26.4.2024 | Svátek má Oto


SPOLEČNOST: „Slibuji na svou čest a svědomí…“

5.7.2013

Tak snad abychom to raději zrušili

Nevěřili byste, co všechno jde ze zákona slíbit, abyste získali post, a s čím si jde následně beztrestně vytřít zadnici, když dojde na lámání chleba v podobě zachování získané funkce, vlivu, moci nad veřejnými statky, a tím i peněz. Slibuje prezident, slibují poslanci, senátoři, členové vlády, policisté, státní zástupci, soudci, justiční čekatelé, členové NKÚ, zastupitelé, advokáti, notáři, exekutoři, auditoři, znalci, tlumočníci, stráž přírody, vody, lesa i ryb… Nebudu házet všechny do jednoho pytle. Fakt věřím, že řada z nich to nemyslí zle. Jenže na devalvaci slibu v očích občanů stačí, když si z něj ti nejexponovanější udělají toaleťák.

Slib poslance Sněmovny Parlamentu České republiky, který složil například každý, kdo hlasoval pro podporu obnovitelných zdrojů energie, pro deficitní státní rozpočty nebo pro přenesení pravomocí do Bruselu. Složil ho každý, kdo se teď bojí hlasovat pro předčasné volby, protože má hypotéku a nedostal by se už do sněmovny: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Slib člena Vlády České republiky, který složili například Stanislav Gross, Martin Barták, Vlasta Parkanová, Jaromír Drábek nebo Petr Nečas s Miroslavem Kalouskem: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení."

Slib soudce Ústavního soudu České republiky, který složil například i Pavel Rychetský před rozhodnutím o Lisabonské smlouvě: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně."

Slib soudce obecně. Ten složili i ti, co posílají do vězení občany například za tzv. nepřiměřenou obranu nebo za verbální trestné činy: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě."

Slib soudního znalce. Na základě jeho ´cti a svědomí´ pak soudy odsuzují domnělé rasisty, xenofoby a jinak tzv. nesnášenlivé spoluobčany, případně držitele zbraní, které on nemá rád, za jejich použití při obraně: "Slibuji, že při své znalecké činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou činnost budu konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí, že budu plně využívat všech svých znalostí a že zachovám mlčenlivost o skutečnostech, o nichž jsem se při výkonu znalecké činnosti dozvěděl."

Slib soudního exekutora. Složil ho i JUDr. Tomáš Vrána z Přerova, který za sebou nechal stovky nenávratně zničených lidských osudů: "Slibuji na svoje svědomí a občanskou čest, že budu zachovávat Ústavu České republiky, ústavní a jiné zákony a právní předpisy a budu je uplatňovat jako soudní exekutor podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, při výkonu exekuční činnosti budu postupovat nezávisle a spravedlivě a budu zachovávat povinnost mlčenlivosti o všech skutečnostech, o kterých se dozvím v souvislosti s vykonáváním exekuční nebo další činnosti exekutora."

A na závěr slib příslušníka Policie České republiky. Slib, který složil každý z policistů zasahujících například naposledy proti občanům v Českých Budějovicích: "Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby budu nestranný a budu důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení. Budu se vždy a všude chovat tak, abych svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Služební povinnosti budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život."

Slib považuji za závazek nejvyššího kalibru, který má společně s podáním ruky větší váhu, než smlouva o dvaceti stranách, nebo celá sbírka zákonů. Za posledních dvacet let jsme devalvovali už hodně významů pojmů a nasadili jim v rámci novodobého politicky korektního relativismu pásku přes oči a mnohým přelepili ústa. Když se tak dívám na ty příklady, napadá mě, zda bychom ty ´sliby ze zákona´ neměli raději zrušit. Jejich absence, jakkoli by teoretici řvali, by více odpovídala realitě života. Sakra, a jsme zase u štíhlého státu. Čím méně lidí rozhoduje o osudech jiných, tím méně porušených slibů a devalvace tohoto morálního závazku v očích občanů. Ostatně jděte například do poslanecké sněmovny a najděte mi tam čest a svědomí…

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora