SPOLEČNOST: Prezidenta hledejme včas
Přemýšlím nad životním příběhem Petra Pitharta a shledávám, že je hodný úcty. Dokládá, že v každé době se může slušný a přemýšlivý člověk angažovat, se rvát i mýlit, padnout i vstát a vždy mít hlavu zpříma vztyčenou a to nejen „s mnohými“, ale i sám proti mnoha. Jeho život vždy byl a je navýsost věrohodný a beze stopy prospěchářství, statečný. Jako mladík se stal komunistou poté, co KSČ odsoudila kult Stalina a Gottwalda i politické procesy 50.let, poté co otevřela politickým vězňům dveře z kriminálů ven, rehabilitovala je a poté, kdy se zdálo, že přijdou reformní kroky další a další. Nepřišly, což Petra Pitharta zranilo. Nutně musel odejít a nadosmrti se stát odpůrcem každé totality, protože zklamané iluze z mládí nesetřeseš. S režimem se nesmířil, nelekl se, nevykukoval jen tak „zpoza buku“, ale vyrostl v aktivního odpůrce, disidenta se všemi riziky pro sebe i pro svou rodinu.
Životem tvrdě poučený Petr Pithart imponuje tím, jak věcně, argumentačně precizně i dostatečně uvážlivě a přitom jednoznačně formuluje myšlenky a svoje postoje, jak pozorně umí naslouchat svým názorovým odpůrcům. Není váhavý a ani příliš opatrný, jak se některým může jevit. On si každého oponenta považuje, respektuje ho, doslova „hýčká“, protože ví, jak moc mu jde každá oponentura „k duhu“. Oponent nutí přemýšlet, nutí hledat nové argumenty, nabízí jiný úhel pohledu, čímž člověka vlastně zdokonaluje. Proto má každý občan má u Petra Pitharta dveře otevřeny, každého chce a umí vyslechnout, pochopit, vše posoudit a až poté přímo, důrazně a přitom laskavě rozhodnout. Neumí ublížit.
Exekutivní post premiéra ČR Petru Pithartovi možná právě proto příliš neseděl, ale šéfem Senátu byl dobrým, jako prezident by byl špičkový. Nedovedu si vůbec představit, že by se někdy mohl snížit k primitivním metodám boje s komunismem, multikulturalismem, europeismem, environmentalismem, humanrightismem, NGO-ismem, homosexualismem či sociáldemokratismem. Jako prezident by zůstal umírněným křesťanskodemokratickým liberálem a byl by tím, čím je celý život: člověkem, který umí být člověkem všem lidem, kteří potřebují člověka.
Životem tvrdě poučený Petr Pithart imponuje tím, jak věcně, argumentačně precizně i dostatečně uvážlivě a přitom jednoznačně formuluje myšlenky a svoje postoje, jak pozorně umí naslouchat svým názorovým odpůrcům. Není váhavý a ani příliš opatrný, jak se některým může jevit. On si každého oponenta považuje, respektuje ho, doslova „hýčká“, protože ví, jak moc mu jde každá oponentura „k duhu“. Oponent nutí přemýšlet, nutí hledat nové argumenty, nabízí jiný úhel pohledu, čímž člověka vlastně zdokonaluje. Proto má každý občan má u Petra Pitharta dveře otevřeny, každého chce a umí vyslechnout, pochopit, vše posoudit a až poté přímo, důrazně a přitom laskavě rozhodnout. Neumí ublížit.
Exekutivní post premiéra ČR Petru Pithartovi možná právě proto příliš neseděl, ale šéfem Senátu byl dobrým, jako prezident by byl špičkový. Nedovedu si vůbec představit, že by se někdy mohl snížit k primitivním metodám boje s komunismem, multikulturalismem, europeismem, environmentalismem, humanrightismem, NGO-ismem, homosexualismem či sociáldemokratismem. Jako prezident by zůstal umírněným křesťanskodemokratickým liberálem a byl by tím, čím je celý život: člověkem, který umí být člověkem všem lidem, kteří potřebují člověka.
