Už jako dítě jsem byl unešený z písničky, ve které Ladislav Vodička, muž s hluboce položeným hlasem českého Lee Hazlewooda, zpíval: „Já tu zemi znám, já rád tu zemi mám, já dál se toulávám sám - sem a zase tam.“ Čím dál častěji si ji broukám i dnes.

Většinou tehdy, když se postaví nějaký vášnivý národovec a začne se bít v prsa, ačkoli tušíte, že jeho vlastenectví pramení takřka výhradně z piva a knedlo-vepřo-zela. Smíchy se můžu potrhat, když mi do e-mailové schránky přistane dopis kovaného Čecha brojícího proti náplavě, ve kterém abyste spisovně napsanou větu hledali s lupou. Pomalu si skládám i sbírku nadávek s hrubkami. Stojí za to, jen do éteru s ní nemůžu.

Ročně procestuji republikou tisíce kilometrů. Když o ní má člověk psát a mluvit a vědět přitom, co lidi v jednotlivých koutech pálí, jde o ideální spojení příjemného s užitečným. Provětráte si hlavu intoxikovanou Prahou a dozvíte se něco o tom, jak se odrážejí statistiky HDP či DPH ve všedním životě.

A občas potkáte i živé posluchače této stanice, kteří mají potřebu podělit se o vlastní pohled na politické dění – jak se mi poštěstilo v honosných Teplicko-adršpašských skalách, nebo ve skromné zatopené pískovně u Přelouče.

Během letoška jsem se prošel speciální pivařskou stezkou v Krkonoších i viničnými tratěmi v Podyjí. Chvíli to trvalo, ale péče o cestovní ruch a turistiku, kterou jsme léta obdivovali u sousedních Rakušanů, se přenesla i přes hranice.

Pěknou ukázkou je vlaková zastávka jižně od Znojma, v místech, kde lze narazit jedině na vinaře nebo turisty. Kraj křižují „vínobusy“ a majitelé sklípků v Novém Šaldorfu mají rozepsané víkendové služby po celý rok, aby vždy bylo aspoň někde pro potulné žíznivce otevřeno. A když si s panem domácím padnete do oka, vytasí na vás po všech těch vlašácích a frankovkách také višňovici, ba i marihuanovici.

Začátečníkům studia života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bych doporučil specializované, přísně tematicky vyhraněné šňůry, ať už zvládnutelné během několika dní nebo rozložené v průběhu roku.

Ať víme, co mít rádi

Vášniví nákupčí by se před příštími Vánocemi mohli vydat třeba do Olomouce, Brna, Českých Budějovic nebo Liberce. Loni a letos jsem byl z tamních adventních trhů doslova naměkko.

Milovníkům múz zase radím seznámit se se salety, tedy drobnými stavbami, rozesetými za vlády Lichtenštejnů po kraji lemovaném zámky v Lednici a Valticích. Ne nadarmo je Lednicko-valtický areál zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Během víkendu můžete za pomoci kola, případně automobilu a vlastních nohou, uzřít takové empírové, klasicistní nebo novogotické skvosty, jako jsou Apollónův chrám, kolonáda Tří Grácií nebo Kaple Svatého Huberta. Podobných skvostů jsem jen já sám na daném území napočítal šestnáct.

Blázni do historie zase mohou putovat po památnících slavných válek a bitev. Já jsem si oblíbil tři. V Křečhoři u Kolína vzpomínají na 18. červen 1857, mezi Tovačovem a Dubem na Moravě na 15. červenec 1866 a u Přibyslavi si již 142 let připomínají slávu vojevůdce Jana Žižky.

Děti by pro změnu mohla zajímat unikátní koupaliště. Okouzlující prvorepublikovou atmosféru jako z Rozmarného léta, najdete v architektonických skvostech v Dachovech u Hořic, Mšeně u Mělníka, ale i v pražské Divoké Šárce. Kdepak betonová moderna - dřevěné budovy lázní, lesy, skály, travnaté plochy!

Ovšem také příznivci politiky a politiků si mohou přijít na své. Když projíždíte jihomoravským Drásovem, nemůžete nevzpomenout na exstarostu Michala Haška, ve vysočinském Novém Veselí se lze projít stromořadím, které hejtmani, včetně Haška, vysázeli u rybníka kousek od chalupy Miloše Zemana, a komu nestačí venkov, může se kochat budovatelskými úspěchy Jaroslava Kubery v malebných Teplicích.

Na závěr tu mám ale jednu aktuální štreku. Vede po objektech severozápadu Čech, na nichž se podle orgánů činných v trestním řízení podepsala takzvaná dotační mafie, rozdělující na jednotlivé projekty peníze z evropských fondů. To se nejprve svezete lanovkou z centra Ústí nad Labem na blízký kopec. Tam přespíte v hotelu spojeném s vlivným sociálním demokratem. Je-li horké léto, zajedete se druhý den zchladit do křišťálově čistého jezera Milada v nádherně zrekultivované krajině, případně si vystačíte se starobylým minipivovarem v centru města.

V zimě si zase můžete v Krušných horách zalyžovat. Třeba na Klínovci nebo Plešivci. Tam jsem se před několika lety pachtil do kopce po turistické značce – a najednou konec, plechová ohrada. Výstavba komplexu sjezdovek. Když jsem se pokusil na staveniště vniknout a pokračovat po oficiální značené cestě dál, vyhrožoval mi ještě hlídač vlčákem. Dnes už z trestního spisu vím, do jak výjimečné lokality jsem se připletl.

No ale co. Peníze byly utraceny, některé možná i ulity, a objekty vesměs spolehlivě slouží turistickému ruchu, což je věc bezesporu potřebná. Člověk se jen nemůže nesmát nad tím, kde všude na politiku či korupci narazí. Tím spíš radím – poznávejme svoji zemi. Ať víme, co mít rádi, na co být pyšni, ale i za co se stydět.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus