SPOLEČNOST: Škoda novin
Tedy… chci vlastně říci, škoda, že přestáváme číst noviny. Nedávno jsem četl zajímavý článek v Respektu. Jmenoval se Hra s ohněm. Článek konstatoval smutný fakt, že lidé přestávají číst noviny a časopisy a stále více informací získávají z internetu a ze sociálních sítí. Problémem ovšem je, že mají tendenci číst pouze články, u nichž již předem předpokládají, že s nimi budou souhlasit. Dalším problémem je, že informace v článcích na internetu a na sociálních sítích jsou mnohem méně kvalitní, než jsou informace v tištěných novinách a časopisech. Většinou za ně nikdo neručí a zveřejněním nepravdivých informací nikdo nic neriskuje – a pokud ano, tak zpravidla jen velmi zřídka a velmi málo.
Falešné informace se internetem šíří jako viry – nekontrolovaně a nesmírně rychle. Mnohdy je velice těžké, ba téměř nemožné je verifikovat.
Uvedu příklad: Nedávno jsem dostal hromadnou poštou citát ze Sokrata. Domnělý Sokrates se v tomto citátu vyjadřuje velmi kriticky o demokracii.
Ten citát se mi nějak nezdál. Používá totiž terminologii současné doby. Jak je poměrně dobře známo, Sokrates sám nic nepsal – jeho názory se nám zachovaly především díky dílu Platónovu a pak díky Xénofontovým Vzpomínkám. Nemůžeme ovšem s jistotou říci, do jaké míry si Platón předělal Sokrata "k obrazu svému" – a to ho vůbec nemusíme podezírat z vědomého klamání. Ony Sokratovy výroky o demokracii svou dikcí příliš neodpovídají dikci Platónových Dialogů, jak si ji pamatuji z četby před několika desetiletími.
Začal jsem tedy pátrat na internetu a brzy jsem zjistil, že onen citát, který mi byl zaslán, visí již několik měsíců na celé řadě webových stránek. Jsa mocen angličtiny jsem začal pátrat i na anglicky psaných stránkách a našel jsem tam citáty podobné, ba, mám dojem, že jsem nalezl i zdroj, z nějž je český "citát o demokracii" převzat. Žel, nikde jsem nenarazil na odkaz na nějaké kritické vydání Platónových spisů, kde by se měl daný citát vyskytovat. Možná jsem neměl štěstí – věnoval jsem tomu pouhou půlhodinu, takže nemohu tvrdit, že nikde na internetu takový odkaz není – tvrdím pouze, že pokud tam je, hledá se velmi, velmi těžce.
Sokratův citát o demokracii ovšem již putuje po českém internetu (vy jste jej ještě nedostali?) a jelikož kritické vydání Platónova díla téměř nikdo nečte, mnoho internetových brouzdalů si udělá obrázek o tom, jak vlastně byl Sokrates proti demokracii. Málokdo se zamyslí nad otázkou, jaká že je souvislost antické demokracie se současnou. Antická demokracie byla vlastně pouze určitou formou oligokracie, protože se netýkala otroků, tedy devíti desetin obyvatelstva. Je to hodně velký rozdíl od postmoderní demokracie, kdy je hlasovací právo dáno kdekomu bez jakékoli kvalifikace. A co je snad ještě důležitější: Z Platóna vyplývá, že Sokrates si neliboval v tom, že by něco tvrdil. Liboval si v tom, že lidem kladl otázky. Otázky, jimiž je nutil přemýšlet. Svými otázkami je mnohdy usvědčoval z předsudků nebo z nedomyšleností. Je vysoce pravděpodobné, že to mnoho lidí vytáčelo – stejně jako mnohé lidi vytáčí i dnes, ptáte-li se, z jakých předpokladů vycházejí a proč. Čistým výsledkem pak je, že lidé, kteří se se jménem Sokrates setkají jen díky tomu lavinovitě šířenému domnělému citátu, si o skutečném Sokratovi udělají obrázek v podstatě přesně opačný, než zřejmě odpovídal realitě.
Nemylme se, dostupnost internetu s často vyloženě lživými informacemi může způsobit, že většina obyvatelstva bude žít v bludech ne nepodobných tomu, že země je placatá.
Dá se s tím něco dělat? Nemám nějaké celospolečenské řešení, ale jsem si jist, že se s tím dá něco dělat na rovině jednotlivce. Dá se jednoduše nepřistoupit na tuto hru – nebo ji přestat hrát, pokud jsme jí již propadli. Je velmi pravděpodobné, že vaši přátelé pak od vás budou dostávat méně e-mailů. (Přenesete to přes srdce?) Na Facebooku toho bude mít taky méně a lidé budou vaše příspěvky méně "lajkovat".
Existuje záliba v golfu, ve sbírání známek, v sledování němých filmů… a taky existuje záliba v pravdě. Znamená, že člověk se snaží nelhat a pečlivě zkoumá informace, než je předá dál. Ano, uznávám, může to vést ke zdánlivé osamělosti. Na druhé straně můžete navázat kontakt s "jinověrci" a začít si psát s lidmi, kteří si myslí něco zcela jiného než vy. Můžete naslouchat jejich argumentům (samozřejmě, pokud je mají) a snažit se přinášet dobré argumenty pro svá tvrzení či mínění (samozřejmě, pokud je máte). Mám za sebou nejednu takovou internetovou diskusi, která sice začala obviněním, ale která skončila mnohem lépe, než začala. Ne nadarmo se v Bibli píše, že "měkký jazyk láme kosti". Místo, abyste rozesílali nesmysly na desítky či dokonce stovky adres, vedete inteligentní spor s jedním člověkem. Rád bych vás přesvědčil, že je to cennější.
Pozorujeme, že evropské společnosti jsou čím dál tím více polarizovanější. Mluví se o rostoucí konfrontaci. Jenže to – bohužel – není konfrontace myšlenek, ale nanejvýš hesel, v horším případě štěků. Konfrontace může být smysluplná – je-li mým cílem odpůrce přesvědčit, nikoli zničit a zadupat do země. Vysilující a neplodnou polarizaci rozhodně nepřekonáme zvyšováním hlasu nebo překřikováním oponentů.
Jeden moudrý člověk, od kterého jsem se učil hovořit s nevěřícími o své víře, napsal: "Vyhrál jsem mnoho sporů – a ztratil jsem mnoho duší." Tam, kde jde o hledání pravdy, neplatí, že "účel světí prostředky". Spíše platí, že podle použitých prostředků můžete usoudit na skutečný účel.