Dezinformace už nemají tak jasné autory jako kdysi

Jan Palach se často připomíná jako „ten, kdo se upálil na protest proti sovětské okupaci Československa“. Obecně je to pravda. Navíc se to tak hodí do novinových titulků. Ale skutečnost, kterou oživuje dnešní 49. výročí jeho skonu, je jiná. Kdyby si Palach myslel, že svým činem zvrátí invazi 6000 sovětských tanků (největší pohyb vojsk v poválečné Evropě), působil by jako velikáš či blázen. Jenže on varoval před domácí rezignací. Před tím, že pouhých pár měsíců po invazi propadla většina „mužů pražského jara“ defétismu. Žádal jen to, co bylo v silách státu a jeho politických elit. Řečeno dnešním výrazivem, žádal zásah proti fake news.

Kdo tomu nevěří, na webu si může přečíst Palachův dopis: „Naše požadavky jsou: 1. okamžité zrušení cenzury; 2. zákaz rozšiřování ‚Zpráv‘.“ To je skutečné poselství Palachova činu a připomíná se i teď. Už málokdo pamatuje dezinformační časopis Zprávy. Byl tištěn v komunistické NDR. Mezi 30. srpnem 1968 a 10. květnem 1969 vyšlo 61 čísel. A v tiráži uváděl, že ho vydává „redakční rada při spojeneckých vojskách“ (rozuměj okupačních). Všechna čísla nedohledáte ani v archivech. Zato na webu ÚSTR najdete článek Okupační propaganda na československém území po 21. srpnu 1968. Jeho reprodukce tehdejších fake news oživí atmosféru i jazyk doby. Ale oživí i něco víc. Dikce Zpráv si totiž nezadá s dikcí dezinformační propagandy, jaká se v médiích objevuje dnes. Třeba s inzercí typu „Stop imigrantům a Drahošovi“.

Ale pozor na paralely. Palach apeloval v době, kdy média ovládal stát, o cenzuře rozhodovala „strana a vláda“ (23. června 1968 ji zrušila, leč po invazi obnovila) a na vydavatele dezinformací se dalo ukázat prstem. Dnes můžeme poukazovat na lživou propagandu, můžeme se pozastavovat nad tím, že kancléř Mynář se k inzerci nehlásí, ač ji zadal spolek Přátelé Miloše Zemana, jemuž předsedá, ale to je asi tak vše.

Palachův apel je neopakovatelný i v tom, že žádal tažení proti fake news a zároveň zrušení cenzury. Tehdy to mělo smysl. V informační éře to naráží. Ti, kteří bojují proti fake news, často zároveň chtějí posílit cenzuru. A ti, kteří si hrají na bojovníky proti cenzuře (v kampani Petr Hannig), si zase libují ve svobodě dezinformačních médií. Jenže cenzura nás stejně nespasí. Je schopna blokovat kdejakou ptákovinu na chatu či na Facebooku, ale není schopna ovlivnit podpásovky typu „Stop imigrantům a Drahošovi“.

LN, 19.1.2018