Jsme živočichové. Z biologického hlediska podivně inteligentní zvířata. V rámci společenského zřízení se hlásíme k demokracii. Kdyby však byly i ostatní společenské druhy živočichů řízeny demokraticky, ve velmi krátké době by vyhynuly. Můžeme být my lidé výjimkou?

Stejně jako ostatní podobné druhy zvířat jsme žili a svým způsobem stále žijeme ve smečkách. Dnes už tedy spíše jen ve „smečkách“. Měl jsem to štěstí, že jsem se při svých novinářských cestách několikrát setkal s lidmi žijícími ještě ve skutečných smečkách – rodových klanech. Jejich fungování je založeno na autoritě. Na autoritě jednotlivce a důvěře všech ostatních členů skupiny právě v tuto osobní autoritu. U kočovných pastevců v náhorních rovinách pohoří Ťan Šan a Pamíru jsem zaznamenal autority dvě. Je neuvěřitelné, jak dobře fungují a jak skvěle se doplňují. První z nich je náčelník, stařešina – podle toho, který pojem se vám bude více líbit. Druhou nejvyšší autoritou je šaman, kouzelník, léčitel. Náčelník – král – rozhoduje o strate¬gických, taktických, organizačních a materiálních otázkách. Kdy a kam se skupina přestěhuje, čemu je nutné se v té konkrétní chvíli z hlediska společné budoucnosti věnovat.

Šaman a léčitel v jedné osobě se z hlediska vztahu k náčelníkovi velmi loajálně vě-nuje duši a zdraví svých blízkých. Na řešení velmi závažných a složitých věcí se podílí rada starších, která má však pouze poradní hlas. Konečné rozhodnutí je na náčelní¬kovi. A on za ně nese plnou odpovědnost. Stačí několik špatných rozhodnutí za sebou a končí. Sice bez „zlatého padáku“, ale má to štěstí, že dnes ho již jeho zklamaní spoluobčané nechávají na živu.

Takhle to fungovalo před desítkami tisíc let a v malých, odloučených sociálních skupinách funguje dosud.

Kdyby se například smečka vlků demokraticky rozhodovala o tom, kdy a kterým směrem vyrazit na lov a na jakou kořist, nikdy by nic neulovila. Než by se totiž její členové dokázali dohodnout, už by neměli co lovit. Za rychlost, kvalitu rozhodnutí a výsledek akce je vždy jednoznačně osobně odpovědný alfa samec, náčelník, král. Kdo nese osobní odpovědnost za jakékoli závažné rozhodnutí v zastupitelské demokracii? Nikdo! Může to tak pokračovat?

Vůbec nejhorší by bylo směřovat k tzv. demokracii přímé. Masy jsou totiž velmi hloupé a při širším uplatnění by takováto forma řízení společnosti vedla k její dege¬neraci a trvalému zaostávání. Myslíte, že lidé žijící na počátku 19. století by v referendu podpořili rozvoj železnice? Ani náhodou! Pokud by lidstvo po celou svou historii uplatňovalo přímou demokracii, byl by ještě dnes naším nejlepším výrobním nástrojem pěstní klín a pazourkový nůž a v žádném případě byste nečetli tento můj článek napsaný na počítači.

Každodenně nás obrovská spousta informací, dostupná díky mediálně propoje¬nému Světu, přesvědčuje, že současná forma demokracie již řízení moderní společnosti nevyhovuje. Měli bychom se vrátit k autoritám a k jejich přímé odpovědnosti za veškerá rozhodnutí. Mně by vůbec nevadilo, kdyby všichni členové vlády, která by svými rozhodnutími přispěla ke všeobecné prosperitě naší společnosti, byli až do své smrti skvěle ekonomicky zajištěni. Stát je vlastně firma a pro její manažery by měly být připraveny motivační programy. Ale také odpovídající osobní postihy.

Nyní nás námi demokraticky zvolení představitelé nejen soustavně okrádají, ale navíc z hlediska budoucnosti naši společnost řídí špatně. Za svá často nekvalifikovaná a v mnoha případech i kriminálně postižitelná rozhodnutí nejenže nenesou žádnou osobní odpovědnost, ale dokonce si za ně vyplácejí „zlaté padáky“. Tomu bychom měli společnými silami zamezit. Bude nutné změnit ústavu. Sami poslanci to ale neudělají. Pravděpodobně k tomu bude nutná nějaká forma defenestrace nebo „plná náměstí“. Bojím se ale, že současné „masy“ na to nemají.