Čtu rád články pana Holáska. Ne vždy s ním souhlasím, ale jsem podobně konzervativního založení. A právě proto, musím reagovat na nedávný článek Duhaři v Praze. Autor se totiž zásadním způsobem mýlí v jedné podstatné věci a zároveň mou menšinu spojuje s určitým politickým proudem. To je nefér a je to nesmysl. Autor považuje takzvanou duhovou menšinu za něco jednolitého. Naprosto ale pominul zásadní rysy naší současné společnosti. Mám na mysli především následující.:

Fragmentovanost znamená, že celá společnost je roztříštěná na nespočetné proudy všech možných názorů a směrů. Naprosto identické je to i v naší duhové komunitě.

Uřvaná menšina může snadno uloupit většině umírněnost a silně ovlivnit směřování celku. Podobných příkladů máme v moderní historii Západu nespočet. Můžeme začít například odklonem významné části západních států od nukleární energie, pokračovat můžeme přes různá gender šílenství , řvoucí děti směrující k rudozelené totalitě a, abych to neprodlužoval, můžeme skončit “diskriminovanými menšinami z povolání”.

Pasivita většiny potom vede k faktu, že se prosazují řvoucí menšiny velmi snadno. Ono je pěkné, že o řadě nešvarů společnosti píšeme články, ale všimněte si zásadního rozdílu mezi přístupem těch takzvaně řvoucích a mezi námi takzvaně umírněnými. Ti řvoucí uspořádají konferenci a Pride průvod. My brbláme, napíšeme nějaký článek, ale to je všechno. Proč se potom divíme, že řvoucí menšina získává čím dál víc moci? Duhaři do své věci, do svého světonázoru zkrátka investovali víc než my.

Připouštím, že do takzvaných Pride průvodů se vypraví nezanedbatelná část mé menšiny. Zároveň ale musím zdůraznit, že mezi námi je stále většina těch, kterým jsou takové akce buďto lhostejné, anebo dokonce proti srsti, a to v různé míře. A tedy ve většině se vlastně má menšina chová stejně jako takzvaná hetero většina. Abych alespoň minimálně ilustroval svoje slova, uvedu doslovnou citaci mého kamaráda Petra S. Předesílám, že není věřící, je podnikavý, vysoce inteligentní sportovec, s rozhledem a technickým vzděláním:

„Duhový Pride si především překládám jako Pýchu. Pýcha je jeden ze smrtelných hříchů. Na nemravně lhostejné promiskuitní tetky kroutící holým zadkem co „dají každému“ pod vlajkami korporátních vozů (co semelou každého) bych seslal mor a bídu. Což se děje: rezistentní syfilis, kapavka, nově i rezistentní HIV. Na prvním Pride jsem byl a necítil jsem se tam dobře. Žijeme v nemravném kaputtalismu a toto je jen jedno jeho chapadlo.“

Pokud nám opravdu záleží na tom, aby směřování společnosti bylo jiné, pojďme se víc angažovat. Nelze předpokládat, že naše brblání přiměje řvouny toho nechat. Jaká by tedy by byla adekvátní odpověď na akci jako konference ILGA? Uspořádat seriózní konferenci, která se pokusí ukázat, že i konzervativní proudy mohou rezonovat s významnou částí společnosti. Navíc by nebylo na škodu pokusit se s druhou stranou také navázat nějaký dialog. Ona speciálně ILGA bývala ještě celkem příčetná organizace (ovšem už delší dobu mě nezajímá, a tak nevím, zda ji neunesli řvoucí šílenci). Jsem si dobře vědom toho, že je to velmi těžké, zejména v dnešní době. Ale neměli bychom to zkusit?