My, Jacques Rupnik a ikona sudetského utrpení 3. březen 1918

Chtělo by se zvolat: "Konečně!" Po odchodu Václava Kause z Hradu a po porážce syntetického kandidáta na presidenta Schwarzenberga se začínají – po dvaceti letech! –poněkud dostávat do reality i muži "pravdy a lásky". Alespoň někteří. Jako třeba Jacques Rupnik v článku Potřebujeme skutečnou debatu o sudetských Němcích.

Politolog, vydávaný a sám sebe jistě považující se za "odborníka na Česko", najednou přiznává to, co takzvaná "liberální levice" za přímé pomoci Karla Schwarzenberga (jako bývalého majitele časopisu Respekt) vůbec nechápala. A to že česko-německé vztahy nejsou vůbec nic mrtvého, viz Schwarzenbergovo šílené prohlášení, že dnes by patřil Beneš do Haagu. Čímž prohrál volby. Z toho bylo jasné, že ani po dvaceti letech v Česku, po pobytu na Hradě a na ministerstvech je nejen Schwarzenberg, ale celá tahle parta úplně mimo.

Pan Rupnik se neuvěřitelně diví: "Ve veřejném mínění se vytvořil nový typ koalice, kde máte pravicového prezidenta Václava Klause, který podporuje levicového kandidáta Zemana." Bohužel ani on, ani jeho političtí souputníci - pod vlivem Havlovy neschopnosti tyhle věci pochopit a artikulovat, a když, tak špatně - stále netuší, o co jde. Že není potřeba žádnou "novou koalici" vytvářet, že to není koalice, ale pochopení a artikulování skutečného problému.

Ukázka naprostého nepochopení situace je jeho věta o česko-německém problému: "Ano, byl tady takový moment v 90. letech, nejdřív ta Havlova takzvaná omluva, potom jednání okolo česko-německé deklarace, tlak bavorské CSU před vstupem do Unie na zrušení Benešových dekretů… Ale myslel jsem si, že vstupem do Unie tohle končí, že už je to vyčerpané téma…. už jsme společně s Německem v Unii a že nikdo na německé straně nějaké zvláštní požadavky nevznáší."

Kriste pane, to, že se nám pokoušeli zabránit ve vstupu do Unie a do NATO, že vyhrožovali kdečím, jen abychom zrušili Benešovy dekrety a tím vlastně "zrušili" i výsledek druhé světové války, to nejsou dle Rupnula "zvláštní požadavky"? Požadavek, abychom se jako oběti nacismu káli a přijali teorii, že my jsme vinni a oni jen oběti? Jak to říkají Poláci: Najednou za to zlé proti nám mohou nějací indiferentní "nacisté", oběťmi byli "nevinní Němci" a pachateli – jako národ Češi? A Poláci?

Myslím, že je načase přestat poslouchat sudetoněmecké propagandistické pohádky. A když je nechápe pan Rupnik, chápe je většina Čechů. O co jde, si můžete porovnat jak vy, tak pan Rupnik v následujících řádkách.

Text "Krvavé úterý 4. března 1919" od Bedřicha Hlouška (LN, 4.3.2013), kde je lkavě vzpomínáno na údajné zločiny Čechoslováků na sudetských Němcích při vzniku republiky, je dnes jen ukázkou čehosi, co odmítá takto interpretovat i dnešní německá historiografie představovaná jmény jako D. Brandes, F. Seibt, V Zimmermann či H. Hahnová. Možná by se uchytily někde v hodně okrajovém proudu hodně zamrzlé sudetoněmecké části. Autor vychází z myšlenkové základny velkoněmectví a henleinovské ideologie, která nám byla předkládána v letech 1933-1945 a pak opět, většinou od marginálních skupin sudetských Němců po roce 1989. Podivné je, že tyto pokroucené a tendenčně upravené výklady rádi používají mnozí čeští aktivisté. Abychom pochopili, proč došlo událostem v Kadani, ikonickému obrazu hodných Němců, obětí zlotřilých Čechoslováků, musíme se trochu vrátit v čase. A připomenout si, že dodnes je sudetoněmecký výklad těchto událostí opakovaně ikonicky stvrzován .

Jde o událost, kterou najdete dodnes v každé sudetoněmecké historické knížce o té době a která je nazývána "Kadaňský masakr". Ta se stala jedním z ideových základů agresivního nepřátelství sudetských Němců k ČSR a byla brána jako jeden ze základů henleinistického hesla "Heim ins Reich".

Jak napsal historik Jiří Kopica:

"Troufnu si říct, že většina Čechů o tom nemá ani potuchy. Naopak sudetským Němcům byla odmalička vtloukána do hlavy černobílá představa: čeští vojáci začali bezdůvodně stříleli do pokojné demonstrace."

Výsledkem těchto demonstrací, vyprovokovaných sudetoněmeckými sociálními demokraty tehdy pod vlivem bolševické revoluce v Rusku, byli takzvaní "březnoví padlí" .Ti se stali pro celou dobu první republiky symbolem (sudetoněmeckého) utrpěného a trpěného bezpráví a násilí a tryzny o výročích v řadě sudetoněmeckých měst tyto pocity udržovaly a pěstovaly. A dodnes jsou silně "prožívány" v Bavorsku a Rakousku.

