Stejně jako si skoro každý v Americe pamatuje, kde byl, když zavraždili prezidenta Johna Kennedyho, stejně jako si skoro každý na světě pamatuje, kde byl, když padala newyorská dvojčata, tak i u nás si takřka všichni lidé ze starší generace pamatují, kde zrovna byli, když okupační vojska Varšavské smlouvy vtrhla v noci z 20. na 21. srpna do Československa.

My, kteří si to nepamatujeme, protože jsme tehdy ještě nebyli na světě, to ale máme trochu jinak. 21. srpen je pro nás jedním z historických dat, kterých je v kalendáři povícero a náš vztah k tomuto datu se neformoval na základě vlastní zkušenosti, ale tak, jak byly srpnové a následné děje později interpretovány. A je už jen a jen na nás, co si z toho vezmeme, čemu věříme, čemu nevěříme, jak o tom sami přemýšlíme a co z toho vyvozujeme.

Každopádně ale platí, že interpretace se v toku času mění. A nejen na přelomu historických epoch, tedy když se u nás po sametové revoluci měnil režim, ale také v posledních letech, a to v závislosti na vývoji našich mezinárodních vztahů. Současnost pak nahlížení do minulosti podstatně determinuje. Pak už to ale není ani tak moc o historii, jako spíš o propagandě.

Abychom si správně rozuměli. Právě režimní propaganda má na svědomí, že zatímco zvěrstva 2. světové války a tehdejší okupaci naší republiky nezpůsobilo Německo, nýbrž jakési podivné Nacisticko, se Srpnem je to přesně obráceně. Dle současné propagandy nás neokupovaly komunistické země Varšavské smlouvy, ani Sovětský svaz, nýbrž Rusko. A kdo za to může? Samozřejmě, že Putin. Jenže to to pak celé není ani tak o historii, jako spíše o naší současnosti.

V prvním případě se ideové kořeny zla, tedy samotný nacismus, zdůrazňují ad absurdum až tak, že Němci a Německo coby skuteční původci onoho zla ze sdělení mizí, v druhém případě se ideová příčina zla, totiž komunismus, smlčuje, a naopak se do popředí vystrkuje stát, totiž Rusko, který v roce 1968 ani neexistoval.

Je to dost nebezpečná tendence, protože svádí k tomu, abychom namísto řešení současných problémů bojovali minulé války. V tomto případě především válku studenou. A že takových bojovníků, kteří si nepovšimli, že studená válka dávno skončila, ba dokonce, že jsme ji vyhráli, je.

Tihle lidé si nevšimli, anebo prostě z ideové zaslepenosti nechtějí vidět, že Rusko, ať je jaké je, prostě není Sovětský svaz, že Putin, ať je jaký je, určitě není Brežněv, a na druhou stranu, že ani Západ už dávno není tím idylickým Západem, ke kterému jsme kdysi vzhlíželi s nadějemi, stejně jako Spojené státy americké už prostě nejsou tou starou Amerikou, neboť ty nejnebezpečnější ultralevičácké ideologie, které nás aktuálně ohrožují, se dnes rodí právě tam, a ne v Rusku.

A ještě něco. Kdo tohle píše, není ruský agent ani Putinův zaprodanec, jak se nám mentální neobolševici a eurobolševici, kteří si v hlavě pouze přepólovali znaménka, snaží namluvit, nýbrž člověk, který má oči, uši i mozek a nezapomněl je používat.

Trikolora Svobodní Soukromníci - předsedkyně