SPOLEČNOST: Pomsta za Temelín
Foto: Pavel Pávek
Jakoby genius loci, nebo snad zbytky magických schopností záhadných druidů, či nepochopitelné energetické body v mnohých oblastech přinášejí lidskými smysly nepoznaný zvuk. Neline se z mokřadů či rašelinišť, přichází z výšky.
Pocestný ho obvykle zaslechne převážně v místech, kam dříve jeho noha nevkročila, v místech, která střežila bdělá a ostražitá pohraniční stráž. Někteří tvrdí, že nevzdálenou hranici hlídala proto, aby turisté nebyli ušlapáni davy německých a rakouských exulantů, proudících k nám za svobodou a lepší životní úrovní.
Ten zvuk se line od Rakouska, je dunivě hvízdající a vydávají ho oběžná, třicetimetrová kola, sedmi větrných elektráren, stojících malý kousek od hranice. Sedm osmdesát metrů vysokých stožárů je skutečnou ozdobou krajiny, evokující představy Ocelového města od pana Verna. Viditelné jsou prakticky odevšad a spatřili jsme spoustu opuštěných poutníků.kteří nad nimi kroutili hlavami.
Nevyznám se v energetice, ani ve vzdušných proudech. Jen rád chodím bezcílně krajinou a snažím se vnímat vše krásné. Netuším kolik podobných stožárů s turbinami by dokázalo nahradit výkon jediného bloku Temelína, ale mám dojem, že by jich bylo hodně. Železnými monstry vyzdobené všechny pohraniční vrcholy by mohly mít i neblahý vliv na proudění vzduchu a negativně ovlivnit mikroklima. Když to dokázal jediný hotel Termál v Karlových Varech…
Silnice od Dvořiště do Lince je lemována stovkami tabulí hlásajících, že Temelín vraždí malé děti, že je potencionální atomovou bombou; prostě STOP TEMELÍN. Netuším, kolik malých dětí Temelín zavraždil. Jen mi od Dvořiště směrem na České Budějovice chybí nápisy STOP VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY.
Mám totiž pocit, že již dávno nejsme součástí rakousko-uherské monarchie. Ale nevím, zda by vehementně nezačaly protestovat Jihočeské maminy…