SPOLEČNOST: Šlo by opravdu jen o frašku?
Byl ovšem vtipy, které dávaly naději. Mezi ně patřil i ten o tom, jak se Husák nechal zmrazit a za padesát let rozmrazit. Jakmile se mu obnovily všechny smysly, požádal o aktuální výtisk Rudého práva. To už nevychází, řekli mu doktoři. Pro těch pár soudruhů v rezervacích nestojí za to Rudé právo vydávat.
Tento vtip se nám zdál docela reálně možný. Ukázalo se ovšem, že i přes radikální změny po roce 1989 je naprosto nereálný. Tenkrát by ovšem nikdo s popisem dnešní reality neuspěl. Nevěřili bychom.
Mám dávného kamaráda, který si svoji víru uhlířskou ponechal dodnes. Občas se více či méně přeme, ale protože je to člověk velice vzdělaný a znalý mnoha reálií, respektujeme se jako důstojní soupeři, což nám umožňuje, abychom udržovali vztah přátelský. Navíc tento kamarád není členem žádné strany, nikdy ani nebyl, také se politicky vůbec neangažuje a neangažoval. Dalo by se říci, že jeho úvahy se týkají spíše roviny teoretické a intelektuální.
V té se mi zcela nedávno snažil vysvětlit, že dnešní komunisté jsou již jiní. Že sice ona zla z minulosti popisují jako selhání, ale rozhodně se k těm špatným věcem z minulosti nehlásí. A že se dějiny opakovat nemohou, neboť jak sám Karel Marx kdysi prohlásil, že když se opakují znovu, že se jedná pouze o frašku. Atakdále.
Právě tohle slovo „fraška“ mě napadlo, když jsem si zcela náhodou přečetl článek v časopise „Československá MLADÁ PRAVDA“, která je orgánem Svazu mladých komunistů Československa. Popisovaná událost není zase tak stará, aby nemohla být aktuální:
V pondělí 20. 12. 2010 si členové a sympatizanti Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) připomněli v Praze 131. výročí narození soudruha J. V. Stalina. Na zasněžené Letné položili svíčky na místo, kde se v letech 1955 - 1962 tyčil Stalinův pomník, než musel po XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu ustoupit chruščovovskému revizionismu. Předseda SMKČ soudruh Lukáš Kollarčík přednesl projev, ve kterém vyzdvihl činnost soudruha Stalina a její přínos teorii i praxi mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. Zdůraznil Stalinovy zásluhy o vítězství nad fašismem a vznik světové socialistické soustavy, jakož i boj proti oportunismu a revizionismu, díky němuž se naprostá většina komunistických a dělnických stran za Stalinova života řídila marxismem-leninismem a dosahovala svých největších úspěchů. Revizionismus v nich převládl až po Stalinově smrti a nástupu Chruščova do čela SSSR. Jak dále uvedl soudruh Kollarčík, soudruh Stalin byl jediným Leninovým žákem, který dokázal tvořivě rozvíjet a uplatňovat marxismus-leninismus po Leninově smrti. Po smrti Stalina už bohužel žádný činitel komunistického hnutí dlouhodobě udržet revoluční marxistickoleninskou linii nedokázal, byť někteří, např. Enver Hodža a Mao Ce-tung, na škodlivé důsledky nové Chruščovovy linie poukázali a postavili se proti ní. Pietní akt na Letné byl zakončen zpěvem Internacionály. Pod letenským svahem u Čechova mostu se účastníci zastavili u pamětní desky soudruha Miroslava Štauda, který, jak deska praví, zasvětil svůj život ideálům proletářské revoluce a padl zde 5. května 1945.
Že tomu nikdo již nevěří? Tak proč je například u tohoto snímku tento popisek:
Soudruh Lukáš Kollarčík se s. Stanislavem Grospičem, předsedou Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezka /OSČMS/ a místopředsedou Komunistické strany Čech a Moravy /KSČM/
Aby bylo jasno, neupírám nikomu právo na jeho přesvědčení. Ale podle toho všeho se soudruh Lenin a soudruh Stalin dopustili jen drobných omylů, které byly již dávno napraveny. A pouze se mi ani nechce domýšlet, jak by dopadla ona fraška v duchu praxe leninismu a stalinismu, kdyby se dějiny měly opakovat. Jak lze usoudit, to nebezpečí je více než reálné.
