Nedávno jsem se od sousedky dozvěděl, že naše náctileté děti si spolu píší přes internet. Překvapilo mne to, protože jsem si jist, že její syn se s mou z dcerou za poslední rok vůbec reálně neviděli. Úvaha o virtuálních konverzacích a virtuálních existencích mne dovedla k zamyšlení nad tím, co nám technologie přinášejí, nebo spíše berou.

Na první pohled jsme zavaleni novými hračkami, novými možnostmi, jsme úžasně efektivní, máme spoustu informací na dosah ruky a svištíme čím dál rychleji po informačních dálnicích. Zkusil jsem udělat to, co doporučují manažerské učebnice: podívat se na celou věc z výšky letu tryskového letadla, z desetitisíce metrů. A co vidím?

Sem tam nemusíme chodit osobně na úřady a můžeme úkon vyřídit z domova. Ale museli lidé před sto lety tak často úřadovat? Je snad díky úžasným novým zbraním méně válek nebo méně teroristů? Jsou informace na dosah ruky opravdu užitečnými údaji, nebo spíše informačním šumem? Zdá se, že technologie nezrychlily boj s rakovinou, ale snadná mobilita akceleruje šíření ptačích chřipek nebo viru HIV. Na silnicích umírá stále více a více lidí, přestože auta jsou stále bezpečnější. Kamiony a kontejnery řízené sofistikovanými logistickými systémy převážejí křížem krážem přes zeměkouli něco, co máme v jiném marketingovém balení za rohem. Frustrace z nefungujících technologických hraček narůstá, pocit štěstí z nich se rychle vytrácí. Do soukromí nám leze kdekdo. Místo nedělního výletu do údolí Šárky trávíme víkendy v obchodních centrech, kam nás nahání skvěle technologicky vybavená konzumní společnost, která o našich potřebách ví více než my sami. Pleteme si kvantitu s kvalitou. Máme více peněz, žijeme déle, hrajeme s titanovými tenisovými raketami a kevlarovými golfovými holemi a kontrolujeme své pohyby na videu. Kdekdo nás může kdekoli zastihnout. Počítače za nás zvládnou řadu primitivních úkonů lépe a spolehlivěji než my sami, takže si neklademe otázky proč vlastně.

Ne, rozhodně nechci náš život vracet o sto let zpátky, těším se na první dotek svého úžasného Apple MacBook Air. Nevzdám se internetového bankovního účtu, nevyhodím mobil ani nezlikviduji e-mail. Snad bychom občas měli alespoň obrazně vyletět do těch desetitisíc metrů a ptát se proč, kdo a koho ovládá. Možná pak pro nás bude technologie ne úplně dokonalý sluha, ale rozhodně ne pán, z jehož zajetí nemůžeme uniknout.

Euro 5/2008