Češi jsou opravdu zvláštní entita. Haurovitě odjížděli do lyžařských středisek v Tyrolích na obou stranách hranice ještě v době, kdy sice Alto Adige nebylo označeno v Itálii jako virem zasažené, ale sousední Trentino už ano. Jako by nikdo z nich nevěděl z dlouholetých zkušenésti z Val di Fiemme, Val di Fassa nebo Val di Non, že od jihu každý víkend vyrazí statisíce lyžechtivých právě z oblastí, kde už virus byl docela masivně, ale přísná karanténa ještě ne. A v době, kdy už bylo jasné, že italská a rakouská zimní střediska jsou promořená, radostně vyjeli za levným lyžováním. Cestovky a jejich asociace uklidňovaly veřejnost, že je to v pohodě, život jede dole na plné pecky.

Teď v době, kdy už jsou v rámci nouzového stavu značná omezení pohybu a v některých místech i karanténa, stále kašlou na nošení roušky v obchodech, ale koneckonců i venku, kde se musejí potkávat s jinými. Když jsem před sedmi dny vstoupil do trafiky s rouškou, moji trafikantku málem švihlo. V sámošce, kterou jsem prolétl jako kulový blesk, taky zíralo publikum, jako bych byl magor puštěný z Kosmonos.

Pravda, razí se heslo, že obyčejná rouška není k ničemu, ale lékaři z krizových oblastí Bergamo, Brescia aj. jednoznačně uvádějí, že cokoli na ústech a nose je lepší než nic. Cokoli. Tak ať si to každý mistr světa přebere. A ten český především.

Na jedné straně jsme machři, na druhé máme pocit, že stát se o nás v tomto punktu moc nepostaral. Tak jednoznačně lze vedení země vyčíst, že zaváhalo v objednávání potřebných ochranných pomůcek přinejmenším pro zdravotnická zařízení všeho druhu. Na druhé straně ale ani nemocnice, které přece nemusejí čekat na to, že jim ministr dá pokyn, mohly rovněž samy reagovat stát nestát. Proto přece mají své šéfy, kteří nejsou placení za nevměšování a čekání na centrální distribuci, o které věděli, že vlastně neexistuje. Stačil jeden dotaz na SHR a bylo jasno už v lednu.

Brečet nad tím teď nemá cenu a bušit dnes do vlády za to, co neudělala včera, je disciplína jen pro politiky, zejména Piráty. Není to nic pro nás občany a tady se ukazuje, že jsme docela tvůrčí. Co jsem viděl zajímavých roušek, to ani neumím vyjmenovat. Nouze naučí jednat a chovat se racionálně a tady je druhá strana naší povahy. Když přituhne, máme docela drajv, třeba i v tom, jak mnozí pomáhají těm nejohroženějším - nakupováním počínaje a domácí výrobou roušek konče. To je fajnové zjištění.

Na závěr ještě k Ivanu Bartošovi, který zkritizoval vládu za chaotické jednání. My víme, že Piráti jsou spása a kdyby oni měli v rukou vládní veslo, lítalo by to tady jako dobře namazanej stroj. To samozřejmě víme. Co taky víme, že jejich pražský primátor Hřib se na koronavir intenzivně připravoval přejmenováním náměstí před ruskou ambasádou a chystanou změnou názvů i jiných ulic a veřejných prostor. To je třeba kvitovat jako zásadní profylaktické opatření. Město řídí vrchní Pirát taky skvěle, dynamicky a hlavní pozornost věnuje auditům a umění ve veřejném prostoru. Pravda, jsou i hůře spravovaná velkoměsta jako například Dar es Salaam nebo Kinshasa, ale pirátské ambice jsou přece jen o trochu vyšší. Určitě aspoň na úrovni Kišiněva.

Já jsem toho názoru, že teď ať vláda jedná, přijímá opatření (mimochodem rakouská jako by kopírovala ta česká s odkladem jednoho dne) a opozice ať si strčí své knížecí rady za klobouk a jejich šéfánci ať si vezmou roušky, když už hřadují. Až budeme z nejhoršího vevnitř, pak bude čas na vyhodnocení, zjištění kritických míst a chyb a poučení z krizového vývoje. A v neposlední řadě přijetí souboru opatření k provedení napravení a následného přijetí souboru opatření k provedení poučení. V tom kurňa máme tradici ohromnou. A civilní ochrana pak bude mít o čem přemýšlet a opozice se může předvést v plné parádě.

Se soudružským pozdravem
„Viru zmar!“