"Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Vím to tak jistě, jakože je nade mnou živý Bůh."

(Z přednášky ke 150. výročí Darwinova narození v Centru pro ekonomiku a politiku)

"Slovutný pane, s radostí si Vám dovolujeme oznámit, že výbor Českého klubu skeptiků SISYFOS Vám udělil za Vaše mimořádné zásluhy výroční cenu za rok 2009 Zlatý Bludný Balvan Sisyfa. RNDr Jiří Grygar předseda Výboru pro bludné balvany."

"Vědeckou anticenu Bl.b. letos získal prezidentův rádce Petr Hájek." (iDnes 9.3.)

Tyto tři citace spolu souvisejí nejen prvoplánově. Jsou ornamentem na viditelném vrcholku ledovce, jehož ponořená základna je v mnoha ohledech symptomatická. Proto stojí za to na některé souvislosti upozornit.

Napohled je to celé jen taková bžunda. Jak mi někdo napsal "zastydlá svazácká legrace statečných obránců hlavního proudu". Vlastně by stačilo k tomuto zjevnému zjištění přidat Chestertonův výrok, že "jen leklá ryba plave po proudu". Přistoupil bych tak na zdánlivě lehký a humorný tón Rytířů Balvanu, zasmáli bychom se, pobavili a rozešli se na ubikace. Já svou přednáškou poškádlil vás, vy svým Balvanem mě, a teď zase zpátky ke strojům. Jenže ono v této veselici jde o slovo. O jeho podstatu, o jeho svobodu, o jeho umlčování různými nástroji a metodami. O mystifikaci, "matení veřejnosti a blátivé myšlení", řečeno s veselými sisyfáky. Ti nic dokazovat nemusejí. Mají na své straně sílu médií a tím i moc skandalizace a znectívání.

Denuncují se proto, jak to v takových případech bývá, v detailu. Udělují třeba "Zlatý Bludný Balvan Sisyfa". Protože jim je lhostejné, že čeština přivlastňuje, takže by měli alespoň udělovat Sisyfův Balvan. To ale balvan ani netuší (nikoli Divadlo národa, ale Národní divadlo, atd.).

Krásou nechtěného, tudíž i názvem spolku odkazují k hodnotám, k nimž se tím přihlašují. Sisyfos byl přece vyhlášený mistr podvodů, nemravných lstí, lží a úkladů. Nic nečestného mu nebylo cizí. Hleděl výhradně na svůj osobní prospěch a v předsmrtné úzkosti se pokusil přechytračit i bohy. To mu však už neprošlo a přišel známý trest. Jak praví komentář: "Pojem sisyfovská práce přetrval do dnešních dob jako symbol nesmyslné, otupující, bezvýchodné práce, ze které nikdy nemůže být užitek."

Na semináři CEPu jsem přednesl nikterak objevnou přednášku. Jejím jádrem bylo připomenutí, že mezidruhová evoluce, tedy postupný vývoj živočišných druhů od jednoduchých k složitějším, je dávno překonanou nevědeckou fikcí. Nikoli evoluce (uvnitř druhů, sociální atd.) jako taková. Připomněl jsem rovněž rozdíl mezi Darwinem a darwinisty. Tedy těmi, kdo nadále udržují veřejnost v bludu, jenž moderní vědecké disciplíny (genetika atd.) exaktně vyvrátily. A že tak činí s průhledným ideovým a politickým záměrem vykládat člověka a svět, jejich počátek, dějiny a smysl jako důsledek slepé náhody. Hlavní to pilíř ateistické víry, jehož zborcení má být před veřejností co nejdéle utajeno. Protože na něm spočívá moc sociálně-inženýrských elit, představujících člověka jako všemocného boha, jenž se vztahuje a odpovídá pouze sám sobě. Nikoli Někomu vyššímu, nemateriálnímu, transcendentnímu, o Jehož stvořitelském aktu (všech druhů i člověka) nás informuje tisíciletími ověřený "dokument": Bible.

Udělení "Zlatého sisyfovského balvanu" je toliko aktuálně posledním výkřikem v řevu, který se po mé přednášce spustil. Už to bylo unavené a bylo třeba natankovat k dalšímu pokračování. Dokládá to další vlna skandalizačních reakcí na webech a komentáře v některých novinách a televizi. Jenže proč? Opravdu jsem tak drtivě zasáhl víru v opičí původ jejich zjevné existenciální nejistoty?

Zdálo by se paradoxní, že v čele výboru, jenž o mém "ocenění" rozhodl, stojí údajný praktikující katolík, můj bratr ve víře v téhož Stvořitele. Stejně paradoxní by se mohlo zdát, že spolek SISYFOS o sobě tvrdí že "nechce zasahovat do sféry politické a do oblasti náboženské víry". Nic paradoxního na tom však není. Klíč spočívá ve třetím citátu, zmíněném v úvodu tohoto textu. Útok samozřejmě nemířil na mě, ale zástupně na Václava Klause, v jehož kanceláři pracuji.

Jenže každá příčina má svůj účinek. Už si mi zase napsala slušná řádka lidí o zdroje k darwinistickým bludům. Posílám jim vědecké texty, názvy knih i adresy internetových stránek. Ještě neprší, ale už kape. Právě s tímto vědomím jsem odpověděl ČTK, že si udělení Ceny vážím. Jsem rád, že jsem ji dostal právě za tento výrok, protože sisyfisté tím sami nechtěně přesunují kruciální otázku Stvoření do veřejného prostoru. Jen houšť. Tento balvan není Sisyfův.