Stávka měla být v pondělí a to se mi strašně nehodilo, protože jsem měla jít na nějakou léčebnou proceduru. Média vyhrožovala blokádami a já si lámala hlavu, jak se tam dostanu: do Podbaby je z Vinohrad daleko, městská doprava nebude jezdit a taxík neprojede blokádou. Hm. Měla jsem na pořadatele i chystané účastníky stávky vztek. Pravda ovšem je, že bych na ně asi vztek neměla, kdyby se mě ta hrozba netýkala osobně, což není hezké, ale jsme nejspíš takoví, my lidé – co se nás osobně netýká, nebereme moc vážně.

Pak se stávka přesunula na čtvrtek a já usoudila, že to s kočkami doma docela dobře přežiju. Ale začalo mě to zajímat: oni si odboráři skutečně myslí, že jim vláda vyhoví? A může jim vyhovět? Nedělat zdravotnickou, důchodovou ani daňovou reformu? To asi nemůže – ač se máme ve srovnání s velikým kusem světa náramně dobře, zadlužení stoupá a jestli vláda (tahle nebo jiná) nic neudělá, dopadne to tragicky. Z toho, co jsem od odborových představitelů slyšela, jsem moc moudrá nebyla: říkají, že mají návrhy, možná je i mají, ale podle čeho mám posoudit, jsou-li dobré nebo ne?

Nojo, ale podle čeho mám posoudit, jestli jsou ty, které navrhuje vláda, dobré nebo ne? Amalgámové plomby, o které se hádá nejmenší koaliční strana, to je přece naprostá okrajovost, populistické pábení. Nebo ne? Je dobré, že by si budoucí důchodci mohli ukládat část peněz do soukromých fondů? Moc se mi to nezdá – spořit si na důchod může každý i tak a těžko se mi věří, že nějaký takový soukromý penzijní fond za třicet let nezmizí někde v daňovém ráji. Mám své pochyby i o zvyšování věku pro odchod do důchodu: může člověk dělat do sedmdesáti namáhavou fyzickou práci? Opravdu?

Já vím, rodí se málo dětí a za pár let průběžné financování důchodů prostě nebude stačit. Viktor Dobal o tom psával do Českého deníku před patnácti lety. A teď ke mně doléhá ze všech stran jednak to, že důchodová reforma se měla udělat dávno za peníze z privatizace, a jednak že peníze, které rozkradli všelijací lotři, by celou reformu bohatě zaplatily. Já vím, za to tahle vláda nemůže, ta sklízí plody těch předchozích a ráda bych věřila, že se snaží napravit, co ony pokazily. Ale stejně nevidím, že by se účinně snažila udělat rozkrádání společných peněz přítrž. Kdepak je zákon o státní službě? Kde zákaz nezaknihovaných akcií na doručitele? Hé? Bývalý ministr Drobil, který by po kauze Michálek měl někam zalézt a vůbec se neukazovat, čeká na své „očištění“ a přitom zastává důležité místo v největší koaliční straně. Tohle že je snaha o nápravu? Ale běžte!

Jenže vláda, která postrádá důvěru, těžko může od lidí chtít, aby pochopili, že se tam nebo onde musejí uskromnit. Tak co s tím? Předčasné volby? Vládu dnešní opozice? Ne, nechovám iluze, že by ČSSD něco zlepšila – jede v úplně stejném korupčním systému jako ODS. Nové strany? Po zkušenosti s VeVerkami? Co zmůžou volby, když se politikům – koaličním jako opozičním – za nic nechce do zásadní změny systému, který jim tak náramně vyhovuje?

LN, 17.6.2011