sudeťáků, bude to účinné,

3) Poukážeme-li na to, že jeho žena hovoří jen německy, spolehlivě ho to zdiskredituje.

Machiavelli tvrdil, že účel světí prostředky, tedy vítězství je důkazem správného postupu. Klaus tvrdí, že vítězství amnestuje použité prostředky. Tvrdím, že nikoliv. A neodvolávám se při tom na žádnou autoritu. Jen to tvrdím.

Paradoxem pak zůstává, že by Zeman vyhrál stejně, vyhrál by v poměru 51,5 : 48,5. Vyhrál by proto, že Evropa i Česká republika jdou opravdu "doleva", kvůli přehnané nenávisti ke Kalouskovi, kvůli neschopnosti Nečase a jeho vlády a také z důvodu, kterého lituji, protože Karel Schwarzenberg není o deset let mladší. Takové vítězství, bez využití blátometu a bez zfalšování historie Československa 1937-1948 by však nebylo zapáchající, přispívající k dalšímu rozkladu hodnot. Absurdita nechutností z dílny Zemana a Klause se odráží zejména ve skvělé historii rodu Schwarzenbergů, kteří si nejen s nacisty nezadali, ale podařilo se jim několik husarských kousků, přičemž nevím ani o jednom alespoň podobném, kterým by se mohl pyšnit rod Zemanů a Klausů. (A, upřímně, ani můj.) Falšování dějin je však hnusné.

Falzifikátory dějin byli v tomto případě pánové Zeman a Klaus.

Pokud má Klaus tu drzost nyní vykládat vítězství jako vítězství Pravdy a lásky, měly by jeho obrazy zmizet ze zbytku tříd a navždy by se tam měl objevit zcela jiný portrét. Tím je Jan Ámos Komenský. (U něj je fakt jistota, že se nezdiskredituje.)

A poznámka na závěr, protože jsem studoval sociální a masovou komunikaci a politologii: Inteligenční test národa dopadl ve skutečnosti lépe, než se zdá, ukazuje se totiž, že pouze 5-7 % voličů podlehlo machiavellismu, šovinismu, rádoby-nacionalismu, to je totiž ten rozdíl, který se díky hradnímu blátometu vygeneroval. Neboli ostatní by volili Zemana tak jako tak, z důvodů, se kterými mohu nesouhlasit, ale jsou pochopitelné. A to je vizitkou, která svědčí spíše pro to, abychom naději na změnu poměrů nevzdávali a abychom věřili, že je naděje i na vítězství nad křupanstvím a arogancí. Vítězství Klausovo-Zemanova dua by bylo prokazatelné teprve při rozdílu na úrovni 70:30 a shodné volební účasti. Tento blátomet však nezvítězil, ať už se to v prvním okamžiku mohlo jevit jinak. Hnusnému blátometu totiž nepodleho 20 nebo 30 % voličů a to je důkazem vzdělanosti národa a jeho odolnosti vůči manipulaci a to oběma směry (před časem jsem prokázal manipulaci České televize, která naopak škodila Klausovi a v tu chvíli se také jednoznačně prokázalo, že české publikum je vzdělanější, než propagandisté tuší).

Čest poraženým tentokrát platí o to víc, neboť Schwarzenbergem použité prostředky svědčí o jeho vysoké úrovni a jsou příspěvkem k politické kultuře. Což se o prvním projevu vítěze říci rozhodně nedá.