Zastupitelstvo Ústeckého kraje jedná s rodinou Lobkowiczů o koupi české posvátné hory, resp. o jejím dlouhodobém pronájmu (za 1,- Kč), která byla šlechticům vrácena v restituci. Z náznaků vedení kraje vyplývá, jak si následnou péči o Říp zástupci českého státu představují: vybudování vodovodu a kanalizace, z důvodu častého konání kulturních a jiných akcí. A už se vesele spekuluje nad dotacemi z EU. Jak lákavá představa – koupit Říp za kačku, z peněz EU zainvestovat sítě a pak už jen v klidu vybírat na parkovném, na pronájmu pozemků na kulturní a společenské akce, na toaletách.... Investice nula nula nic, zisk jistý.

Jihozápadní strana Řípu, kde jsou ještě stále zbytky bezlesých enkláv

Dovolte kratičký exkurz do historie a mytologie hory. Aloise Jiráska rovnou vypusťme. Legendu o vojvodovi Čechovi, který Říp určil jako střed nové domoviny příchozích Slovanů, vyprávějí ve svých kronikách už Kosmas s Dalimilem. Název hory je však zjevně předslovanského původu, jsa odvozen od germánského „rip“, čili hora, kopec. Takto se označovaly jen ty hory, jež byly považovány za mystické, kam choditi bylo zapovězeno! To dokazuje i fatální nedostatek archeologických nálezů.

Až v 10. století se situace na Řípu radikálně změnila: na vrcholu byla vybudována románská rotunda sv. Jiří a hora se záhy stala cílem mnoha poutí a shromáždění lidu, i když střed osídleného území se stále více posouval směrem ku Praze.

Je prokázáno, že Říp nebyl nikdy v historii úplně zalesněn – jednak kvůli přírodním podmínkám, které přirozené rozšíření lesa neumožňovaly, jednak proto, že jako vrch prvořadého strategického a rituálního charakteru byl lidmi jako holý udržován. Zdálky tak románská rotunda příchozím oznamovala: toto území střežím já, nad touto zemí vládne slovo Boží, jsem ochráncem všech, kdo v této zemi žijí. Říp zkrátka byl jakýmsi duchovním majákem naší země.

Z rozhodnutí vídeňského dvora bylo – zcela nelogicky, v rozporu s tradicí a úctou k hoře – přistoupeno k celoplošnému umělému zalesnění. To proběho na přelomu 19. a 20. století. Do té doby byl zjev Řípu monumentálnější, jelikož holé stráně odhalovaly četné skalní partie, propůjčující hoře dramatičnost. Kopec porůstala typická květena skalních i drnových stepí, s nepřeberným množstvím květin a vzácných bylin. Les vzal Řípu část jeho kouzla. Dodnes se uzounký pás skalní stepi dochoval jen na jihozápadních svazích.

Dubohabřina s vydatnou příměsí akátu je velmi chudá, bylinné patro postrádá druhy hájové květeny, pro tento typ lesa jinde běžné. Vyhlídky zarostly, pěšinu na vrchol nahradila cesta z betonových panelů... Rotundu poprvé zahlédnete, až když stojíte téměř u ní, na vrcholu.

Už slyším ty hlasy, které škytají něco v tom smyslu, že když už tam ten les je, má tam zůstat. A já přesto tvrdím: les na Řípu je dokladem našeho ignoranství, je dokladem našeho vztahu k odkazu předků, kteří po staletí přicházeli sem v bázni, pokoře, úctě a Říp udržovali v podobě, ve které jej převzali od svých předků.

Byl bych všemi deseti pro to, aby stát Říp odkoupil... ale nesměl by to být náš stát. Náš stát totiž, prostřednictvím krajských zastupitelů, nikdy nesebere odvahu udělat ten krok zpátky, vysvětlit lidem, proč by se měl Říp znovu odlesnit a přistoupit k tomu. Je to, jako by si v Riu nechali zarůst Krista, jakoby na Uluru vysázeli les (za tu ne úplně trefnou nadsázku se omlouvám, ale princip to vystihuje...). Náš stát – ústy krajských zastupitelů - už jasně říká, co by s Řípem udělal (a to jsou samozřejmě zatím jen signály, do hlav jim nevidíme).

ČSSD, panující nad všemi kraji prostřednictvím svých moudrých hejtmanů, si Říp velmi oblíbila. Stačí kopec rozkopat, postavit zmíněné sítě a rázem máme takovéhle místo ke konání předvolebních shromáždění! Přitom je jisté, že nikdy nedosáhnou takového počtu zúčastněných, jaké čítaly proslulé tábory lidu; k čemu tedy ten zamýšlený stavební ruch? Copak asi mají na ouřadě za lubem?

Věřím šlechtickému rodu, že on svou vazbu s předky neztratil a že jeho představitelé dobře vědí, za jakých podmínek svěřit toto dědictví do rukou „nás všech“... Nebo v to alespoň doufám.

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.