Na televizi Nova by měl někdo podat trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy, protože ve večerních televizních novinách dokázala velmi dokonale vyvolat radiační paniku. Nedivil bych se, kdyby se už v nočních hodinách začaly v Praze tvořit před lékárnami fronty lidí čekajících na jodové tablety.

Je podivuhodné, jak "klidně" a bez velké paniky se obyvatelé Země před zhruba padesáti lety vyrovnávali s obrovskými radioaktivními mračny, která dlouhodobě obíhala zeměkouli po každém z mnoha tehdy uskutečněných pozemních testů atomových a vodíkových bomb. No, nebylo tolik aktivistických novinářů ani internet. Už to vidím, jak se zelená antijaderná lobby zdvihá z popela neúspěchů při pokusu ovládnout Svět přes "globální oteplování" a s vlajícími prapory vedou vyspělé země Evropy směrem k energetické krizi s nepředstavitelnými důsledky.

Nemám v úmyslu bagatelizovat situaci jaderných elektráren v Japonsku, ale veškerá energetická zařízení na světě jsou projektována na předem zvolenou "rozumnou" míru rizika. Jaderná elektrárna Fukušima počítala s maximální výškou tsunami šest metrů, ta skutečná, která vznikla v důsledku obrovského zemětřesení, měla výšku přes sedm metrů.

Všechna bezpečnostní opatření stavby a konstrukce zdražují. Určitě by se dalo vyrobit auto, v kterém by osádka mohla přežít i srážku s tankem. A kolik by takové auto stálo? A vyplatilo by se to? Kolikrát se auto na dálnici střetne s tankem?

A tak je to se vším. Existuje "vypočitatelná" úroveň rizika. A Japonci při projektu elektrárny nic nezanedbali. Prostě nikdo na celém světě katastrofu takové intenzity nepředpokládal.

My, lidé a veškeré naše výtvory jsme jen smítkem na planetě Zemi. Nikdy se nedokážeme chránit před ní samou, natož před nebezpečím, které kolem nás krouží v kosmu. Nechci si ani představovat, jak by to dopadlo, kdyby se dopravní letadlo nebo velký meteorit "strefil" do nádrží s plynným chlórem v některé z našich chemiček.

Téměř bez mrknutí oka přijímáme skutečnost, že se jen na našich silnicích každoročně vyvraždí téměř tisícovka našich spoluobčanů. Asi nám to pohodlí přepravy z místa na místo za to riziko stojí. Ale jaderné elektrárny nám nestojí za žádné riziko? Za to, že můžeme v továrnách vyrábět, že si můžeme večer rozsvítit, koukat na televizi nebo pracovat s počítačem? Kdybychom věděli, jaké skutečné "ztráty na životech" přinášejí námi tak oblíbené uhelné tepelné elektrárny, asi bychom se na problém japonských jaderných elektráren dívali jinýma očima.

Navíc, každá havárie, kterou dosud nebylo možné předpokládat, přináší významné podněty pro stálé technické vylepšování strojů i technologií, jaderné elektrárny nevyjímaje. Živelná pohroma, která postihla několik japonských jaderných elektráren, bude dalším z těchto impulzů a ve svém důsledku přispěje k ještě vyšší bezpečnosti výroby energie z atomového jádra.