Zeman vnesl do češtiny výraz „pražská kavárna“ a přivlastnili si ho jednak jeho poskokové coby nadávku pro protivníky a jednak jeho protivníci k tomu, aby si ze Zemana utahovali. Nicméně stojí za to zamyslet se nad tím, co Zemana k takovému slovnímu obratu vedlo. Je to aktuální zejména nyní před presidentskými volbami.

Ptejme se, kdo do takové skupiny spadá. Dobrat se toho není zase až tak těžké. V poslední volební kampani nakonec stál proti Zemanovi kníže Schwarzenberg; Schwarzenberg chodil pravidelně do Mlýnské kavárny na Kampě a tam diskutoval s intelektuály a studenty zejména. Jde o jedno z míst, kde se studenti běžné scházejí, přičemž genius loci je dán i tím, že jde o majetek disidentské rodiny Paloušů. Zemanovi to někdo donesl a to ho pokořilo: pochopil asi, že do takového klubu vstup nemá a nebude mít nikdy. Kdo to tam zná, ať si představí postavu Zeman ve dveřích - jistě vzbudí zprvu zájem a pak bujarý smích. Každému musí být jasné, že něco takového je povýtce komická okolnost.

Zajisté i pro Zemana jde o něco, co ho musí pokořit a co v něm vzápětí probudí zášť ke všem vzdělaným lidem. Pro pochopení Zemanova postoje je třeba připomenout si, že Zeman navzdory tomu, že byl synem učitelky, žádné vzdělání nemá. Jeho kariéra začala na VŠE, čili komunistickém učilišti. Do hlavy mu vtloukli poznatky o nadhodnotě, výrobních prostředcích a výrobních silách, třídním boji, třech kořenech a třech zdrojích marxismu-leninismu a podobně. Jde vesměs o poznatky v současnosti naprosto bezcenné. Postupně to jistě začal chápat i Zeman samotný a rozhodl se, že bude své vzdělání doplňovat či rozvíjet. Provedl to po způsobu rádoby vzdělanců jiných. Koupil si různé příručky „výroky slavných“ a jal se vštěpovat si citáty do své paměti. Ze slovníků získal slovníkové znalosti a jimi ohromuje prosté občany bez poučení. Dosahuje toho, že takoví lidé žasnou: ten Zeman ale musí být chytrý. Na skutečně vzdělaného člověka ovšem takový dojem neudělá; přivede ho leda k tomu, že vzdělanost umí Zeman pouze výtečně předstírat. Důsledkem je Zemanův zavilý odpor k těm, kdo skutečně vzdělaní jsou.

Tento Zemanův postoj lze vyjádřit prostou větou: „Ty jsi sice chytřejší než já, ale já ti zase můžu rozmlátit držku.“ Aby měl převahu k takovému chování, získává hojné voliče mezi těmi, kdo mají podobný minderwertigkeitskomplex a kdo obecně pohrdají sami sebou. V jednom eseji líčí Kierkegaard dav, jenž si dodává sebeúctu slovy: kdybych jen trochu chtěl, uměl bych totéž. Takto se utěšuje Zeman a s ním i spousta jeho nohsledů. Zbývá tudíž zamyslet se nad tím, kdo ta pražská kavárna vlastně je.

Jsou to lékaři našeho zdravotnictví, na které se všichni rádi obracíme. Zařadit sem lze jistě učitele od základních až po vysoké školy poskytující vzdělání našim dětem na úrovni v řadě směrů převyšující jiné země. Do této skupiny spadají i různí badatelé úspěšní v mezinárodním měřítku. Jsou to inženýři rozvrhující naše domy či mosty tak, aby fungovaly k naší spokojenosti. Ovšem nelze zapomenout ani na režiséry či herce z našich oblíbených filmů či hudebníky z hojně navštěvovaných koncertů a diskoték. Literáti populární i ocenění či malíři ctění v zahraničí. Zmínění a spousta jejich přátel vytvářejí české kulturní zázemí a navazují tak na generace předchozí.

Domnívá se snad Zeman a jeho poskokové či voliči, že se bez kultury a potažmo národní identity s pouhým pivem a tlačenkou obejdou? Vystačí si snad ti, kdo jistě také dělají velmi užitečnou práci, bez této části společnosti a myšlenek, které nabízí? Zakusili jsme tento přístup ze strany komunistů s tím, že komunisté spoustu vynikajících odborníků dokonce ze země vyhnali. Dopady byly takové, že jsme se z toho ani 28 roků poté nebyli s to vzpamatovat. Zdrcující je, že tyto myšlenky jsou zase chytlavé. A Zeman s nimi vyhrává volby. Běda tomuto národu.