SPOLEČNOST: Obrat k lepšímu v debatě o romské otázce?
Není sporu o tom, že do debaty o řešení sociálně vyloučených romských lokalit vnesl Jiří Čunek nový tón a rozměr. Co se před tím dělo skrytě, tedy stěhovávání dlouhodobě nezaměstnaných Romů do segregovaných lokalit na okraji měst nebo za jejich hranice, udělal Čunek jako deklarovaný politický program a součást volební kampaně, a to včetně nedobrovolného nočního vysídlení několika rodin do zanedbaných domů daleko od jejich bydliště. Jasně tím ukázal, že dosud plané řeči o integraci sociálně vyloučených Romů a zastavení postupující ghetoizace, mají praktickou alternativu v aktivní, programové a cílevědomé segregaci nezaměstnaných a neplatičů do izolovaných enkláv a substandardního bydlení.
Nikoli náhodou se vzdula vlna emocí. Jednak proto, že svou stěhovací akci bývalý starosta doprovodil několika výroky, za které by se nemusel stydět ani republikán Sládek nebo Jorg Heider, za druhé proto, že se díky tomu stal reprezentantem té části české společnosti a těch komunálních politiků, kteří vidí řešení romských lokalit především v utažení sociálních a správních šroubů a v sankcích. Problém není pouze v tom, že se tady vydávají velké peníze na dávky a podpory, jejichž efekt je právě opačný, než bychom si přáli, ale v tom, že veřejnost Romy ve městech nechce, a tak je strategie jejich vytlačení nebo vystěhování politicky natolik úspěšná, že má mnoho následovníků a zastánců. A to bez ohledu na extrémní náklady těchto řešení z veřejných prostředků a krajně problematický dlouhodobý výsledek a důsledky prohlubování segregace.
Proto jedni oprávněně protestují a podávají žaloby na Jiřího Čunka. Druzí demonstrují, píší články a poukazují na podporu veřejnosti akcím i slovům Jiřího Čunka. A protože se dokonce našla agentura, která popularitu Čunkových výroků byla ochotna „změřit“ v jejich intenci a po jejich populistické srsti, má se za to, že za Jiřím Čunkem stojí i většina české společnosti.
No dobrá, ale co ona „menšina“. Jsou jejím osudem jen protesty a kritika rostoucího počtu komunálních „stěhovačů“?
A právě v těchto dnech se vynořil úvodem zmíněný náznak pozitivního kroku nebo počátku pozitivního řešení.
Protože pracuji i ve správní radě neziskové organizace zvané Nová škola, která se věnuje podpoře vzdělanostních šancí romských kluků a holek, zaznamenal jsem v uplynulých týdnech několik kontaktů z kvalitních středních škol, které projevily zájem o přípravu a přijetí romských studentů a studentek. Je pravda, že Nová škola každý rok připraví a pomůže k úspěšnému přijetí 3-5 romských studentů, a pomáhá tedy ke vzniku jakési „nabídky“ středoškolských studentů. Ale že by se objevila iniciativa a poptávka ze strany elitních pražských středních škol, je novinka. A navíc, mám pocit, že jde o prvé vlaštovky vážnější změny.
Je možné, že jde o prvé pozitivní reakce na spor o akce a výroky Jiřího Čunka? Je možné že ředitelé škol začínají nabízet tak odlišnou a tak odpovědnou a „vzdělanou“ strategii? Nikdo mi to explicitně neřekl. Naopak, argumenty jsou vysloveně školní: romské děti musí dostat podporu a lepší šance na vzdělání, přítomnost Romů na školách je ku prospěchu všech studentů a celé školy.
To jsou bezesporu správné argumenty, protože vzdělání skutečně je hlavní nástroj překonání sociálního vyloučení. To, o čem ale přemýšlím jako o skutečném náznaku změny, je hlubší obsah těchto argumentů, jejich nesporná noblesa, inteligence a vzdělaný tón.
Může se tedy stát, že do vřavy vyvolané kontroverzními kroky lokálního politika, vstoupí náš vzdělávací systém svou pozitivní, kultivovanou a kvalifikovanou reakcí a bez velkých emocí a mediálních ohňostrojů, s podporou velkého množství práce, začne nový trend a změnu.
Pokud je to tak, vystoupila by česká škola z provinčních českých politických poměrů a způsobila obrat v něčem, nač byli a jsou politici dosud krátcí. Zkusme v tom českému školství držet palce a prvým vlaštovkám pomoci.
Pro ČRo 6
