Dnes nechci hodnotit žádná pro ani žádná proti umístění radaru. Na to nemám dost informací. Abych se mohl rozhodnout, potřebuji informace. Ale nechci výplody stranických sekretariátů a jejich bezpečnostních a zahraničněpolitických "odborníků" skrytých v anonymitě a s Bůh ví jakou zkušeností, vzděláním, praxí, schopnostmi a morálkou. Nezajímají mě zdůvodnění politiků. Již nevěřím, že by z permanentních duelantů o vládu cítil jedinný z nich zodpovědnost za to, co zde bude za 10 let či později.

Já chci informace od lidí, kteří jsou zodpovědni z titulu pozice, kterou zastávají ve státní správě a kteří mají přístup k relevantním informacím a profesionálně se jimi zabývají. Od těch, co mají bezpečnost státu jako zaměstnání. Jinými slovy: máme Generální štáb. Máme Ministerstvo obrany. Máme BIS. Máme Obrané zpravodajství. Máme řadu dalších institucí a pracovišť. Nejprve chci informace od nich. Jejich argumenty pro a proti. Když přidají celé scénáře, tím líp. Teprve pak mě zajímají politici. A nakonec ať si klidně vyjdou uřvanci do ulic. Třeba se k nim připojím.

Situace je - a já jsem přesvědčen že záměrně - přesně opačná. Místo faktů se na mě valí emoce. Emoce ovládly toto téma dříve, než se vytvořily podmínky, aby diskuse vůbec mohla začít. Nevíme nic, ale už nám někdo vtlouká do hlav, co si máme myslet a čeho se bát. Strach je ta nejmocnější emoce a vyvolat ji dá nejméně námahy. Skoro mám dojem, že určité strany ani s jinou kartou nehrají. A dělostřelecká příparava před vlastním bojem probíhá tentokrát s nechutnou intenzitou. Navíc nepovažuji za náhodu, že se to děje tak, aby indoktrinace probíhala po stranické linii a příkop vyhloubený v loňské předvolební kampani byl nadále udržován v patřičné hloubce.

V nedůvěře mě utvrzuje i ten neskutečný slepenec nazvaný NE základnám, který vznikl spojením organizací z nichž mnohé vypadají spíše jako ekvivalenty náboženských sekt než jako projev angažovanosti svobodných občanů a u kterých nevidím žádný jiný společný jmenovatel, než kraválistickou verzi antiamerikanismu.

A do této tristní situace vmíchávají našeptávači referendum. Referendum jako jediné čisté řešení reflektující vůli občanů. Ale svou vůli jsem projevil před několika málo měsíci. Už neplatí? Asi ne. Neplatila před čtyřmi roky jako neplatila před roky osmi. Ale to bylo v pořádku. Stál jsem tehdy na té poražené straně a vítěz vládl podle jiných priorit a cílů, byť zoufale krátkodobých. Proč ale nemá moje volba platit dneska? Jaký význam bude mít referendum za situace, kam bez zásadní změny přístupu k diskusi spějeme? Bez diskuse nad fakty, bez diskuse s pomocí profesionálů, bez diskuse s potlačeným vlivem stranických sekretariátů není možné organizovat referendum, které má zmapovat názory občanů. Referendum bez takové diskuse bude jen jiná forma voleb. Nestojím o takovéto volby a o následné parlamentní přestřelky typu: "Heč! My jsme zblbli tolik lidí a vy jen tolik!" Chcete to? Já ne. I proto, že dnes přistoupit na referendum o US radaru neznamená nic jiného, než obejití parlamentní demokracie. A nebude to projevem přímé demokracie, ale jejího zneužití.

P.S.: S takovou politickou kulturou, kterou tu dnes máme, budu proti jakémukoliv referendu. Protože důvody pro jejich vyhlášení a cíle budou stejně záludné - snaha obejít výsledky voleb.

V Kladně 1.2.2007