28.10.2021 | Den vzniku samostatného československého státu


SPOLEČNOST: Princezna na vedlejší koleji

8.10.2014

Polistopadové „Urvi, co můžeš“ je v ostrém protikladu k odkazu Anežky České, která byla svatořečena v předvečer revoluce

Před pár lety vyvolalo mediální pozornost nakonec bezvýsledné hledání ostatků svaté Anežky, jež se měly nacházet v pražském kostele svatého Haštala. V této souvislosti se často objevovaly zmínky o proroctví litoměřického probošta (a též rektora Univerzity Karlovy) Jana Papouška z poloviny 15. století, podle kterého prý „pokojné a šťastné časy v zemi české nastanou, když obyvatelé tělo blahoslavené Anežky najdou“. Avšak zmíněné proroctví se v médiích nejčastěji objevovalo ve zmrzačených podobách, které dokládaly oprávněnost pejorativního spojení „mediální zkratka“.

Články a zprávy ponejvíce hovořily o „prastarém proroctví“ bez udání data i mluvčího, nezřídka ho dávaly do souvislosti i se svatořečením z roku 1989 a zpravidla zvěstovaly nástup „blahobytu“ poté, co se Anežčiny ostatky naleznou. Ale probošt Papoušek měl, vzhledem k dobovému kontextu, spíše na mysli náboženský smír, určitě ne blahobyt v našem moderním smyslu slova. Možná právě tato zcela neadekvátní očekávání způsobila, že Anežka své kosti ještě pečlivěji (zázračně) „schovala“, neboť ji lze jen sotva podezírat ze sympatií ke konzumní společnosti, s jejímiž symptomy se setkávala a odmítala je již v útlém mládí – na královských dvorech.

Anežka byla svatořečena 12. listopadu 1989, v předvečer pádu komunismu. Nicméně nemá valný smysl inženýrsky spekulovat o tom, zda nám přemyslovská princezna zbořila komunismus tak nějak odměnou za svatořečení. Pokud zde totiž existuje nějaká kauzalita, asi bude mít jiný směr i logiku.

Antipod dnešní doby

Svou zbožností a z  ní plynoucím odmítnutím světské moci a bohatství, důrazem na pokoru, odříkání, chudobu a péči o druhé, zejména o staré, nemocné a vyděděné, se totiž Anežka do nové doby vůbec nehodila, dokonce je vlastně jejím antipodem. Byť se paradoxně po Listopadu asi nejviditelněji ocitla na penězích, konkrétně na papírové padesátikoruně, nyní již stažené z  oběhu. Po sametové revoluci o ni, snad kromě hledačů ostatků a organizátorů několika výstav, projevili větší zájem v  podstatě už jen plynárníci, jimž ji kardinál Tomášek v roce 1991 ustanovil – na žádost jejich odborové organizace – za patronku.

Což prý „vyvolalo úsměv. Ovšem mnozí si neuvědomují, že tím se vlastně plynárenství přihlásilo k prastaré tradici řemeslných cechů, od poloviny minulého století pak řemeslných živností, jakkoliv dnes zprůmyslněných,“ píše se v Plynárenské příručce z roku 1997.

Uvedený text však obsahuje i odstavec, který míří přímo k podstatě našich současných ekonomických i politických potíží, ba přímo civilizační krize: „Dnes je pojem práce chápán jinak. Původně byla práce chápána jako Bohem uložená povinnost a každý příslušník stavu i cechu musel dodržovat určitá pravidla, dosti přísná, i pro vnitřní život. Kromě pracovní činnosti se člen cechu musel zúčastňovat společně, pravidelně a bez výjimek bohoslužebných úkonů, jako byly mše, kázání, procesí a pohřby. Bratrstva řemeslníků budovala i v kostelech oltáře svým patronům, pořádala vlastní specifické slavnosti a zúčastňovala se slavností ostatních spolků. Dnes již došlo k určitým filozofickým a společenským posunům, ale kořeny soudobého snažení jsou, ať chceme, či nechceme, právě v původních řemeslných bratrstvech.“

Ano, „došlo k  určitým filozofickým a společenským posunům“, takže, av  tom nutno s Plynárenskou příručkou polemizovat, kořeny soudobého snažení již „v  původních řemeslných bratrstvech“ nespočívají, respektive pokud ano, pak v  nějakém dosti volném významu technické tradice. Samozřejmě, nemá smysl idealizovat si středověk ani volat po umělém obnovování cechů, to by nikam nevedlo. Pro naši současnost je v  citátu prvořadě důležitá jiná věc – důraz na dodržování pravidel, a sice i ve vnitřním neboli osobním životě.

