Uveřejnění zpráv o Kunderově udání Dvořáčka odstartovalo mobilizaci snah o zlikvidování Ústavu pro studium totalitních režimů. Na očišťování Kunderovy reputace se zvedly tucty hlasů, od prominentních světových spisovatelů, kteří o věci nevěděli vůbec nic, přes houfy našich levicových intelektuálů až po Kunderovy soudruhy současníky, kteří naopak věděli o vlastní účasti a spoluvině tolik, že pocítili nutnost preventivně očišťovat sebe samé.

Např. svou funkci, kterou skromně popisuje Zdeněk Pešat jako pouhé členství ve fakultním výboru KSČ, nebo Kunderovu funkci předáka koleje, by mnozí rádi prezentovali jako něco tak neškodného jako třeba být pokladníkem klubu holubářů. Jenže ono to tak nebylo, všichni tito "zanícení idealisté" byli pilní likvidátoři svých nekomunistických kolegů, členové "akčních výborů", kteří vyhazovali z univerzit každého, kdo si dovolil někde říct vtip zesměšňující Tondu Zápotondu nebo neprojevoval nadšení nad tím, co se dělo. Nevěříte? Chcete vědět, jak to vím? Dobře se na to pamatuji, byl jsem v roce 1949 a 1950 po mnoho měsíců v denním styku se stovkami obětí těchto nadšených Kunderů, Pešatů, Dlasků a Pelikánů, v IRO lágru pro čs. studenty v Ludwigsburgu!

Samozřejmě je nutné zabránit odkrývání dalších nepříjemných dokumentů a nahradit toho nebezpečného Žáčka nějakým obdivovatelem akčních výborů nebo někým, kdo je dostatečně namočený, a tudíž ovladatelný, a zamete pod koberec příležitostné nálezy dokumentů s jmény samozvaných inkvizitorů a jejich obětí! Z publikovaného výňatku z Pernesova opusu je zřejmé, že výběr ředitele nebyl založen na kvalitě vědeckých prací kandidátů nebo jejich všeobecném přehledu a znalosti problematiky, jíž se Ústav zabývá. Co si mám myslet o schopnostech a charakteru historika, který ještě dva roky před plyšákem, v době glasnosti a perestrojky, když už bylo kdekomu jasné, že to na věky nevydrží, dokázal překrucovat dějiny psaním oslavných "oslovin" (jeho definice) o tom, jak v únoru 1948 "Nově ustanovený Místní akční výbor Národní fronty se neprodleně pustil do práce" a "jeho prvořadým úkolem byla očista veřejného života"? (zdůrazněno mnou; nezkrácený výňatek z knihy nového ředitele Ústavu najdete na této adrese.

O co tedy radním ÚSTRu šlo? Arnošt Lustig v roce 2008 prohlásil, že "komunistické dokumenty by se měly spálit", a dokonce i Václav Havel se, k mému zklamání, později k podobnému řešení připojil. To je opravdu nejlepší způsob, jak se vyrovnat s minulostí! Spálit, spálit a ÚSTR zrušit!!! Nemůžeme přece riskovat, že nějaký Žáček nebo Hradílek zase vyštrachá odněkud nepříjemné dokumenty o otcích, strýcích nebo přátelích dnešních celebrit, prominentů a členů rad našich sdělovacích prostředků! Pro možnost střetu zájmů by nikde jinde taková místa nedostali vystřízlivělí členové zkompromitovaných politických stran a revolučních hnutí - u nás se téměř zdá, že podobná angažovanost v minulosti je podmínkou nominace. "Bývalí" levičáci se omlouvají známým citátem o rozdílu mezi mladými a starými, mylně připisovaným Churchillovi; asi je to lepší, než když něčí vinu zlehčují diagnózou, že to všecko je jen "prkotina".

V poslední době se dostalo do tisku několik názorů na studium za totality a na členství nebo spolupráci s teroristickými organizacemi. Téměř jasnovidecky aktuální byl článek Jiřího Ješe z 23.11.2009 "Nelze smazat rozdíl mezi těmi, kdo komunisty byli a nebyli" (Nový Polygon 6/2009), který by měl být zařazen do povinné četby na středních školách).

Píše v něm: " ... i bývalý prezident Václav Havel, který teď - právě v době oslav dvacátého výročí koncování s komunismem - pronesl výrok, že členství v KSČ nemůže být vnímáno jako nějaký zločin a studoval-li někdo na sovětské diplomatické škole, pak to bylo asi proto, že jinde diplomacii studovat nešlo. Ano, ano - opět musím promluvit jako pamětník. Po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 nešlo studovat vůbec nic jinde než na německých vysokých školách. Když pak někteří a vskutku nemnozí čeští studenti takové možnosti využili, byli znemožněni na celý další život. A podpis přihlášky do nacistické strany si snad vůbec nebylo možné představit, takže pokud to snad někdo učinil, octl se spíš před národním soudem, než aby byl poslán do nějakých vládních či diplomatických služeb."

Podobnost se studiem VUMLu čistě náhodná? ČR a SR jsou snad už jediné země na světě, v kterých členství v komunistické straně není pokládáno za ekvivalentní s členstvím v NSDAP!

Soudruzi mohou být spokojeni - ÚSTR a tím i interpretace naší novodobé historie je skutečně v dobrých rukou! I cenzura pokračuje zdárně, o tom, který soudce je kompromitován členstvím v organizaci zákonem označené jako "zločinná", se už nesmí psát, radní Petr Uhl už několik let chrání českou televizi od kontaminace filmy všetečných dokumentaristů jako je Vadas nebo Vlachová a hlas jeho bývalé kolegyně z hnutí, jež bylo příliš levicové i pro komunisty, znormalizoval ÚSTR.

Canberra, 7.3.2010