aneb Medicina po kapkách

Pouhá možnost, že by profesor Švejnar mohl kandidovat na presidenta, vyvolala u těžko odhadnutelné části české veřejnosti emociální reakce. Jakže, cizák na českém trůnu? Pěkně to nedávno vyjádřil Petr Štěpánek v NP: "Představa postmoderního Přemysla Oráče povolaného z Michiganských Stadic je děsná." Realisté si ovšem už dnes uvědomují, že není potřeba nějakého očividně nadbytečného oráče, protože zvorané je to už v ČR dost a - zůstaneme-li u agrotechnické terminologie - zaorat to, co se v zemi děje od listopadu 1989, bohužel nejde.

Ale vezměme to po pořádku. Přechod do pozměného režimu v listopadu 89 přinesl místy zcela zřetelnou aversi vůči emigrantům způsobenou podle mého názoru hlavně téměř kolosálním komplexem méněcennosti vůči nim, komplexem vysvětlitelným desítky let trvající isolovaností a výsledky komunistického hospodaření. Mluvčím tohoto směru byl nepochybně sám dnešní president republiky, jak se ukázalo z jeho rozhovoru s americkým deníkem Washington Times 24.11.2003:

"Když jsme vyhráli zpět naši svobodu na konci studené války, byl návrh, abychom přivedli zpátky Čechy, kteří unikli do západních zemí a aby vytvořili novou vládu z těchto lidí, kteří žili ve svobodných zemích. Ti, kteří prožívali tragickou komunistickou zkušenost, řekli Ne na myšlenku cizinců, kteří by organizovali náš přechod zpátky ke svobodě. Řekli jsme, že to musíme udělat sami bez vnějšího vlivu, který by nám diktoval, co bychom měli dělat."

To, co se od listopadu 89 u nás dělo, byla ovšem (velmi nákladná) "komedie plná omylů", abychom si aspoň něco vypůjčili od nějakého renomovaného klasika. Západní ekonomové neměli ani páru o tom, co to byl ve skutečnosti socialistický systém a klidně radili jako "trhovci" k rychlým změnám v čs. hospodářství. Vůbec si nelámali hlavu s lidským faktorem, se sociologickým a politickým pozadím a různými "špecifiky" socialistického systému. Velikáni polistopadového režimu nepočítali vůbec s možností rozpadu komunistického režimu, neměli pro tento případ nic připraveno a "stříleli od boku", jak jsme kdysi ve škole nazývali pokusy o intuiční odpovědi špatně na zkoušku připraveného studenta. Jmenovitě Václav Klaus to úspěšně zakrýval svým suverénním vystupováním. Na scéně tedy byli z obou stran nekvalifikovaní aktéři, takže výsledkem nemohlo být nic jiného než ekonomický, po vyčerpání reserv nyní rychle se rozpadající domeček z karet. Bývalý izraelský politik Abba Eban podobnou situaci kdysi trefně charakterisoval, že "národy volí vždy optimální způsob řešení svých problémů, když byly napřed vyzkoušely všechny ostatní". Bohužel, v našem případě se to optimální řešení bude hledat velmi těžko.

Kdo se chce ve věci ještě ne kandidáta Švejnara zbavit svých dětinských (jinak se to nedá nazvat) emocí, nechť si nalistuje v ústavě práva a pravomoci presidenta republiky. Ta ústava je sice místy - a to právě např. v článcích o presidentovi - do jisté míry žertovný dokument, podle mého názoru byla vyrobena na míru Václavu Havlovi známým expertem na tomto poli, poslancem Jičínským, Ale lze z ní odvodit, že zvolením profesora Švejnara by nedošlo k nějaké revoluci. President není žádným šéfem exekutivy, ani politické strany. Ale z mého pohledu by asi využíval zvláště v důležitých okamžicích svého práva podle článku 64, který mu zaručuje právo zúčastnit se schůzí obou komor parlamentu a vlády a musí mu být uděleno slovo, kdykoliv o to požádá. A tady je ta medicina po kapkách. Vláda může jednat podle svého, ale jeho názor nemůže být potlačen či zatajen, a to není málo soudě podle mých vlastních zkušeností, a je to hodně pro vlády, které se tak mohou octnout příležitostně před zraky národa v nepříjemné situaci. Situace je totiž vážná. Následkem politiky všech polistopadových vlád je, že všichni, kdo si "legálně" nakradli miliardy, je vyvezli do zahraničí, do zahraničí vyvážejí své peníze už i ti, co nikoho neokradli a nabyli majetku poctivou prací a korektním podnikáním. To je náznakem, že může vzniknout nebo už vzniká volný prostor pro trvale levicové vlády a všem dobře ze socialismu známý systém "všichni proti všem". Zvolení profesora Švejnara by nepřineslo okamžité dramatické změny v současné situaci, ale byl by to nesnadný první krok správným směrem doufejme i v poměru "domácích" k "zahraničním" Čechům (a samozřejmě Moravákům). Čistě mezi námi: pojmy vlast, národ a pod. pochopíte pořádně teprve v cizině. A ještě jedna osobní poznámka na závěr: rekonstrukce čs. postsocialického hospodářství, a tedy i státu, nebyl podle mého názoru úkol v prvé řadě pro ekonomy a už vůbec ne jen pro ekonomy.

P.S. Pri výzkumech veřejného mínění se jednou nebo občas zjišťoval poměr domácího obyvatelstva k různým jiným národům či etnickým skupinám. Nejvíce byli oblíbeni Slováci, ale já bych ocenil, kdyby byla do příštích průzkumů zařazena etnická skupina krajani-emigranti, -exulanti, -cizáci (nehodící se škrtněte), což by bylo v souladu se shora zminěným stanoviskem presidenta republiky. Příklad: chtěl(a) byste mít za souseda Němce, cikána, Ukrajince, navrátivšího se krajana, emigranta atd.?

11.11.2007