26.4.2024 | Svátek má Oto


SPOLEČNOST: Politici a virtuální realita

27.3.2010

Při sledování televizního zpravodajství, poslechu rozhlasového vysílání nebo čtení tisku se můžeme opakovaně přesvědčovat o tom, že žijeme ve zvláštní době. V ní není úplně podstatné, kdo co říká, ale jakým způsobem jsou jeho slova prezentována v médiích. To, že často úplně jiným způsobem než byla vyřčena a myšlena, je asi zbytečné opakovat. Navíc je marné snažit se uvést zkreslené výroky do patřičných mezí, protože ty už stejně žijí svým životem.

Proto i po zveřejnění záznamu s kontroverzními výroky Mirka Topolánka můžeme i nadále opakovaně slyšet nebo číst, že urazil homosexuály a Židy. Dokonce premiérův syn Jan Fischer mladší takto argumentuje v otevřeném dopise, ve kterém zdůvodňuje, proč vystupuje z ODS. Je asi zbytečné opakovat, že Topolánek se na adresu homosexuálů a Židů v inkriminované nahrávce nijak hanlivě nevyjádřil. Pouze velmi neobratně chtěl dokázat, že nezáleží na tom, jakého je člověk původu, nebo sexuální orientace, ale jaký má charakter. Uraženi se tak mohou cítit Gustav Slamečeka a Jan Fischer, o kterých Topolánek mluvil jako o zbabělcích.

V této souvislosti je zajímavé, že velmi dotčena by se mohla cítit církev, ta se však nad Topolánkovy řeči povznesla a nechala je velkoryse bez razantního komentáře. Asi s pocitem, že současný šéf občanských demokratů často více mluví, než přemýšlí o tom, co říká. Mirek Topolánek to mnohokrát potvrdil jinými výroky, které nebyly zkresleny a které přinejmenším přidělaly práci českým diplomatům. "Když se bavíme o evropské ústavě, tak musím říct - a to slovo použiju naprosto odpovědně - je to obrovský shit," abych ocitoval jeden z takovýchto Topolánkových výroků. Ostatně Topolánek nebyl sám, kdo vyvolával diplomatický rozruch. Podobně neomaleně se vyjadřoval například Miloš Zeman na adresu sudetských Němců nebo Palestinců, či v případě uznání nezávislosti Kosova.

Zkrátka tuzemští politici často používají velmi nevhodná a neslušná slova a opakovaně jim to prochází. Byť tím velmi zhoršují atmosféru v zemi a někdy tím dokonce ohrožují její mezinárodní postavení. V takovéto atmosféře se pak nelze divit tomu, že veřejnost přejímá i výroky, které politici buďto vůbec neřekli, nebo zazněly v poněkud jiných souvislostech.

Příkladem mohou být slova místopředsedy ČSSD Zdeňka Škromacha o tom, že cílem jeho strany je dosáhnout průměrného důchodu 15 tisíc korun do roku 2014. Znamená to, že neřekl, že právě takto vysoké důchody budou. Přitom v médiích se objevily titulky, které to považovaly za fakt. Škromach na to reagoval tím, že za určitých okolností by to tak mohlo být. Ale, že momentálně nikdo nemůže vědět jak se budou vyvíjet nejrůznější ekonomická čísla, která skutečnou výši důchodů mohou ovlivnit. Zároveň dodal, že by nemělo být bráno všechno tak úplně vážně. Mediální zkratka z toho učinila, že si Škromach udělal z lidí legraci.

Politici samozřejmě slibují mnohdy vzdušné zámky, problém je v tom, že to od nich většina občanů chce slyšet a že jim na základě toho dává svůj hlas. Jen malou část veřejnosti zajímají delší perspektivy. Klasickým příkladem může být dění v Maďarsku. Tam se lidem líbily nejrůznější sliby, které jim dávali politici. Ekonomickou výkonností země nepodložené zvyšování mezd, štědrý sociální systém, proti tomu téměř nikdo v Maďarsku neprotestoval. Byť bylo zřejmé, že právě tento způsob zavede zemi až na pokraj bankrotu. Není proto překvapivé, že momentálně musí Maďarsku pomáhat Mezinárodní měnový fond.

Kdyby tehdejší premiér Gyurcsány před stranickými kolegy neprohlásil pravdivě, že lidem lhali a že se Maďarsko podařilo udržet nad vodou jedině díky boží prozřetelnosti, spoustě peněz ve světovém hospodářství a stovkám podvodů, a kdyby tato jeho slova nepronikla na veřejnost, patrně by Maďaři dál spokojeně kráčeli k bankrotu a probudili by se do tvrdé reality až v době, kdy musela vláda pod tlakem Mezinárodního měnového fondu sáhnout k drastickým rozpočtovým škrtům.

To je rovněž názorný příklad toho, že v současné době není úplně důležité, co politici činí, ale jakým způsobem dokáží zapůsobit na veřejnost. K tomu samozřejmě potřebují média. Zdá se, že někteří z nich jsou přesvědčeni o tom, že pro získání jejich pozornosti musí používat drsné a neslušné výrazy nebo slibovat očividné nesmysly. Z tohoto dojmu je mohou vyvést pouze voliči tím, že na jejich slova nebudou slyšet.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6