Čtěte bibli, tam to všechno je

V bibli je, jak známo, vše. Píše se tam i o politice. Třeba putování Izraelitů z Egypta do zaslíbené země se často zmiňuje jako velká metafora cesty z otroctví k dospělé svobodě. Nejčastěji se připomíná moment, kdy se Izraelité začnou klanět zlatému teleti, ale vyprávění zaznamenává i jiné krize. Jedna pojednává o nebezpečí populismu.

Během celé cesty pouští byl politickým vůdcem Izraelitů Mojžíš, jeho bratr Áron zastával funkci velekněze. Cílem byla země oplývající mlékem a medem, jenže tato perspektiva se pořád vzdalovala.

V určitém okamžiku proti Mojžíšovi vystoupil jistý Korach. A vedle něj také bratři Dátam a Abíram, všichni z rodu Lévijců. Korach, Dátam a Abíram patřili ke kněžskému lévijskému rodu a i jinak měli ve srovnání s řadou jiných Izraelitů privilegované postavení. Očividně měli ale pocit, že si zaslouží víc, vždyť jejich příbuzní Mojžíš a Áron, rovněž Lévijci, byli na špici pyramidy co do moci i prestiže.

Nebyla to tedy vzpoura chudáků, ale ctižádostivců, kteří věřili, že jim kdosi něco dluží. Vlastně to byl pokus alternativní elity vymezit se vůči stávající elitě a případně ji nahradit.

Žárlivý Korach Mojžíše obviňuje, že se povyšuje nad ostatní obec. Neboli že je „elitář“ – ačkoli všichni čtenáři bible vědí, že Mojžíš byl příkladně pokorný muž. Pozoruhodný je argument, který Korach předkládá: celé společenství je přece svaté, není důvod, aby si prestižní funkce uzurpovali jen Mojžíš a Áron – ačkoli jejich úlohy jim svěřil sám Hospodin.

Korach se odvolává na nároky ostatních početných Izraelitů. Je to dosud užívaná populistická technika: kdo chce nahoru, dovolává se těch ostatních, mlčící většiny, imaginárního „lidu“. Přitom Korach Mojžíše obviňuje z toho, co sám dělá – ze sobectví a elitářství.

Je tu ještě druhá vyzyvatelská skupina, Dátam a Abíram. Ta pro změnu Mojžíšovi odpírá poslušnost a odmítá s ním i vyjednávat, místo toho získávají příznivce z řad ostatních velmožů, vlastně vytvářejí politické hnutí. Ovšem i oni Mojžíšovi vyčítají, že se nad ně chce povyšovat.

A přidávají ještě jeden zajímavý argument. Obviňují Mojžíše, že je vyvedl ze země oplývající mlékem a medem. To je ale přece obraz, který měl popisovat cíl cesty, zemi zaslíbenou. Ne Egypt, o kterém víme, že byl „domem otroctví“, z něhož uprchli!

Jenže Dátam a Abíram věc obracejí – vize, kterou předestírá Mojžíš, je nejistá. Oni nabízejí její alternativu, nostalgický pohled do minulosti, opět oblíbený nástroj určitého typu politiků. Navíc minulosti, která, jak víme, neexistovala, jakýsi starý dobrý svět, co na tom, že imaginární.

Je tu ještě jeden důležitý detail: kdy se tato krize odehraje? Ke vzpouře proti Mojžíšovi dojde krátce poté, co se k putujícím Izraelitům vrátí dříve vyslaní zvědové a zemi, do které mají všichni doputovat, začnou očerňovat. Izraelité náhle přijdou o perspektivu, že se někdy dostanou ven z pouště.

Populismus se objevuje právě tehdy, když lidé ztratí naději. Nespokojenost existuje vždy, ale v okamžiku zoufalství se otevírá šance pro manipulátory, aby se oslabeného společenství zmocnili. Je přitom jedno, zda jde o bývalé otroky v poušti, nebo obyvatele masových demokracií v období nekonečného covidu.

Je charakteristické, že Korach, Dátam i Abíram vlastně ostatním Izraelitům žádný alternativní plán nenabízejí. Plán mají tito bibličtí populisté jen pro sebe – dostat se výš. Je také příznačné, že Korach se svými příznivci nedebatuje, jen je používá.

Vzpoura ztroskotá ze dvou důvodů. Jeden spočívá v tom, že vyzyvatelé jsou nejednotní, jeden jedná ze ctižádosti, jiný z nenávisti k Mojžíšovi, další z chamtivosti. Nebyli schopni postupovat společně, protože jim šlo jen o sebe.

Byl tu i druhý důvod. Samotný Mojžíš nebyl schopen se proti soupeřům vymezit politickými prostředky, třeba veřejným projevem, kterým by se obhájil. Místo toho se obrátil na Boha a nechal ho krizi vyřešit. Kórachovci se propadnou do země, druhou část povstalců pohltí plamen.

V moderní demokracii lidé musejí nebezpečí populismu vyřešit jinak, ale varování před ním najdou už ve 4. knize Mojžíšově.

Autor je komentátor Českého rozhlasu