Tak vidím, že nejsem jediná, kdo si se zákonem o třetím odboji moc neví rady: Senát ho ve čtvrtek stáhl z projednávání v Poslanecké sněmovně. Problém ovšem je, že se námitky ke znění zákona - podle mého oprávněné -směšují s politickou linií. Nepochybně existují lidé, kteří si nepřejí, aby se vzdoru proti komunistickému režimu dostalo nějakého ocenění. Pochybuji však, že by to byla většina senátorů zvolených za levicové strany. Co takhle nechat aspoň trochu stranou ideologii a zabývat se věcnou stránkou problému?

Navrhovaný zákon měl někdejší odpůrce komunistického režimu (tedy ty, kteří by o to požádali, podotýkám) rozdělit na „odbojáře“ a „účastníky odporu“. Taková myšlenka mi nepřipadá šťastná. Mně osobně je úplně jedno, do jaké kategorie bych případně byla zařazena, stejně o takové zaškatulkování nestojím, ale vím, že jsou lidé, kterým to jedno není. A pro řadu z nich by nebylo lehké dostat se do „nižší“ kategorie. Jsou staří, moc jim toho v životě nezbylo a „druhořadé“ ohodnocení by jim možná připadalo nespravedlivé.

Rezistence vůči komunismu sama o sobě zajisté ocenění zaslouží, jen si nejsem jista, zda by nebylo lepší takové ocenění podložit studiemi, filmy a knihami - copak toho česká společnost opravdu o třetím odboji ví dost? Jistě, z všelijakých veřejných hádek asi každý zná jména bratří Mašínů, ale není to trochu málo?

Také byl navrhovaný zákon čistě deklaratorní, a deklaratorní zákon tohoto typu ovšem v Česku platí od roku 1993; kdo potřebuje pomoc ve stáří, může se přece obrátit na Konfederaci politických vězňů, která všelijakými výsadami disponuje. Co mi ovšem připadá nespravedlivé, ba ostudné, je skutečnost, že se zákonodárci nepokusili pomoci lidem, kteří dvacet let nemohli z politických důvodů vykonávat svou profesi a dnes pobírají žebrácký důchod. (Zatímco ti, kdo je za státní peníze pronásledovali, mají peněz dost a dost.) Copak by zákonodárcům udělalo, kdyby se pokusili tuto hanbu napravit? V Poslanecké sněmovně bude určitě návrh zákona o třetím odboji předložen znovu. Proč by tam nemohl být i paragraf dorovnávající takto poškozeným lidem důchod do výše průměrného důchodu? Že to stojí peníze? Ano, stojí, ale těch lidí přece není mnoho a rozhodně jich nebude přibývat, ale naopak ubývat (bohužel, dodávám - svět nemá jen finanční rozměr). Že se to nedá snadno zjistit? Ale jděte, v Archivu bezpečnostních složek leží papírů!

Zákonu by takový přidaný paragraf náramně prospěl, byl by aspoň někomu k něčemu hmatatelnému dobrý, nebyla by to jen napůl prázdná deklarace antikomunismu. A kde na to vzít? Toť prosté. Polský parlament před necelými dvěma roky přijal zákon, kterým se snižuje důchod příslušníkům represivních složek. Odůvodnění, které stojí v jeho preambuli, slouží polským poslancům ke cti - jedním dechem říká, že se nikdo nemá těšit výsadám plynoucím ze zločinného jednání a že ti, kdo se postavili proti znevolňujícímu režimu, mají být uznáváni a ctěni. Copak je z Varšavy do Prahy tak daleko?

LN, 10.12.2010