Přechod ke kapitalismu

„S vobodu, svobodu!“ hřmělo Václavským náměstím v  Listopadu před pětadvaceti lety, leč v  neopakovatelné atmosféře pokoje, sblížení a spolupráce, za níž mnozí viděli vliv čerstvě svatořečené Anežky. Ale kolik z demonstrantů skutečně toužilo po svobodě a kolik z nich se chtělo jenom mít tak dobře, jak to vidělo v  katalozích západních zásilkových obchodů nebo v západních filmech? Dnes se zdá, že podíl těch druhých byl mnohem větší, než by si vnější pozorovatel tehdy dovedl připustit.

Rok 1989 sice znamenal přechod k demokracii, ale též ke kapitalismu a moderní západní konzumní společnosti. Přičemž (především demokratická) politika je do značné míry nadstavbou ekonomiky a společenských vzorců chování, na to člověk nemusí být marxista, aby tento vztah odhalil, neboť Marx ho pouze (a mylně) zabsolutizoval. Jaké jsou tedy hybné normy polistopadové společnosti? Mládí, krása, výkon a fyzická síla, jež mají jedince dovést ke štěstí v  podobě bohatství a společenského postavení. Horizont lidského života je pak vymezen pouze pozemským časem, a i proto ve zvýšené míře platí premisa: „Žijeme jen jednou a krátce, a musíme si tudíž života co nejvíc užít.“ Odtud vede krátká skluzavka k  přímočaré poučce „Urvi, co můžeš“. Navíc, společenské elity svým chováním tyto tendence v „podhradí“ spíše podporují, v  ostrém protikladu k odkazu přemyslovské princezny.

Společnost je tak hnána kupředu a zároveň ovládána de facto sociálním darwinismem, byť tlumeným sítí sociálního systému a zbytky dobrých mravů. A též tím, že ekonomika dosud zajišťovala alespoň relativní blahobyt, byť rovněž za cenu rostoucího zadlužování veřejných rozpočtů, u nás sice menšího než v  některých jiných zemích, nicméně Česká republika je s  Evropou i Spojenými státy natolik ekonomicky provázána, že například bankrot Itálie u nás snadno vyvolá velkou krizi.

Svět podle Anežky by vyhlížel spíše dle toho, jak Soňa Oravcová v roce 2009 v časopisuLidé a Země popsala život indiánů kmene Hopi: „Z pohledu západního, materiálně zaměřeného světa mám pocit velké chudoby, jež je v kontrastu s pohledem na lidi, kteří působí spokojeně. Jejich životní rytmus je postaven na zcela odlišné hodnotové hierarchii. Skupinka studentů, v níž se pohybuji, nabízí finanční podporu na opravu rozpadajících se domů. Dostáváme však nečekanou odpověď ve formě úsměvu a jednoduchého vysvětlení: ‚Ne, děkujeme. Jsou to vaše oči, jež se dívají na naše domy. Pro nás je obsah důležitější než obal.‘“

Pro nás právě naopak. Vztah svaté Anežky a sametové revoluce je tedy komplikovanější, a pro většinu lidí asi i nepříjemnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Existuje-li nějaká příčinná vazba mezi 12. a 17. listopadem 1989, pak především ve smyslu výzvy k  následování pro každého jedince, a tudíž i pro celou společnost. Ve smyslu zřetelné nápovědy, k jakým hodnotám se společnost, vyvedená z  komunistického otroctví, měla začít vztahovat. Anežka vyzývá k jinému přemýšlení, k  jinému vztahu k  životu i ke světu, k jiným hodnotám, než na jaké vsadila polistopadová transformace. Výzva to bude o to naléhavější, o co více budeme v  příštích letech zjišťovat, že jsme s  naším vítězným „koncem dějin“ tak nějak v koncích.

LN, 6.10.2014

Autor je politolog



Týden plný cen od LOVI na eMimino.cz
Týden plný cen od LOVI na eMimino.cz

Milé maminky, také se už těšíte na týden plný výher? Značka LOVI si pro vás nachystala krásné ceny a každý den budete moci vyhrát hrníček LOVI a...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.