Současné domácí dění je těhotné dvěma tématy. To první je trvalé, médii milované, protože umožňuje permanentně plnit první stránky palcovými titulky těmi nejpitomějšími obsahy. Nicméně nechám titulky být a soustředím se na jediné. Současný pohyb čísel nově nakažených vykazující poslední dny trvale vzestupnou tendenci nevěstí nic dobrého. A to se ještě nestačil projevit vliv radostného chumelení po rozvolnění po hostincích, hospodách, restauracích a po náměstích.

Roušky v kapsách z valné části na mnoha místech, hrdinské pózy ostentativních odpíračů do kamer a vystoupení novodobých protikoronáčových revolucionářů s hlavní blbkou s trikolorovou šerpou na Václavském náměstí jako symbol slaboduché bezohlednosti. Je zbytečné se rozčilovat, nemalá část národa je prostě ignorantská a s tím nic nenadělá dokonce ani represe, kdyby byla zahájena. Ministr Blatný odvážně považuje zdravý rozum národa za základ úspěšnosti, nestraší, ani nevyhrožuje. Ale v tomto punktu se prostě mýlí. Vykropit si hrobku v pořádném chumlu s ostatními a narvat se do obchodů, jako by šlo o soudný den a poslední sklenku či o poslední nákup, je prostě cool. Hlavně při tom nezapomenout udělat stupidní selfie a poslat ho všem přátelům po asociálních sítích. Tvrdit, že nejsou ovce pod jařmem vlády, a tlačit se v houfu je příznačně úsměvné.

Kritici přísnějších opatření se ohánějí Švédskem, ale tam se lidé díky jistým charakterovým vlastnostem seveřanů chovali velmi zodpovědně po dobu mnoha měsíců. Ohánějí se Japonskem, Tchaj-wanem nebo Jižní Koreou, ale tam je nošení roušek vlastně 100% díky nařízení na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji též, přičemž podle Asia Today začínají tamní úřady tvrdě pokutovat nečasté případy porušení této povinnosti. Vietnam je ještě zajímavější, protože tam zvyk nosit masky dobrovolně při větších shromážděních ve městech nebo při pohybu v centrech větších sídel přešel v klidu a disciplinovaně do všeobecného nošení masek a úspěch je téměř fenomenální. Tvrdí-li mnozí, že roušky nepomáhají, není jim pomoci a je škoda se nad tím dále vzrušovat. Jejich všeobecné nošení tam, kde jde styk lidí na blízko, a to hlavně kvalitních respirátorů a roušek s nanovlákny, jednoznačně prokazuje své pozitivní dopady.

Druhé téma je zásah speciálního útvaru PČR v budově Vrchního soudu a stíhání pěti lidí pro spolčení při páchání trestné činnosti, přičemž nosnými delikty jsou korupce u vysokého soudce, ale i u jednoho z advokátů. Není to první případ soudce vysokého soudu, který je stíhán nebo dokonce stojí před soudem, ale je to důkaz toho, že jde s největší pravděpodobností o špičku nepříjemného ledovce. Dosud justiční stav, zejména kárné senáty, blahosklonně trestal prohřešky sudích snižováním platů na pár měsíců, a to i v případě zjevného zasahování do textu protokolů z jednání soudů. A vždy se tvrdí, že nejde o systémovou chybu, ale poklesek jednotlivce.

Přitom zásahy do protokolace jsou jedním z nejhorších deliktů, jakých se soudce může dopustit. A tak až se zase naši soudci dokonce v rozporu se zákonem budou v soudcovském taláru promenovat po ulicích polských velkoměst v boji za polskou justici, úpící údajně pod vládou PiS a mající samosprávu, o jaké se naších soudcům ani nemůže zdát, a až čtyři představitelé čtyř nejvyšších justičních institucí budou zase mít nutkání do Polska psát své nepoučené výtky a účelové polopravdy o porušování nezávislosti soudů a soudců, měli by si takový spektákl odpustit a měli by se konečně podívat do vlastního chlívku, jak to tam vlastně doopravdy vypadá.

Obé svědčí o naší hloupé sebestřednosti. A vo vo vo tom to je.