Několik posledních desetiletí se vlády snaží důrazně zakročit vůči spotřebě tabáku, v což zahrnuly zákaz kouření na mnohých místech, jako jsou bary nebo restaurace. Ale v průběhu posledních let jsme se dozvěděli více o efektech této politiky, a nyní nadešel čas na přehodnocení. Zde jsou důvody:

1. Vlastnická práva

Co je nejpodstatnější, debata o zákazech kouření by se měla soustředit na vlastnická práva. Zda by mělo být povoleno kouřit v baru, by mělo být určeno majitelem toho baru, ne nenechavými úředníky, kteří si myslí, že vědí, jak správně žít životy ostatních lidí.

2. Pasivní kouření není tak nebezpečné, jak se dříve myslelo

Už v roce 2013 tu byly náznaky, že ten obecně akceptovaný příběh o pasivním kouření není úplně přesný. Journal of the National Cancer Institute publikoval studii, která nenašla žádný významný vztah mezi pasivním kouřením a rakovinou:

„Velká prospektivní kohortní studie více než 76 000 žen potvrdila silnou asociaci mezi kouřením cigaret a rakovinou plic, ale nenašla žádnou vazbu mezi touto nemocí a pasivním kouřením.“

3. Zákazy kouření nedělají lidi zdravějšími

Neskutečně informativní článek Jacoba Griera na Slate konečně prověřil ten pochybný „důkaz“ stojící za mýtem pasivního kouření. Zákazy byly schváleny z velké části kvůli dřívějším studiím, které se domnívaly, že existuje korelace mezi pasivním kouřením a srdečními chorobami. Politici ale měli počkat na to, až bude k dispozici více výzkumů. Ve skutečnosti Grier ukazuje, že studie z roku 2006 z italského regionu Piemont (zveřejněná v European Heart Journal) ukázala 11% pokles srdečních onemocnění, mnohem menší pokles než 60 %, které slibovali politici.

Po rozsáhlém zákazu kouření ve vnitřních prostorách v Anglii zjistila studie z roku 2010 redukci infarktů pouze o dvě procenta. Číslo je tak malé, že nemusí mít vůbec žádný vztah k těm zákazům. Studie z roku 2008 z Nového Zélandu nenašla vůbec žádnou korelaci. Journal of Policy Analysis and Management zveřejnil studii v roce 2010, která nenašla žádný významný dopad v žádné věkové skupině. Obdobné studie z USA se objevily v letech 2012 a 2014.

4. Zákazy kouření neodrazují lidi od kouření

Navíc zákazy kouření neredukují kouření. Data z Francie (která implementovala svůj zákaz kouření v roce 2008) ukazují, že spotřeba tabákových produktů koreluje pouze s cenami.

Zdroj: Institut national de prévention et d’éducation pour la santé (INPES) (Národní institut pro zdravotní prevenci a vzdělání ve Francii)

Prodej tabáku ve skutečnosti hned po zákazu vzrostl o 1500 tun. Francouzská vláda potom rychle zrychlila navyšování cen o 300 procent během dalších tří let (mezi lety 2010 a 2013 se cena zvýšila v průměru o jedno euro na krabičku; daně představují 80 % ceny každé krabičky).

5. Trh to zvládne

Teď, když se zákazy kouření prosadily v mnoha zemích a koncept nekuřáckého baru je zakořeněný v myslích lidí, proč bychom se měli obávat trhu? Počet lidí, kteří konzumují tabák, leží statisticky mezi dvaceti a třiceti procenty a nevykazuje žádný trend nad nebo pod tuto hranici. Gay bary obsluhují patnáct procent populace, která je homosexuální, a přesto neškrtí trh s bary. Totéž platí pro bary, které by povolily kouření: zatímco by byla spousta barů, které by to dovolily, spousta zákazníků by byla otřesena myšlenkou, že stráví večer v zakouřeném prostředí, což by nechalo většinu restauračních zařízení nekuřáckých.

Pokud jste nekuřák a věříte, že všechny studie rozporující korelaci mezi kouřením a zvýšeným rizikem rakoviny a srdečních onemocnění konspirují ve prospěch Velkého Tabáku, není v takovém případě ani podstatné. Obdobně pokud věříte, že geneticky modifikované potraviny jsou špatné pro vaše zdraví, je zde pro vás jednoduché řešení: nejezte geneticky modifikované potraviny.

Nikdo vás nenutí chodit do kuřáckého baru, pracovat tam ani sdružovat se s lidmi, kteří mají kuřácké bary rádi. Zvažte toto: Už teď do většiny restaurací nechodíte. Může to být proto, že hrají hudbu, která se vám nelíbí, servírují jídlo, které nejíte, nebo hostí události, které nesnášíte. Krása svobodné společnosti je v tom, že na to nikdy nemusíte změnit názor, tak nechtějte po ostatních, aby měnili svůj.

Přeložil Martin Pánek

Převzato z časopisu Laissez Faire se souhlasem redakce