Jak napsal loni známý obhájce sudetských Němců František Chocholatý, podepisující se jako Franz Chocholatý Gröger: "V českých zemích (v Sudetech) působila událost 4. března jako významný krok ke stmelení Němců z různých regionů v jedno "osudové společenství", k vytvoření národnosti, které se označovalo jako sudetští Němci, a jimi obývaná území jako Sudety, Sudetenland. O co vlastně šlo a co je dnes Němcům překládáno a u nás rozšiřováno jako historická pravda a jaká byla skutečnost?

V roce 1918, po tzv. Dohodách ve Spa, byl rakouský císař Karel I. dostaven od moci, stejně tak rakouská vláda a v Německu a Rakousku vládl říšský generální štáb. Dohoda ze Spa opravňovala Německo "podniknout opatření proti tomu, aby bylo zabráněno pokračujícímu poslovanšťování Rakouska a aby bylo přikázáno (zaručeno) germánským elementům to postavení, které jim v zájmu Rakouska jako germánské Východní marky přísluší". Znamenalo to nadvládu Němců a Maďarů nad ostatními národy s výhledovým cílem jejich poněmčení nebo pomaďarštění.

V Německu byl již druhý rok hladomor, kdy na jeho následky zemřelo asi 900 000 lidí. V Rakousku byl hlad hlavně ve Vídni a v pohraničí českých zemí, kde je méně úrodná půda. Ten rok Rakousko zkonfiskovalo veškeré potraviny odvezlo je na frontu a k Vídni. Válka byla prohrána.

3. března 1918 byl uzavřen brestlitevský mír mezi bolševickým Ruskem a Německem

2. dubna 1918 došlo dalšímu zhoršení vztahu českých a německých politiků v Rakousko-Uhersku po projevu ministra zahraničí hraběte Czernina

V srpnu 1918 bylo na území jihoslovanských zemí monarchie založeno království SHS - Jugoslávie

21. října 1918 byla v Rakousku rozhodnutím parlamentu svržena původní rakousko-uherská monarchie a vytvořen stát název Deutschösterreich (Německé Rakousko) včetně českých a moravských území obydlených převážně Němci, která se dnes nazývají obecně Sudety

V říjnu a listopadu 1918 došlo ve Vídni k revoluci

25. října 1918 (tedy před vyhlášením Československa) byla sestavena Uherská národní rada a Maďarsko se odtrhlo

28. října 1918 bylo vyhlášeno Československo

9. listopadu 1918 svrhla revoluce císařství v Německu a císař Vilém II. uprchl do emigrace.

Je tedy jasné, že Rakousko bylo nejprve zlikvidováno vyhlášením Deutschösterreich (Německé Rakousko). Mimo Sudety si tento stát nárokoval území Slovinska, částečně Chorvatska a severní Adiže v Itálii.

Sudetští Němci vyhlásili Deutschböhmen a začali se ozbrojovat. Vytvořili ozbrojené jednotky, které se ale ukázaly jako nespolehlivé. Na politickém nebi sudetských Němců spolu soupeřili nacionalističtí Velkoněmci s bolševizujícími se německými sociálními demokraty. V Německu vypukla bolševická revoluce, stejně tak v Maďarsku. Sudetští Němci v Chebu rozhodli o ekonomickém uzavření Deutschböhmen před Čechami a Moravou. Hlad byl ještě větší.

Nakonec, když odtrženeckou vládu Vídeň odmítla uznat a vyhostila ji, žádali v zoufalství o připojení k Německu, o což neměl zájem ani Berlín.

Byli v pasti. Rozhodli se tedy k vyprovokování násilností, které svolali na 4. 3. 1919 do mnoha sudetských měst. Lidé přišli, měli hlad a neměli informace. Všude se průběh opakoval stejně, podle vzoru, který byl vyzkoušen předtím o "Krvavé neděli" v Mariboru ve Slovinsku. Nejprve "pokojná demonstrace", pak útoky na vojáky či policii - Karlovy Vary, Chomutov, Šternberk, Kadaň atd. Všude pak z řad demonstrantů padly výstřely, na které odpovědělo vojsko palbou. Na ukázku popis události v Kadani:

"Vojáci, jimž dav spílal do českých psů, si takové ponížení nechtěli nechat líbit. Praporčík Zeithammel odebral se s četařem Richardem Schubertem a šesti muži do radnice. Asi v polovině cesty byli obklíčeni davem, spíláno jim, popliváni, hrozeno jim holemi a revolvery. Jeden student namířil na svobodníka Tulku revolver, ten v týž okamžik (Tulka) udeřen byl holí a skácel se na schody. Tím rána studentem vypálená se minula cíle. Onoho studenta zastřelil na místě pěšák Ženatý. Když z davu opět padla rána (výstřel) a stále házeno kamením, vypálilo mužstvo do davu. Rozkaz ku střelbě dán nebyl, mužstvo bylo rozčileno tak, že na volání praporčíka Zeithammela, aby nestříleli, odpovídalo, že se zabít nedá... "

Proč vlastně tenhle pokus o demonstrace a případně "revoluci" vůbec byl uskutečněn? Šlo o to, že Vídeň o sudetské Němce už neměla zájem a připravovala se konečná dohoda o podobě hranic ČSR. Ti lidé byli záměrně vyprovokováni v zájmu pokusu odtrhnout se za každou cenu od ČSR a buď vytvořit s Německem komunistický stát, na který věřil i Marx, anebo, jak se později stalo, se přidat k Velkoněmcům, kteří vyprodukovali nacionální socialismus.

Je s podivem, že objektivní informace dne musíme hledat u německých a rakouských historiků, zatímco u nás je ve "fóru" stále ten německým nacionalismem a Henleinem vytvořený propagandistický duch.