Podíváme-li se na Českou republiku trochu z odstupu, třeba po párdenní návštěvě sousedního Německa, zahlédneme zřetelněji ohrožení, která na nás tady čím dál častěji číhají: Je to populismus, za kterým v závěsu jde strach odpovědných lidí na něj soustavně poukazovat a demaskovat ho. Místo toho se i standardní strany svou rétorikou snaží populistům přiblížit.

Populismus se většinou definuje jako způsob prosazování rychlých, líbivých a těžko uskutečnitelných a často i škodlivých řešení. Podle Jana Wernera Müllera, profesora politologie na univerzitě v Princetonu a autora knihy Co je to populismus, se tato definice míjí svou povahou se skutečným obsahem slova. Podle Müllera jde dnes o politickou a marketingovou strategii, která se vždy staví do opozice proti establishmentu a zároveň se staví i do role jediného autentického vykladače vůle všeho lidu: takový populista prezentuje své hnutí jako politické uskupení, které je pro všechny. Tímto postojem ale právě z veřejného prostoru demokratickou konkurenci potlačuje.

Bohužel s podobnými úvahami, které se tvrdě proti nebezpečí populismu vymezují se u nás setkáváme jen ve velmi omezené míře, protože na univerzitách, v církvích, občanských sdruženích i v řadě médií převládá strach z pomsty mocných a jejich spojenců. Tyto instituce se bojí, že dostanou méně peněz, že jim nebudou schváleny granty, že kritikům bude vyhrožováno atd. Právě kvůli této absenci systematického odporu ve veřejném prostoru vůči nehorázným lžím a vulgaritám, nahodilosti a osobnímu prospěchářství, je možné, že takové subjekty sedí u nás i v parlamentu. Typické je, že nejpřesněji hovoří o stavu naší demokracie většinou pouze tři lidé: Petr Pithart, který již nemá politické ambice, profesor právní filozofie Jiří Přibáň, který ovšem žije a přednáší na univerzitě v Cardiffu a třetím je předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, jehož mandát končí až 7. srpna 2023 a pan prezident, pokud bude pan Rychetský zdravý, nemůže ovlivnit, kdo bude jeho nástupcem ani ho odvolat.

„Způsob jak třeba komunikuje mluvčí Hradu s veřejností,“ upozorňuje 1. února v Deníku N Pavel Rychetský, „který pana Sobotku nazývá hanlivými výroky, to by se v žádné civilizované zemi v celém evropském prostoru snad nemohlo stát.“ A nestalo by se to, kdyby se proti tomu postavili v médiích vždy univerzitní profesoři, biskupové a jiné nezávislé organizace, jako to dělají někteří veřejní intelektuálové, kteří pěstují kritické myšlení.

Pokud střední generace nebude schopná razantnějších veřejných vystoupení proti uměle vyvolávanému strašení a vyvazování naší spolupráce s Evropskou unií a NATO, můžeme se po třiceti letech brzy dožít likvidace demokratických pojistek, které dnes představují hlavně justice a veřejnoprávní média. Připomeňme, že i loajalita je slovo odvozené z latiny, kde legalitas znamená zákonnost, tedy dnes věrnost ústavě a zákonům a ne personální oddanost, jak se u nás rovněž mylně vykládá.

Napsáno pro ČRoPlus