Někdy za Husáka bylo takové období docela zajímavých vtipů, i když uznávám, že mnoho věcí vtipných nebylo, a navíc vtipkovat o vážných věcech se nemá. Ale člověk se neubrání úsměvu, když si vzpomene na ten krásný fór, jak se Husák s Bilakem vraceli z Brežněvova pohřbu. A Husák se najednou uprostřed letu srdečně rozesmál. A na tázavý pohled Bilakův, povídá: Ale, jak vezli toho soudruha Brežněva na dělové lafetě, tak mi přišlo na mysl, jaká to bude sranda, až tebe povezou na Singrovce.

Byl ovšem vtipy, které dávaly naději. Mezi ně patřil i ten o tom, jak se Husák nechal zmrazit a za padesát let rozmrazit. Jakmile se mu obnovily všechny smysly, požádal o aktuální výtisk Rudého práva. To už nevychází, řekli mu doktoři. Pro těch pár soudruhů v rezervacích nestojí za to Rudé právo vydávat.

Tento vtip se nám zdál docela reálně možný. Ukázalo se ovšem, že i přes radikální změny po roce 1989 je naprosto nereálný. Tenkrát by ovšem nikdo s popisem dnešní reality neuspěl. Nevěřili bychom.

Mám dávného kamaráda, který si svoji víru uhlířskou ponechal dodnes. Občas se více či méně přeme, ale protože je to člověk velice vzdělaný a znalý mnoha reálií, respektujeme se jako důstojní soupeři, což nám umožňuje, abychom udržovali vztah přátelský. Navíc tento kamarád není členem žádné strany, nikdy ani nebyl, také se politicky vůbec neangažuje a neangažoval. Dalo by se říci, že jeho úvahy se týkají spíše roviny teoretické a intelektuální.

V té se mi zcela nedávno snažil vysvětlit, že dnešní komunisté jsou již jiní. Že sice ona zla z minulosti popisují jako selhání, ale rozhodně se k těm špatným věcem z minulosti nehlásí. A že se dějiny opakovat nemohou, neboť jak sám Karel Marx kdysi prohlásil, že když se opakují znovu, že se jedná pouze o frašku. Atakdále.

Právě tohle slovo „fraška“ mě napadlo, když jsem si zcela náhodou přečetl článek v časopise „Československá MLADÁ PRAVDA“, která je orgánem Svazu mladých komunistů Československa. Popisovaná událost není zase tak stará, aby nemohla být aktuální:

V pondělí 20. 12. 2010 si členové a sympatizanti Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) připomněli v Praze 131. výročí narození soudruha J. V. Stalina. Na zasněžené Letné položili svíčky na místo, kde se v letech 1955 - 1962 tyčil Stalinův pomník, než musel po XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu ustoupit chruščovovskému revizionismu. Předseda SMKČ soudruh Lukáš Kollarčík přednesl projev, ve kterém vyzdvihl činnost soudruha Stalina a její přínos teorii i praxi mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. Zdůraznil Stalinovy zásluhy o vítězství nad fašismem a vznik světové socialistické soustavy, jakož i boj proti oportunismu a revizionismu, díky němuž se naprostá většina komunistických a dělnických stran za Stalinova života řídila marxismem-leninismem a dosahovala svých největších úspěchů. Revizionismus v nich převládl až po Stalinově smrti a nástupu Chruščova do čela SSSR. Jak dále uvedl soudruh Kollarčík, soudruh Stalin byl jediným Leninovým žákem, který dokázal tvořivě rozvíjet a uplatňovat marxismus-leninismus po Leninově smrti. Po smrti Stalina už bohužel žádný činitel komunistického hnutí dlouhodobě udržet revoluční marxistickoleninskou linii nedokázal, byť někteří, např. Enver Hodža a Mao Ce-tung, na škodlivé důsledky nové Chruščovovy linie poukázali a postavili se proti ní. Pietní akt na Letné byl zakončen zpěvem Internacionály. Pod letenským svahem u Čechova mostu se účastníci zastavili u pamětní desky soudruha Miroslava Štauda, který, jak deska praví, zasvětil svůj život ideálům proletářské revoluce a padl zde 5. května 1945.

Že tomu nikdo již nevěří? Tak proč je například u tohoto snímku tento popisek:

Soudruh Lukáš Kollarčík se s. Stanislavem Grospičem, předsedou Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezka /OSČMS/ a místopředsedou Komunistické strany Čech a Moravy /KSČM/

Aby bylo jasno, neupírám nikomu právo na jeho přesvědčení. Ale podle toho všeho se soudruh Lenin a soudruh Stalin dopustili jen drobných omylů, které byly již dávno napraveny. A pouze se mi ani nechce domýšlet, jak by dopadla ona fraška v duchu praxe leninismu a stalinismu, kdyby se dějiny měly opakovat. Jak lze usoudit, to nebezpečí je více než reálné.