Vláda s končícím ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem spouští „brutální“ kampaň, jež má přesvědčit váhající občany, aby se nechali naočkovat proti covid-19.

Jako motivační budou zveřejňovány snímky těžce nemocných lidí, případně rakve či plastové pytle s mrtvolou.

Stará anekdota říká, že pán, který si přišel koupit do trafiky cigarety říká prodavači: „Prosím vás, dejte mi raději tu krabičku s rakovinou, tu s impotencí nechci.“

Nejsem si jist, zda tento způsob negativní propagace někoho přesvědčil, aby zanechal kouření. Dle mých zkušeností jsou důvody abstinence alkoholové či nikotinové zcela jiné. Tou největší je osobní motivace, změna životního stylu, partnera atd. Rovněž nějaká událost v rodině či nejbližším okolí, zpravidla velmi razantní, která je schopna přesvědčit alkoholika, aby toho zanechal. Prodělaný infarkt s „dotekem smrti“ může skutečně způsobit, že cigareta před srdeční záhatí (jak se česky infarzace srdečního svalu nazývá), byla opravdu tou poslední. Nabádání lékaře, aby někdo přestal kouřit či chlastat, je dle mých zkušeností zcela bez efektu.

Pamatujeme si i televizní šoty proti silničnímu pirátství, kde zpravidla figuruje dítě, které si hraje či vběhne do vozovky někomu, kdo jede moc rychle či nedává pozor. Došlo skutečně po odvysílání brutálních záběrů k poklesu počtu dopravních nehod s tragickými důsledky? Většina řidičů při projíždění okolo nehody sice zpomalí (aby si vše řádně prohlédli), ale o pár set metrů dál vesele drandí nad určený limit.

Byla by zajímavé a potřebné zjistit, zda výše uvedené kampaně (jistě dost drahé) měly ve svém důsledku nějaký efekt, jinak řečeno, jestli někdo statisticky vyhodnotil období před a po a zjistil, že opravdu nastal pokles nežádoucího jevu. Pokud ano, měly by být výsledky prezentovány v hlavních vysílacích časech televizí. Možná mi něco uteklo, ale nic podobného jsem nezaznamenal.

Nadcházející kampaň mi připomněla jednu výstavu na ostravském náměstí před několika lety, kde byly vyfotografovány zbytky plodu po provedené interrupci. Šlo skutečně o brutální záběry utrhaných ručiček či hlaviček, jež byly veřejně vystaveny pohledům kolemjdoucích, a to i dětí. Opět si nejsem jistý, jestli tyto fotografie přesvědčily alespoň jedinou ženu v pro ni nežádoucím stavu, aby si dítě ponechala. Osobně jsem měl pocit zhnusení nad autory, kteří sice propagovali správnou věc, ale zcela špatnými prostředky.

V době, kdy se ukazuje, že očkování proti covid-19 sice nějakým způsobem snižuje možnost těžkého průběhu nemoci, ale nijak nechrání před onemocněním a okolí před bezpříznakovým očkovaným nosičem viru, kdy i ti, kteří mají vysoké protilátky proti nemoci, jsou nuceni se nechat očkovat, kdy začíná být zřetelné, že očkování (aby bylo nějak účinné) se nejspíše stane každoročním koloritem našich životů, je tato kampaň dle mého spíše zbytečná, ne-li přímo kontraproduktivní.

Nesleduji příliš média, nicméně nikdy jsem neviděl, že by kdokoli propagoval to, co je pro daného jedince zásadní. A to je starost o vlastní imunitní systém, prostředek, jenž nás chrání od prvního nadechnutí po porodu až do naší smrti, která bývá často způsobena právě jeho kolapsem. Tato péče zahrnuje dennodenní pohyb na čerstvém vzduchu, kdy po mnohahodinovém pobytu v místnosti či MHD můžeme prodýchat naše plíce a kyslíkovým koktejlem si dodat to potřebné pro organismus. Současně chůzí (či během) posilujeme kardiovaskulární aparát. Otužování, které má každý k dispozici tím, že po ranním sprchování prostě na pár desítek vteřin uzavře kohoutek s teplou vodou. Dostatek vitamínů, které nemusí být v drahých pomerančích, ale třeba v kysaném zelí. A rovněž - to je zcela zásadní - nepodléhat strachu četbou statistických tabulek, které se velmi často účelově upravují podle potřeby autora či organizace sledující určitý cíl.

Skutečně nevíme, jestli člověk na lůžku JIP, jenž je předmětem fotografické kampaně, je tam v důsledku nemoci covid-19, jestli rakev obsahuje zemřelého na infekční nemoc a ne třeba oběť autonehody, která měla pozitivní test. Myslím, že ti, co se naočkovat chtějí, tak učiní bez potřeby zhlédnout šokující fotografie. Ty druhé nepřesvědčí nic (vyjma ostrakizace, která je již zaváděna třeba ve Francii či Itálii a poměrně rychle se dostává i k nám).

Půjde o vyhozené peníze, možná zhnusení části populace a větší „zaseknutí“ těch, kteří patří k odpíračům. Což se takhle kouknout tam, kde se dílo daří? Opravdu je nutné vždy a ve všem hledat specifickou českou cestu?