Pro vysvětlení musím popsat dvě jiné asociace spojené s panem doktorem Drymlem staré dva roky. Prosím čtenáře o trpělivost, protože šlo o asociace na události velmi dávné a ty události musím popsat.

První je starší než padesát let. Sousedé bydlící na vsi v zámku pod námi měli několikrát za sebou křížence německého ovčáka. Psům říkali Lovka, fenám Haryk. Poznal jsem jich asi pět. Moje babička psy neměnila a měla tehdy malého už dvacetiletého ořecha jménem Pusík. Tento starý vzteklý mrzout byl pořád mrštný, také po mně skočil a prokousl mi ret. Jednou jsem vyběhl před dům a viděl jeho vitalitu, když kopuloval s Harykem. Pro vesnického, asi osmiletého kluka samotné spojení psů nebudilo takovou pozornost, jako rozdíl přístupu obou aktérů. Pusík sebou s velkým zaujetím zmítal, přičemž asi pětkrát těžší fena Haryk ležela zcela bez zájmu a ani se neohlédla. Vzápětí z domu vyběhl sousedovic retardovaný syn a na kopulující vychrstl vědro vody. Fena se zvedla, otřepala a najednou jí začal vadit i Pusík, kterého se snažila setřást. To u psů není snadné, ztopoření na konci je velmi výrazné. Byli dál spojeni, Pusík mrskal zadními nožičkami vysoko nad zemí a předními se snažil odlehčit tělo a zmírnit tu strašlivou bolest. Nevyl, neštěkal, strašlivě a srdceryvně řval.

Mnohem později jsem pracoval v kanceláři, kam si občas zašel bývalý podnikový právník popovídat. Podstatnou část své praxe absolvoval za první republiky. Sdělil mi fakt, který jsem akceptoval : „Před válkou v každé obci, ve městě téměř v každé ulici byl místní blb, Pepek Vyskoč, který na požádání vyskočil, vydal skřek a za pobavení dostal šesták na housku se salámem. Dneska tyhle lidi nevidíte a víte, kam se poděli?“ Díval jsem se na pana doktora tázavě, trochu s výrazem Pepka Vyskoče. Opakoval otázku a pak vyhrkl : „Kde by byli, jsou nalezlí na všech těch ministerstvech!“ Tentokrát jsem strašlivě řval já.

Za dalších třicet let jsem vystupoval z metra na Palackého náměstí. Byla sobota, přede mnou jen dva lidé, za mnou nikdo. Moji pozornost zaujalo trochu neobvyklé jednání muže v letech, v bílém tričku s opálenýma rukama někde od moře. Na začátku druhého táhlého pohyblivého schodiště poskočil před ženu, která s ním šla a stoupl si na schod před ní a zůstal k ní zády. Bylo evidentní, že se předvádí před partnerkou asi o pětadvacet let mladší. Považoval jsem za správné nebýt účasten tokání seladona a pomalu jsem k oběma stoupal a chystal se je předejít. Když jsem zahlédl, že za svými zády má muž v obou rukou prsa dámy, reagovaly mé nohy bezděčným ústupem zpět. Viděl jsem, že muži na temeni nestačí vlasy zakrýt lebku. Za chvíli se otočil s úsměvem šibala na dámu a ukázal svou tvář náměstka ministra zdravotnictví, kterému se nový ministr Julínek snažil už asi šest týdnů dodat rozhodnutí o odvolání. Pana náměstka Drymla už drahnou chvíli ovládal chtíč, který nedokázal evidentně zadržet a který měl nejspíš vrcholit v několik desítek metrů vzdálené budově ministerstva zdravotnictví. Viagrou mu byl vítězný pocit z toho, že tím zneuctil i samotného ministra.

Půl vteřiny poté, co mi pan doktor Dryml ukázal tvář, která zračila zpitomělost z projevů neovladatelných pohlavních pudů, jako úder blesku mě zasáhla asociace se stejně živočišným jednáním Pusíka i druhá potvrzující Pepky Vyskoče na všech těch ministerstvech. Ještě dlouho poté se na mě lidé v tramvaji starostlivě ohlíželi.

Další dva roky jsem se na panoptikální tance pana doktora Drymla vždy díval prizmatem události z metra, nevycházel z úžasu a velice se bavil.

Patří k dlouhé sérii obskurních postav naší politiky. Kdeže je zašlá sláva dříve největšího Quislinga Husáka. Pan Jakeš se svým červenohrádeckým projevem se může jít vycpat před imbecilitou smrtelně vážně myšlených výplodů doktora mediciny Drymla a jeho ochránců.

Pak jsem si přečetl v LN Řezník pro Drymla a hned následovala asociace také s Pusíkem. Ne, zadržte, to ne! Vzpomněl jsem si, že Pusík ještě nějakou dobu otravoval, zlobily ho stařecké nemoci. Až otec vzal pušku, Pusíka zastřelil a zakopal.

Takhle se ale, pane redaktore Kučero, nemohou řešit problémy s lidmi, kteří otravují. Nějaké to skřípnutí, až bude mrskat nožičkama, prosím, ale řezníka?

(Jde o příspěvek do diskuze a za uvedená fakta ručí aurtor – poznámka redakce)