Přítel ze studií nám, bývalým kolegům, poslal email. K tomu poznámku: „Doporučuji pečlivě pročíst, abyste věděli, jak jste na tom!“ Jsme totiž omezenci a máme jiné názory než on. Přiložena byla kopie článku. Stála zato.

Článek v Hospodářských novinách (HN) s titulkem „Dezinformace šíří lidé, kteří umí jazyky a mají peníze“ je opravdu dílo nejméně na Pulitzerovu cenu. Jeho stvořitel, jakýsi pan Lederer, za přispění Nikoly – ne Šuhaje loupežníka – ale pana Hořejše, psychologa a politologa, z agentury STEM je opravdu dílo děl. Pro doplnění: STEM to je ta věštírna, která se při předpovídání volebních výsledků neplete o desetiny, ale o celá procenta.

Agentura STEM stvořila průzkum, úmyslně píši stvořila, ne provedla a vyhodnotila, o těch, kteří údajně šíří dezinformace. Zmínění výtečníci, HN a STEM, si pletou pojmy. Odlišný názor od jejich vlastního není jiný názor, ale dezinformace.

Patnáct procent Čechů prý sdílí dezinformace. Je to snad tak, že tito lidé něco závadného přečtou a pošlou to dál, třeba svým milým známým? Co je špatného na tom poslat dalším něco, aby se potěšili nebo rozčílili, prostě udělali si sami úsudek o našich mediálních buditelích?

Že by se snad stvořitelé zde uvedeného pamfletu obtěžovali nějakou definicí, nebo alespoň příkladem nějaké dezinformace, to ani náhodou. Prostě dezinformace je, když se mi to nehodí do krámu.

O to více se autor článku věnoval popisu zloduchů šířících dezinformace. Jsou to lidé, kteří umí jazyky a navíc mají peníze. Ještě že tak, jsou mezinárodní a netrpí hladem.

Autor upřesňuje. Jde o frustrované chudáky, lidi, kterým jejich okolí přestalo naslouchat. Takové prý možno najít mezi bývalými učiteli a policisty. STEM vykoumal, že je jich 5 % národa. Nejpozději zde je jasné, že se jedná o skutečně kvalitní studii.

Pak jsou tu také hledači dezinformací. Ne vždy posílají zprávy dál, ale mohli by. Jde o takzvané zachránce. Pokud něco pošlou dál, tak v domnění, že tím něco změní. Do jejich tenat upadají hlavně senioři, protože ti pravdivost zpráv neřeší.

Také prý se jedná o neúspěšné hráče na automatech. Ti se vrhají, když v hernách prohráli majlant, na veřejnost. Jde to ještě hloupěji?

Ale autoři, HN a STEM, mají srdce. Není prý nutné takové lidi zatracovat. Ti chudáčci jenom věří konspiracím a pokud se jim bude někdo trpělivě věnovat, tak prozřou.

Lid prý potřebuje mediální gramotnost. Jaký pokrok! Před pár desítkami let ještě tito intelektuálové jásali, když byl lid ve své většině gramotný. Teď musí být všichni ještě mediálně gramotní.

Dnes už nestačí vědět, jako za doby našich komunistických zločinců, že Rudé právo lže a že každou tam přečtenou informaci je prostě nutné otočit o 180°. Ne, dnes máme tisíc malých Rudých práv na internetu a proti nim budou naše novinářské elity tvrdě bojovat.

Lidem prý chybí emocionální vztah k mediu. To abych snad miloval HN, nebo Reflex, či Lidové noviny? Jde o ty pravé, jenom ti to se mnou myslí dobře, ti za mne kopou. To je opravdu pokrok. Dříve měl křesťan milovat jen své bližní, teď už i noviny, weby a Evropskou unii.

Na Slovensku prý různí novináři vykročili ze svých redakcí a pořádají pro své čtenáře informační dýchánky. Naše mediální buditele to ani nenapadne. Zjevně se obávají, že by se při takových příležitostech mohli dozvědět mnoho nepříjemného.

Je vždy nutné hledat, komu a o co jde. STEM jde zřejmě o peníze. To je pochopitelné, něčím se živit musí. Proč ale Hospodářské noviny musí pouštět na svět takovéto hrůzy?

Vysvětlení je jediné. V čase emailů, Facebooku a Googlu ztrácejí noviny a ostatní media na významu. Každý může, alespoň doposavad, napsat a i jinak vyjevit cokoliv. To je bezesporu pro mnohé mediálně-osvětové pracovníky frustrující. Pamatujete? „Kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí svést. Zvedněme hlavy až k výšinám, zahřmí Buď práci čest!“ Ano, tak pitomé to bylo a zdá se, že se nám to opět vrací, tentokrát tak nějak pěkně, s lidskou tváří.

Kdo dnes zvedá hlas proti tomu, aby se něco takového nemohlo opakovat, aby opět nezavládla cenzura, ten je pravicový populista a dezinformátor.

Mainstream má problém. Zavést cenzuru na odlišný názor, to zatím ještě nejde. Proto se přechází na termín dezinformace. Ani ty není možno jen tak, z ničeho nic začít cenzurovat. Je ale třeba připravit půdu, zdiskreditovat lidi jiného názoru.

Takže znovu! Pozor na všechny staré, dobře situované a jazykově vybavené. Pozor také na učitele a policajty v důchodu. Mívali vliv a teď je nikdo neposlouchá. To je frustruje, hrají proto na automatech v hernách, prohrávají, frustrace roste, a tak jim nezbývá než své okolí dezinformovat.

A přesto, svoboda projevu, všemi způsoby, existuje jen jediná, bez přívlastků, bez výjimek a omezení. Nepotřebujeme, aby nám někdo pravdu předžvýkával. Pan Kechlibar organizuje petici na podporu necenzurované svobody projevu. Podepsal jsem.